A já s ním byla šťastná. Je pravda, že jsme se viděli každý den, občas jsme spolu byli 24hod.denně..
Já v té práci byla každý den, protože mi vyhodili kolegu. Měla jsem svůj byt, který jsem musela kvůli financím pustit.
H pak navrhl, abychom si našli byt spolu. Našli. Jenže, já se po nějaké době, co jsem bez přestání pracovala, psychicky zhroutila. Bylo to kvůli práci, ale i kvůli němu (asi). Snědla jsem nějaké prášky a selhaly mi díky tomu ledviny.
V tu dobu jsem se dověděla, že mám emočně nestabilní poruchu osobnosti. On to všechno chápal, rozumněl tomu, hnal mne dál, ale já nebyla schopná pracovat. 4 měsíce jsem ležela doma, občas něco udělala, ale jinak brečela, dělala scény, hubla a propadala se do prázdna. On měl stále ještě dost trpělivosti. Tohle destruktivní chování jsem opakovala ještě hodněkrát. Byla jsem dvakrát na psychiatrii.
Marodila jsem skoro půl roku a on všechno platil. Já dala peníze z nemocenské, občas něco koupila, snažila se doma uklízet..
Pak jsem se trochu sebrala, našla si práci…ale stejně po měsíci
jsem tam zase nešla… Pak byli vánoce, já odjela domů..on pak přijel. Měl pro mne překvapení, že se přestěhujeme pryč, z toho hnusného bytu plného špatných vzpomínek..
Je otázkou, jestli nám to prospělo. Chvilku to bylo dobrý, ale v tu chvíli on už cítil, že moje chování nezvládá.
Nakonec mi řekl, že je nemocný on a já kvůli němu onemocněla. Že je asi moc slabý na to, aby se mnou mohl tohle všechno sdílet, že už si není jistý sám sebou a že mne musí opustit. Ke konci už na mne byl zlý a říkal slova, která nebudu publikovat, ale možná si
je dokážeš představit. Nakonec kvůli mne neměl co jíst, pít, kouřit. Začal mi to po čase vyčítat, i když mi předtím řekl, že si stojí za tím, že se o mne postará a že je to jeho svobodné rozhodnutí..
Já jsem taky nebyla svatá…jak jsem viděla, že jeho zájem upadá, začala jsem chodit každý den na drink…a doma jsme potkali jen občas…a však, nikdy jsem ho nepodvedla.
Teď jsem zase odjela domů, protože jsem po rozchodu s ním poznala jednoho jeho kamaráda, který mi udělal dítě, je to týden, co jsem po interupci.
A já teď bývalému zase volala s tím, že ho chci zpět. Sám navrhl, že se sejdeme a promluvíme si.
Vím, že tento vztah je založen na silné závislosti jednoho na druhém…proto asi nedokážu bez něj být a pořád mu volám…a on už říká, že to nepůjde..
Dá se tohle nějak napravit? Je šance, aby takoví lidi byli spolu?
Už tomu moc nevěřím… ale přála bych si, abychom se k sobě vrátili..ale aby bylo vše jinak.
Můžu od tebe slyšet nějakou radu, prosím?
Hezký den,
s pozdravem Michaela
Ahoj Míšo,
Ještě než se malinko rozepíšu, ti děkuji za tvou důvěru se, kterou se na mě obracíš. To, jak mi popisuješ poslední rok svého života dává zpětný pohled nejen mě, ale i tobě samotné. Už sepsání je krok k tomu, že si uvědomuješ své chyby, kterých ses dopustila.
Míšo, na to, abych ti odpověděla, jestli váš vztah má ještě šanci v pokračování bych potřebovala věšteckou kouli…kterou sice mám, ale nedívám se do ní, protože v ní nic nevidím :o). Píšeš, že jste na sobě závislí….ona každý závislost je špatně, protože omezuje. „H“ ti chtěl pomoct, protože tě miloval….ale pomoct lze jen tomu, kdo o pomoc stojí a to ty jsi podle toho jak to vnímám nechtěla. Tobě dělalo dobře to, že se o tebe stará, že tě miluje, projevuje ti lásku…. Možná ti pomáhal špatně….. protože přebírat zodpovědnost za druhého a řešit za něj problémy není pomoc…je to medvědí služba. Jediná pomoc tobě je v tobě…..ty sama si můžeš pomoct… Ruku na srdce Míšo…. Ty se nemáš ráda a to je příčina tvého chování, která podřezala větev i vašemu vztahu. Měla bys začít u sebe…. Začít mít ráda sama sebe a život, který žiješ. Udělat čáru za minulostí a začít jinak. Začít vážit si sebe a všeho co ještě máš….a on se začne i ten tvůj život vybarvovat do krásných barev a přestane být šedivý. Máš v sobě velký potenciál to všechno změnit….ale musíš (nemám ráda slovo „musíš“, protože v něm cítím tlak…je potřeba aby to co píšu jako musíš….bylo pochopeno a pak děláno z vlastní vůle a přesvědčení) začít sama u sebe. Pokud dokážeš milovat sebe samu, nebudeš mít potřebu si ubližovat, ubližovat druhým a taky nebudeš mít potřebu být závislá na někom.
Každý vztah má šanci…. Vy jste zkusili váš vztah dát dohromady už jednou…. Pokud bys chtěla to zkusit ještě jednou je potřeba změn…a je potřeba, aby i H chtěl vztah znovu obnovit…ale tentokrát bez jeho potřeby tě zachraňovat a bez tvé potřeby se o někoho opírat. Vtah dvou lidí, má být založený ne na závislosti, ale na vzájemné souhře a doplňování se.
Trvalo mi dlouho, než jsem se do odpovědi na tvůj dopis rozhoupala….mám spoustu myšlenek, které mi jdou při čtení si tvých písmenek….ale vybírám jen podstatu toho, kde vidím možnou cestu a to je znovu opakuju ve tvém pochopení sebe sama a v sebelásce. No a co, že jsi udělala spoustu chyb…. To je dobře… z nich se můžeš poučit a vyvarovat se jím v dalším životě. Nevím co máš načteno z knížek, kolik toho máš načteno z MOJE PRAVDY nebo jiných stránek. Knížka Miluj svůj život, mě před lety pomohla pochopit ….. a na PRAVDIČKÁCH je spousta článků o lásce i o tom jak se mít rád, jak žít v přítomném čase, jak si tvořit život podle svých představ….záleží jen na tobě, co si přečteš a hlavně zda to začneš praktikovat do svého života. Nebo jestli se rozhodneš zajet na nějaký seminář, či rodinné konstalace….a budeš mít snahu o své pochopení, nalezení sebe sama a začít se mít ráda. A nebo jestli se budeš utápět v žalu a litování se a litování toho co se stalo…. Je to pryč…s tím nic neuděláš….nic tam nezměníš v minulosti….
Míšo, zkus to…….zkus se najít a pak uvidíš jak se vše kolem tebe začne měnit….život je krásný i s prohrami. Kdybychom nepoznali co je bolest, utrpení, …neměli bychom možnost si vážit té krásy, která se dá žít. „Chceš li změnit druhé, změň nejdřív sebe“ …. To je velká pravda. Tak to zkus….máš na to….. stačí jen začít a radovat se s malých úspěchů, které se začnou dostavovat. Nedělej to pro H, ale pro sebe a pro svou budoucnost…. Pak se uvidí, jestli ve tvé budoucnosti bude místo pro H a nebo pro někoho jiného….s kým bys mohla být šťastná a zažívat souznění. Pomoc si můžeš sama….. jedině ty sama….ona ta pomoc je na konci tvé ruky.
Držím ti Míšo palce, abys moje slova pochopila a našla v sobě sílu, chuť a odhodlání s tím něco udělat.
S láskou Zrzka
24.7.2014
