Milá Zrzko,
Tak trochu nevím z kterého konce začít…říkám si… do třetice všeho dobrého i zlého…tentokrát to třeba vyjde.
Psala jsem před časem, tedy poprvé někdy v listopadu..nevěděla jsem co se sebou, emoce se mnou cloumaly na všechny strany, nevedela jsem co bude a asi jsem chtěla slyšet že všechno bude fajn…byla jsem plná citu, plná zmatku, plná všeho…a měla jsem strach…psala jsem ti o svém setkání s mužem, který se mnou zatočil..jsem vdaná, mám děti, jedu si život podle vytyčených kolejí…a pak šup, muž, který mi připomene, hele, máš to hezky naplánovaný ale jsi šťastná? miluješ?…
Když jsem psala podruhé, utekl nějaký čas, byla jsem snad ještě zoufalejší, udalo se pár věcí, emoce cloumaly čím dál víc, ale do toho pocit, nejde to jsem vdaná, on me nechce, manžel do kterého jsem nebyla nikdy zamilovaná, spoustu bolestných slov a problémů v manželství..a nijak řešitelná situace, odloučení s mým přítelem, bolest, touha..a prázdno bez nej
A proč píšu potřetí?
Přečetla jsem si příběh paní Petry, které jsi odpovídala na dotaz, a moc jsem jí chápala…láska po letech, nic není tak jednoduché..minulý život, všechno jsem to cítila, energii toho vztahu, jako kdyby si měla Petra počkat na ten správný čas.
Já jsem v těch svých časech nevyrovnanosti, štěstí ze zamilovanosti a neštěstí z bolesti..navštívila 2 kartářky, jedna mi řekla láska láska láska, složitá, ale nebojte, musíte si na něj počkat….druhá kartářka mi řekla, nic k vám necítí, pokud se ho nezbavíte, zničí vás..nic vám nedává.
Takové rozdílné pojetí nemůžu vyhodnotit.A asi nemám, mám si udělat vlastní názor, a ten je naslouchej intuici.A ta mi říká, je to jedinečný člověk, je mi s ním hezky, i on říká je mi hezky s tebou, mluvíme spolu o všem, nikdy jsem neměla pocit předstupovat před něj s maskou, cítím, když jsem s ním, že jsem to jen já.Když jsem s ním, točí se mi hlava, že bych omdlela, když se uklidním mám pocit že jsme jeden..Vím že měl pocity podobné, ale od doby, kdy do našeho vztahu zasáhl manžel… vycouval, říká: nemůžu ti už říct to a ono….nechci ti bourat rodinu, já nemůžu být ten kvůli kterému od manžela odejdeš…bolí mě to, je to jako by mi řekl miluji tě, ale nesmím ..štve mi to, protože sipřeji žít a cítit, nechci nic potlačovat a chtěla bych, aby to taky tak měl, ale uzavřel se. Řekl mi vím, postavil jsem kolem sebe zeď, ale vyhovuje mi to.
Je to jeho volba, mela bych vše pro co se rozhodne respektovat. Trávíme spolu čas a je to krásný,vážím si těch chvil, ale chtěla bych víc, vlastně všechno.
Trochu jsem se rozepsala…
Chtěla jsem tě Zrzko poprosit, zda by jsi mi řekla jaké cítíš energie mezi námi, co tam je a co tam není a nikdy nebude, nevím jestli si nedělám nějaké iluze.Trochu se bojím zda moje intuice není potlačená mým přáním…jsem prostě zmatená.
Děkuji
Moc tě zdravím a děkuju za čas a za skvělé stránky, čtu je ráda..něco je pro mne nové, něco znám, je to fajn.
Ateva
25.8.2012
Ahojíček Aty,
Nic není náhoda….ani to, že tvůj e-mail jsem našla teprve nyní. Psala jsi mi na mailovou adresu [email protected] kam nahlížím opravdu zřídka, a asi ji co nevidět zruším úplně, protože je zahlcená mailíky, které nesouvisí s PRAVDIČKAMI. Jednou za čas tam nahlídnu, abych je promazala a tak jsem narazila na tvůj e-mail. Přestože je to už víc než dva měsíce co jsi mi psala…a nevím jestli je ještě aktuální tvůj dotaz…mám potřebu ti jen ve zkratce odepsat. Možná je to tím, že trojka je moje šťastné číslo a že taky razím heslo do třetice všeho dobrého i zlého.
Atevko, já vím, že máš zmatek sama v sobě. Chápu tebe i tvého přítele…chápu vás oba, protože se dokážu vžít do vašich rolí, dokážu se podívat tvým i jeho úhlem pohledu. Zkus se prosím podívat jeho úhlem pohledu. Není jednoduché žít s někým a vyčítat si, že si tě ukradl sám pro sebe. On je citlivý muž se spoustou ženské energie… dokáže milovat, dokáže mluvit tak jak to cítí v srdíčku…je to fér chlap, který nechce štěstí na úkor cizího neštěstí.
Aty, je to dlouho co jsi mi psala a je nevnímám potřebu kreslit váš vztah, co k sobě cítíte, jak to mezi sebou máte….ty to víš, on to ví….a já nemám potřebu někoho v něčem usvědčovat. Poslouchej sama sebe, své srdce, svou intuici, svůj vnitřní hlas.
Nevíš jak dál? Tak fajn…. Já ti napovím a možná ti udělám ještě větší zmatek v hlavě….ale taky možná se ti tzv. rozsvítí….. Zavři oči, ….zapomeň na muže se kterým je ti tak dobře… v tuto chvíli není…neexistuje. Představit si, že odcházíš od manžela…. Se všemi podrobnostmi….balíš sebe, snad i děti, máš nový podnájem….kde budeš jen ty a děti…. Tak co? Odcházíš? Jestli ano….tak jdi…jestli ne…. Tak bys neměla odcházet ani kvůli přítelovi. Víš…ono se lehce odchází za něčím, někým…jen proto, že tam je to nové, nepoznané, krásné, hřejivé….ale dokázala bys odejít i kdyby to nebylo? Pokud ne….tak ti s manželem není tak špatně….a máš tam ještě být. Atevko…. Nemusíš mi teď věřit…ale mluví ze mě vlastní zkušenost a zkušenosti těch které znám….. Pokud nevyřešíš a nedořešíš tvůj současný vztah, tak abyste se rozešli v pochopení, lásce…. Tak následující vztahy budou obdobné…budeš řešit něco podobného. Spousta lidí vrtí hlavou nad ženami, které mají doma alkoholiky, kteří je mlátí a nectí a stále jsou s nimi, nechají si líbit, nechají se ponižovat ….a když od nich konečně utečou….tak si najdou ještě větší pitomce…důvod? Je to jejich karma…kterou mají pochopit…. Útěk není řešením, trpění taky není řešením…. Zdá se ti že mluvím v hádankách…nejsou to hádanky….ale je potřeba se nad tím zamyslet a učinit kroky… Já nemám právo a ani kdybych ho měla, tak bych to neudělala…..abych ti říkala, co máš udělat….každý z nás drží své štěstí ve svých rukách…. Stiš se a začni poslouchat svůj vnitřní hlas…. A nezapomínej na to, že každý partner v našem životě….je v danou chvíli pro nás ten osudový….. ať už v dobrém či zlém…máme si něco předat a nic se neděje náhodou.
Měj se a směj se …. Pokud to jen trošku bude možné….držím ti palůšky, ať už se rozhodneš tak či onak…možná jsi se už rozhodla…a možná, že můj e-mail je už pase…ale měla jsem potřebu ti odepsat.
S láskou………tvá Zrzka
14.10.2012
Milá Zrzko,
díky za email, přišel ve zvláštní chvíli.
Co píšeš je pravda, to je to k čemu jsem měla dojít a ještě mám, mám odejít sama.Pokud by to tak nebylo, nebylo by to pravé odcházení, já vím..věděla jsem to hned na začátku našeho vztahu, cítila jsem to silně, že pokud mám mít jeho, musím ho mít s tím, že jsem svobodná…Byl to takový zvláštní pocit ve mě, ale nějak jsem ho zadupala, s přibývajícími problémy jsem chtěla ten spásný scénář: přijede princ na bílém koni……a všechno za mě vyřeší…
Máš pravdu a bez manžela bych dokázala žít…už tam ta myšlenka byla, když přišlo to období největší krize, kdy tě všechno vevnitř bolí, problémy narůstají a všechno se tak nějak nedá udržet…ta představa mi přišla osvobozující, jen jsem dostala hrozný strach…měla jsem ještě jeden problém, a ten kráčí ruku v ruce s naším manželstvím…finanční závislost na manželovi.
Láska k panu x..mě vyhodila jaksi ze sedla, mám za sebou období, kdy jsem nedokázala pořádně pracovat, nevěnovala jsem práci pozornost, přežívala jen mimochodem a tenhle stav mě dostal do průšvihu…byla jsem finančně úplně na dně, podnikání a práce kterou miluju a zároveň s ní spojený nedostatek, problémy, dluhy…kdo mi muže pomoct ? bud manžel nebo já….manžel mi párkrát pomohl když bylo třeba, když byly slabší měsíce, věřil že se to obrátí a vše pojede fajn, ale ono to pořád není jak by chtěl, přestal mi věřit a začal od mé práce odrazovat. Já vím že dělám co dělat mám, vždycky jsem v práci věděla co delat chci, nikdy jsem nedělala nic co by mi nevyhovovalo, tam mi intuice funguje naprosto spolehlivě…jen ty peníze, nejak se to zašmodrchalo.
Manžel mi řekl ne, už tě nikdy zachraňovat nebudu, nechci…Než k tomu došel, vyslechla jsem si spoustu bolestných a ponižujících slov, asi i on s tím bojoval…A protože vím, že náš vztah je svázanej s tímto problémem, je to takový zvláštní kolotoč…Najednou jsem si řekla že to skončí jen když z toho kolotoče vylítnu ven…chtěla jsem to udělat, odejít, bez peněz s dluhy, nevím kam…bez zakázek s pocitem že je to jediná možná varianta jak z toho vystoupit.
V tu dobu jsem se rozhodla jít na one brain, s tím, že budeme řešit finanční situaci ve spojení s mým vztahem…
Myslím, že jsme to odkryli, tak nějak se mi to poskládalo, já se uklidnila, podívala se na to jinak a konečně v práci mákla…Zjistila jsem že se musím okamžitě vzpamatovat v práci, zajistit si zakázky, obživu a pak teprve můžu přemýšlet co s těma chlapama.Myslím že se daří, tohle si musím zvládnout, začínám se dostávat z dluhů bez pomoci manžela, bude to ještě těžké, ale jinak se nikam neposunu, není jiná možnost, a já to tak i chci.
Cítím že jednou odejdu, nevím kdy to bude, mám pocit že správný čas ještě nenastal.Mám tři děti, a nechci jim brát jistotu, mají sveho tatu radi, ani nevím jestli by se mnou šly.Tatínek je rozmazluje, má trochu dvě tváře, ale to by bylo na dlouho toto rozebírat.
Co se týká přítele, tam se nic nezměnilo, je mi s ním hezky i on to říká, ale mám dojem že všechno co ke mě cítí si zakázal, mám prostě pocit že cítí co já, je mi tak podobný a je přesně takový jak píšeš…ale nedovolí si vubec nic, co by ohrozilo mou rodinu..a nechce znovu trpet, protože má za sebou vztah s vdanou ženou, která ho chtěla ale nebyla ochotná odejít od manžela, ten vztah ho hodně vyčerpal……Já jen propadla strachu, že si to všechno namlouvám, že pro nej nic neznamenám, a že propadám iluzi, protože po tom toužím..být s ním, a prožívat co bylo na začátku než manžel zasáhnul. Proto jsem chtěla jak se ti zakreslíme, ale jak říkáš…vlastně to není nutný…prožiju si co mám, co musím…
A taky mám strach že mi ze života zmizí…Já vím že láska je o tom nevlastnit, neomezovat…jen mám pocit že k sobě patříme, už navěky..
Zrzko vzala jsem to zeširoka, ale chtela jsem ti takhle napsat a snad ti to nevadí, ale já to takhle mám, když mám potřebu nedokážu ji zastavit.
Moc dekuju za tvé úvahy, vážím si jich a moc zdravím.
Jen ještě jsem ti chtěla říct, že ted mám takové období kdy víc vnímám barvy, a všímám si všech detailu okolo sebe, moc mě láká automatická kresba…pustím se do ní, ale přiznám se, že až k tobě se mi zdá moc daleko..
Ale mám touhu nechat promlouvat svou intuici a myslím že to bude skvělý.
Děkuju moc, přeju ti krásné dny.
Ateva
16.10.2012
PS: Zrzko jen mám dojem že má zpověd už by neměla být k otištění.
Pa
Ahojíček Atevko,
Díky za tvou odpověď a reakci na můj e-mail, které přišel s takovým zpožděním. Moc si vážím všech těch písmenek, které jsi mi napsala.
Začnu tvým PS: jsem jiného názoru než ty….ne kvůli sobě….nebo PRAVDIČKÁM, ale kvůli čtenářkám, které si naše dopisování přečtou. Víš, přesně to je problém spousta žen, že by rády od svých manželů odešla…ale nemohou, protože jsou na ně finančně závislé a nevidí cestu, že by to mohlo jít, kdyby chtěli, tak jako ty. Ty jsi už proto začala něco dělat…. Konečně jsi udělala krok a za ním následují další kroky. Takže pro takové čtenářky můžeš být inspirací a možná mi za rok napíšeš…. „Zrzko, letím….už jsem roztáhla svá křídla a jsem svobodná…dokázala jsem to“. No uznej sama, kdybys četla něco takového, že by tě to inspirovalo :o).
Je spousta životních příběhů, podobných tomu tvému….a věřím, že spousta žen se v tom tvém pozná.
Mám radost Atevko, že jsi ty kroky udělala a že se ti začalo dařit v tom co děláš…. Když si ale po sobě přečteš tu část kde píšeš o tom jak se dostáváš z dluhů, tak tě praští přes oči to, kde si ty finance a úspěchy v podnikání blokuješ…..tvůj strach to je….píšeš, že to bude ještě těžké. Atko…. Už předem si plánuješ jak to těžké bude. Dnes a nejen dnes….ale v poslední době…se všechno tak nějak rychleji plní…. Naše myšlenky a slova se často a rychle mění v činy. Zkus žít raději s představou, jak k sobě přitahuješ klienty, jak se ti daří….bez toho, abys to očekávala….jen si s tou myšlenkou pohrávej a když si s ní budeš pohrávat, tak si ji prožij, jako by to byla skutečnost.
S přítelem…. Neměj z toho strach, že zmizí…. Pokud ano, tak jeho úkolem bylo právě to, aby ses osamostatnila a nebyla závislá na manželovi. Podle toho co jsi mi psala…byť je takovým tvým uvědoměním si, že chceš jít pryč od manžela….tak vnímám, že jsi schopná od něj odejít i když by už nebyl….možná bude, možná ne….. nevím, do budoucnosti se nedívám …ikdyž bych mohla….ale nedělám to…. Toto přenechávám kartářkám a jiným vědmám…zastávám svou pravdu, že každý je strůjcem svého štěstí, svého osudu…že si myšlenkami svůj osud tak nějak korigujeme :o). Jedno vím ale jistě….a to, že sny se plní…. Ale je třeba pro ně něco i udělat….a ty jsi už začala… :o).
Ještě k tomu semináři :o)….až opravdově ucítíš, že máš na semináři být…tak pro tebe nebude dálka nic znamenat a přijedeš…. Přijely holčiny z Prahy, Plzně, Košic a různých dalších míst…měly se setkat se mnou i s dalšími účastníky semináře a prožít společný víkend jim něco dal.
Měj se a směj se Atevko….a věř mi, že to není fráze, když ti píšu, že ti držím palůšky, abys své sny zrealizovala…. Realizuj je s otevřeným srdíčkem a chutí do života….půjde to tak snáz.
S láskou…….tvá Zrzka
16.10.2012
Dekuju Zrzko,
tak nejak jsi mne uklidnila, že je vše jak má být..
Přeji Ti krásný den,
a máš pravdu,
s tou kresbou se ještě rozmyslím, mám tu neco blíž..nejak se to vyvine, nechám tomu volný průběh a počkám na impuls…:-)
Atevka..:-)
16.10.2012
