Teda trápí, celý život se mnou doslova mlátí o zem, a já se ještě stydím za to o něm byť promluvit.
V dětství jsem to moc nevnímala, i když náznaky tam byly, narodila jsem se s lehce zdeformovanou hlavou i hrudníkem a nedovyvinutýma kyčlema, byla jsem dost nemocná.
Pak jsem se z toho celkem vyvinula a vypadám teď vcelku normálně. Co mě však trápí od puberty je šílený komplex z mého vzhledu a co mi vadí je hlavně obličej. Vůbec se nedokážu ztotožnit se svým vzhledem a ani dlouhé roky duchovního vývoje mě z toho nedostaly, žádná Hayová ani pozitivní myšlení, musím upřímně říct, že ani jiné techniky. Ne, že bych vypadala zase tak strašně, když se to našminkuje, dá se z toho udělat docela ženská, ale v přirozeném stavu mě můj vzhled vychrtlého bezdomovce přivádí k šílenství. Také jsem se nedokázala ani po 40 zbavit úporného akné, i když čistících programů jsem absolvovala dost a o výživu dbám velmi.
Pociťuji stále (už několik let) jakési perlení (probíjení) z krční páteře až do jazyku,a ten stav je asi takový jako když jsme v dětství olizovali baterku a zkoušeli jazykem propojit oba póly. Také mám pocit, že abych mohla normálně žít, muselo by ze mě něco vyskočit, co je tam jaksi navíc.
Cítím se jako žena, ale nevyzařuju jako žena, navíc mám pocit, že na mě parazituje „cosi“, za krkem cítím stále tlaky, a studené pálení, občas mi z těla vystupují jakési útvary, které jsou rovněž studené. Nikdy se nepodaří je zcela oddělit, jen vystoupí a pak klesnou zase zpět.
Mám pocity, jak když je se mnou v těle ještě něco, co se mi jeví jako oddělená entita. A mám pocit, jak když je na mě napojen nějaký muž. Celý život s tím bojuju, funguju pouze v případě „vytlačení tohoto útvaru z těla“a pak rychle běžím udělat potřebné, než klesne zpět.
Navíc před 2 lety se stalo něco, co bych označila jako svou životní tragédii spojenou s mým synem. Já bohužel jsem se z toho dostala do takového šoku, že mi nějak odešla přirozená obrana vůči tomuto a já mám pocit, že už tady snad ani neexistuji a žere mě nějaká bytost, že se skutečně nemůžu v těle prosadit. Kdykoli začnu dělat cokoli pozitivního, třeba jídlo, a teď i nenáročného, pociťuji z toho útvaru za krkem takové bodání do celého těla, že ztrácím vědomí. Je to jak kdybych měla něco přes krk zabodnutého až do podbřišku, kde pociťuji podstatu, a to mě svírá tak, že žiju, jak kdybych měla na sobě nějakou mrtvolu.
Svírá mě cosi, co vypadá jak blány a za sebou nějaké černo. Občas když tu věc nevytěsním, začínám mluvit jiným hlasem a nepoznávám se ani v zrcadle.
Přes cokoli duchovního z toho nevidím cestu ven, fakt nevím, nic mi nejde, stavy se zhoršují, energie taky nic moc. Mám pocit, jak když ze mě odcházejí všechny dobré a moje vlastnosti. Někdy už myslím, že fakt na to umřu, ale nechce se mi ještě. Žít takto ale taky není nic moc.
V určitém životním období jsem byla docela aktivní, a chybí mi i ta akce.
Nefunguje na mě nic z duchovních technik, EFT,AFT, Hoponopono, konstelace,…, stavy se po použití čehokoli ještě zhoršují, tak jenom tak přežívám a čekám, co bude. Je to pro mě ovšem neúnosné i finančně.
Pokud by byl rozbor, event.al.náznak cesty z toho ven, byla bych ráda. Nechápu zatím systém zveřejňování emailů nebo soukromých odpovědí, ale pokud by ses rozhodla email zveřejit, změň prosím jmého. Nevím také, jak je služba placená.
Měj se pěkně a děkuji. S přáním pěkného dne
Cappa
26.1.2011
Ahojíček Cappko,
dnes ne…. ale v průběhu následujících dnů (možná zítra na večer, ale neslibuju, nevím co mi do toho může nečekaně vlézt) se na tvůj problém podívám a zkusím mi na to řekne AK. Píšeš že jsi stránky teprve našla, takže jsi tam ještě nic asi pořádně nečetla…. tak abys věděla jak to funguje s tím uveřejňováním dotazů a proč to tak je, tak tady ti posílám odkaz…. který tě pak ještě trošku odkáže na jiný odkaz ZDE Ten odkaz tady dávám, abych ti to nemusela zdlouhavě vysvětlovat…. no a klidně si vymysli přezdívku-jméno pod kterou bude tvůj dotaz zveřejněn. Jen se zeptám….nebyla jsi u někoho kdo by odváděl dušičky? Je tady možnost, že bys u sebe mohla někoho mít…. kdo ti způsobuje tyto problémy….ale to se dozvím až budu kreslit…ptám se jen pro zajímavost, jestli jsi i toto zkoušela.
Tak Cappko, zatím pa a když tak písni to jméno nebo přezdívku (přezdívku Caapa z pochopitelných důvodů používám od začátku uveřejnění článku)
…. zatím pa měj
se a směj se ….Zrzka
26.1.2011
Ještě k tomu musím napsat,
že i dotknout se tohoto tématu je pro mě velice obtížné, je to jak kdyby mě nějaký mužský element trestal, i po napsání tohoto emailu cítím bodání do vaječníků a slyším hlasy: Ty sis dovolila o mně s někým mluvit.
aj. a zase útoky jakési studené hmoty.
Matka měla též problémy s krční páteří, dalo by se říci, že podobné, neřeší to, pouze léky, je tvrdě orientovaná pouze na hmotu.
Mně po odchodu syna začaly odcházet i nervy, ztrácím čich i citlivost.
Ráda bych se z toho dostala, ale spojení s tělem nějak nefachčí.
Jsem ráda, že jsem to mohla aspoň napsat. Zkušenost s odváděním mám – nejpřesnější pocit z toho by byl:
oni říkali, že to odchází, já jsem viděla, že to neodchází. Maximálně se to povytahlo a návrat byl daleko horší než před tím. Pro mě.
Ahoj Cappa
26.1.2011
Cappko,
ano mluvila jsem s jednou paní, kterou ti pravděpodobně doporučím….ona odvádí dušičky…. umí to a rozmí jim….jen to musím nakreslit, jestli se mi v kresbě zakreslí to co si myslím….. potřebovala jsem se u ní ujistit, jestli tyto odvádění ještě praktikuje…. tak jsme domluvené…. už musím jít….jen jsem tady zaskočila…. mělo to tak být, měla jsem kontaktovat i tu paní…. víš není terapeut jako terapeut…to platí u každé metody a terapeuta… není to o tom, že by to někdo uměl líp a někdo hůř (někdy to tak může být – najdou se i takový, kteří si na něco jen hrají) ale je to tím, že někdo nám víc sedne a pak to funguje jako po másle…… zítra se ti ozvu….neboj….bude to dobré….
tak zatím pa…..Zrzka
26.1.2011
Ahojíček Cappko,
Cappa mi u tebe zní moc tvrdě, tak jsem tě trošku změkčila…hned v úvodu a snad to nevadí. Tak ti píšu, jak jsem včera slíbila.
Po přečtení tvých písmenek, ti v první řadě, chci poděkovat, že jsi v sobě našla odvahu a svěřila se mi se svým problémem. Cappko, nic není náhoda, ani to, že ses dostala ne stránky moje-pravdy, ani to, že ses narodila s jistou odlišností. Tuto zkušenost sis sama z nějakého důvodu naplánovala…. Pro lepší pochopení…čti zde, tento článek.
Jako dítě jsi to až tak moc nevnímala, až v pubertě, což je normální…v tomto věku si začínáme všímat svého vzhledu… Ještě než se pustím do kreslení, tak mi po přečtení tvého svěření, šly hlavou myšlenky, které mě přímo práskaly po očích a zněly v uších.
Tvůj velký problém je v tom, že se nepřijímáš jako ženu, jako celistvou bytost, nepřijímáš svůj vzhled, i když si myslíš, že jsi s tím tak nějak srovnaná. Jen si to po sobě přečti…..píšeš o sobě jako o něčem…ani ne o někom, ale o něčem …cituji…. když se to našminkuje, dá se z toho udělat docela ženská…..možná si to ani neuvědomuješ, jak o sobě mluvíš. Díky tomu jsou i ty pupínky – akné se kterým bojuješ. Podle L.Hay akné znamená …. Odmítání sebe sama. Štítivost vůči sobě. Když si pozorně přečteš co jsi napsala…….tak to sedí jak hrnec na prdel. Tady bude třeba na sobě zapracovat a najít se a začít se milovat a přijmout se takovou jaká jsi. Ano, ano,jo jo jo… já vím (taky jsem žena)….každá žena se chce líbit a to co vidí v zrcadle je pro ni „důležité“, ale důležitá je především vnitřní krása, která z člověka vyzařuje. Znám pár lidí, kteří mají různé odlišnosti (mimochodem, taky mám na xichtíku odlišnost), ale to jim tak nějak dodává osobnost a charizma a hlavně díky tomu, že se berou takový jací jsou a umí s tím žít, tak z nich vyzařuje něco….asi to charisma….a nedovedu si je bez těch odlišností představit…nebyli by to oni. Jsem přesvědčená, že tady je to opravdu o tom sebepřijetí se a milování sebe samu. Píšeš, že na stránky jsi teprve narazila a tak mě napadlo, že by ti mohl pomoct trošičku najít svou vnitřní krásu tento článek a na to akné bych ti doporučila krom toho, co jsem už napsala odkyselovací směs.
Abych pravdu řekla, tak jsem tušila, že máš u sebe nějakou dušičku, která tě zlobí. No ale jak jsem tak kreslila, tak ona zlobí jen díky tomu, aby na sebe upozornila…..abys ji přestala ignorovat…začala nejdřív jemně o sobě dávat vědět a protože furt nechápeš, co chce, tak začala na tebe dorážet drsněji. Včera jsem ti nabídla paní, která dušičky umí odvádět a je ochotná ti pomoct. Najdeš ji na stránkách, Wahlgrenis… uvidíš jestli to bude třeba….ona o tobě okrajově ví. Třeba se nakonec rozhodneš jinak…je to jen na tobě….
Tak a podívejme se co se mi zakreslilo:
Zakreslila jsi se mi jako osoba, kterou prochází silné proudy energie přesně ve tvém středu od paty až k hlavě….z těchto energií se zakreslila několikrát jedna šipka vlevo a druhá vpravo….nad hlavou se ti zakreslila ta duše, která na sebe tak upozorňuje a jakoby tě rozpůlila….navíc v oblasti krku a podbříška se vytvořily bloky mezi kterými se vykreslila zubatá energie, kterou bych přirovnala k pilce. I ta dušička nad tvou hlavou se tou energií rozpůlila.
Jak jsem to cítila a jak to ke mně mluvilo?
Šipky na obě strany znamenají….minulost a budoucnost….a také….ženský a mužský princip, který v sobě máme. Ty to nějak nemůžeš dát dohromady, neumíš to sladit….
Procentuálně jsem se ptala na tyto otázky:…..na kolik procent ….
Se jedná o vtělenou dušičku? …..100%
Chce odvést?……0% (zatím nechce)
Pomůže komunikace s touto duší?…..100%
Na sebe upozorňuje bolestí?…….100%
Se zlepší stav po komunikaci,….100%
Pomůže pochopení?…..100%
Cappko….o jakou duši, co je zač, proč je u tebe a na další otázky jsem odpověď nedostala. Nevím jak jsi silná a na kolik si troufáš hodit s tou dušičkou řeč….tady je pro tebe klíč…ona ti chce něco říct a nějak ti pomoct a nebo potřebuje pomoc od tebe…..to už budeš muset sama…pokud tedy nemáš strach. Se strachem bys ke komunikaci neměla přistupovat. Stačí se zklidnit a začít klást klasické základní otázky…. Kdo jsi? Proč jsi u mě? Mám ti pomoct? Jak? Chceš pomoct ty mě? Co mi chceš říct? Co mám vědět? Až to tady spolu vyřešíme chceš odvést? Mám tě odvést já? Nebo paní Wahlgrenis? Atd…. chápeš jak to myslím? Nemusíš mít strach…. Není se čeho bát….tato duše není zlá, jen už byla zoufalá z toho, že jsi na ni nereagovala.
Cappko, to je ode mě zatím vše…budeme v kontaktu…jsem ráda, že můžu tvůj příběh uveřejnit, protože je možná vícero lidiček, kteří mají podobný problém jako ty, ale nechtějí se s ním svěřit, aby jim někdo náhodou neurčil nějakou diagnózu z psychiatrie nebo psychologických definic :o). Právě z toho důvodu jsem uveřejnila celou naši korespondenci…mezitím co jsem si psala s Wahlgrenis, jestli v případě potřeby se na ni můžeš obrátit, jestli ještě odvádí dušičky… tak mi přišel od tebe e-mail s větou…. Ty sis dovolila o mně s někým mluvit. To asi není jen tak že?
Držím ti moc a moc palůšky abys komunikaci zvládla a pokud by byl nějaký problém a nebo ses na to necítila a chtěla se se mnou sejít…není to problém (jen malinko časový…protože mám nepravidelné služby a volný čas tak nějak zaplněný, ale něco by se vymyslelo). Nechej Cappko v sobě mou odpověď dozrát…a pak zkus komunikaci, ale beze strachu… ten je zbytečný
Měj se a směj se…. a raduj se…. všechno bude dobré…všechno je tak jak má být… rozsviť své charisma, své srdíčko, své oči, které jsou okna do tvé duše….
s láskou pro Tebe napsala a nakreslila tvá Zrzka
27.1.2011
Ahoj zlatíčko,
díky za odpověď. Dala by se, prosím, zanalyzovat ta zubatá energie? Já přesně v těchto místech cítím bolesti a tlaky, jak kdybych tam měla rozžhavené železo a nemyslím, že by to souviselo s tou duší.
Hlavně v podbřišku jsou ty tlaky tak strašné,jak kdyby mě svírala nějaká neviditelná ruka vražená do mě přes krk šikmo dolů. To, co se mi třepe za krkem vypadá jak blány, průsvitné ale zkoncentrované. Když se mi někdy podaří to trochu vyšťouchat z těla, cítím tahy, jak kdyby mi někdo vytahoval neviditelná vlákna z hlavy, z rukou, nohou směrem dozadu, oči mi jsou vsloup a mám problém i s rovnováhou.Někdy se ze mně i vytrhla nějaká hmota, až to bylo slyšet, fakt fyzicky, ne nahlas, ale v tělesných tekutinách, jakoby praskání v těle. Jsem v tom tak „zamotaná“, že mám pocit, že tady snad skoro ani nejsem. Jen snad tělo chodí mechanicky.
U toho bych moc potřebovala, aby mě to pustilo. Jak z toho? A co to je? Vypadá to částečně za krkem jako vír jdoucí někam dozadu.
Potřebuju se nějak vrátit do těla, abych byla zase sama sebou, ale přes to sevření to nejde.
Chci k sobě zpátky do podbřišku, protože já už se tam vůbec necítím!!!
Dám ještě ke zvážení jedno téma: po nepříjemných věcech, které se staly se synem, jsem cítila, jak ze mě cosi uniká, interní vnitřní energie, kterou jsem měla na sobě nejradši, jak kdybych se tady nemohla udržet. Indiáni tomu říkají: duše není v těle, čakry nejsou v těle. Prostě po šoku to nějak prchne.
Strašně mě bolí to, co se stalo. Horší o to, že to neskončilo.
Tohle snad radši zatím nechci zveřejňovat, moc mě to bolí.
Měla jsem dítě s psychopatem. Vychovala jsem ho proti tlaku celé rodiny, včetně mojí.
Bojovala jsem jak lev, abych ho mohla vychovat v klidu.
Teror, který jsme zažili, finanční, emocionální, legislativní, i jiný nebudu popisovat, protože na to teď prostě nemám.
Přes to jsme si žili celkem dobře. Držela jsem to všechno bez pomoci nikoho, protože to jinak nešlo. Strašně mě to vyčerpalo.
Syn chápal spoustu věcí, byl opravdu milé, vnímavé děcko s úžasnou povahou. Byla mezi námi velká důvěra. Do puberty. Pak se potatil, během měsíce obrat o 180 °, lhaní, krádeže, absence ve škole, arogance. Ale zlá. Odešel z domu tak, že mě fyzicky napadl, až jsem skončila na pohotovosti. To jsem si do té doby nedokázala představit ani náznakem.
Od té doby je u otce, lže, „svědčil“ na sociálce o mně takové věci, že je nebudu ani opakovat.
Ukradl mi 200tis.a působí i jiné problémy,které mě velice vyčerpávají, jak kdyby nestačilo to všechno okolo.
Od té doby jsem ho neviděla, nemám s ním žádný kontakt.
Rodina, která by se dala nazvat moje vlastní ho v tom podporuje. Moje matka mě nenávídí a toto má jako zadostiučinění, že jsem konečně na tom špatně. Hlavně, co vadí, že jsem duchovní. Ale vadila jsem, i když jsem nebyla. S ostatními členy rodiny to nebylo a není lepší. Nenávisti okolo, že by se to dalo krájet, byly roky,kdy jsem se s nimi snažila domluvit, ale to nešlo. Dnes to hodnotím tak, že jsem se měla od nich ještě více oddělit.
Ze syna se pod vlivem tohoto působení stává povahová kreatura a myslím, že to nějak podvědomě vyciťuju a tahá mě to na dno.
Př.otec mu za to, že mě zmlátil koupil koženou bundu a pochválil ho,že to té matce konečně natřel. Druhé býv.ženě, co s ním má též syna vyhrožoval, že jestli chce nakládačku od dítěte, že jí to zařídí.
Býv.muž se už v jeho dětství byl schopen uchylovat k technikám, jako sugerovat nad spícím dítětem: „nenávidíš matku“ přes různé šamanistcké úkony včetně satanismu. Také je mi známo, že si na mě najímal různé léčitele a mágy aby mě „zničili“.
Nevěřila jsem tomu, pod heslem „mysl nade vše“, ale ty třepetající se úkazy za mnou i v těle už mi jsou fakt divný. To totiž není normální energie, psychoenergie, ani event. přivtěl.duše, to je jedovaté a fakt jak magie.
To, co cítím na druhé čakře, je fakt děsný, bodání v těle, bolesti ve vaječnících, a jen tak na okraj, když jsem byla na Oberonu a podobných měřeních, nenašli na mě nic. Dokonce jsem vyslechla, že by terapeutka na tom chtěla být jak já. No haha.
Že jsem se nazvala jako to,“když se to namaluje“, jsem nemyslela sebe, ale tělo. Prostě nějak s tím tělem mám posl.dobou problémy i hýbat. Nevím, jak bych to popsala. Připadám si dost dobře, dokud nemusím nic dělat z tělem, což je vlastně furt. Takže je mi furt blbě :-)))
Doma chodím shrbená a kulhám. Bez příčiny, pouze z těch tlaků.
Kdysi mi kdosi říkal, že tam mám snad připojeného nějakého elementála.
Ty pocity jsou, že chcípám ne jako tělo, ale jako duše a to je snad ještě horší.
Ne,že bych se bála, ale jsem už z toho všeho tak vysátá, že nevím, kde jsem já a kde začíná tahle sračka. (Sorry za výraz.)
Taky proto nevím o té komunikaci s duší kudy na to. MIzí ze mě i duchovní vjemy, kterých jsem dřív měla hafo a celkem přesných.
Pokud by byla nějaká možnost alespoň trošičku navést, co ta duše chce, proč tam je atp.z jiného úhlu pohledu než je můj, bylo by to fajn.
Není to náhodou moje duše, co visí nad tělem? Já si připadám tak nějak divně vytrhaná z tohoto těla a jak když mě, minimálně v podbřišku „žere“ nějaká jiná duše.
Jak vypadají asi vztahy, je jasný. Nemít psa, tak …
Jsem ráda, že to můžu někomu napsat. A dík, že to vydržíš číst. Měj se pěkně a díky za zprávičku a rozbor. Určitě ráda bych se s tebou setkala, až přijde ta správná chvíle, správná situace a bude čas.
Cappa 27.1.2011
Ahojíček Cappko,
Už jen to, že jsi se odhodlala a napsala všechno o sobě, si myslím, že je velký pokrok u tebe….vím, a chápu důvod, proč nechceš zveřejňovat tu část o synovi, ale chápej i ty mě….. za chvíli bych měla zmatek v tom co na stránky dát a co ne a asi by to ztrácelo jako celek smysl…(nedávno jsem to tak udělala s jednou holčinou…a fakt mi to dalo docela zabrat – jak časově, tak i s energií, kterou jsem do e-mailů s odpověďmi vkládala. Vzala si z toho poučení, že takto to dělat nebudu-nemůžu…bylo to poprvé a naposledy).
Kreslila jsem obrázek na tu energii, který se vykreslila jako pilka:
Zakreslila jsi se mi ty a opět energie, která prochází tebou a vlevo se zakreslily dvě dušičky, propojené jako jedna, že vypadají jako srdíčko. Pocity a myšlenky, které jsem u toho měla byly asi následovné (bylo to moc rychlé na zachycení)…odvíjelo se několik minulých životů, žádné detaily, jen to, že v těch životech jsi ty a někdo….a nezvládali jste spolu vyjít a pochopit se….proto jste se rozhodli narodit se spolu v těsné blízkosti, tak abyste se nemohli odloučit…místo dvou tělíček pro vás bylo nachystané jen jedno v lůně vaší matky…. A už v tom lůně jste se přeli a díky tomu se tvoje tělo vyvinulo s jistou odlišností…Tato dvojdušička se pak zakreslila místo té pilky v předešlém obrázku…. Opět se zdůraznil blok v krku a v podbříšku a navíc uzemění…vpravo se zakreslila zeď…jako konec něčeho a za tou zdí ses vykreslila ty…. čistá, bez bloků s volně procházející energií.
Proto se mi zakreslilo, že si máš s tou duší promluvit…už víc vás nešlo spojit, abyste od sebe hned tak nemohli utéct. Jaké otázky klást jsem ti napsala už v prvním e-mailu…. Záleží na tobě, jakou konverzaci zvolíš….můžeš se bavit jakoby v duchu….dialog (psala jsi, že slyšíš hlasy, tak s tím hlasem mluv…buď nahlas nebo v duchu), nebo použij psaní… polož otázku a piš co v sobě slyšíš. Tak jak v běžném životě vzniká hodně problémů díky neschopnosti komunikovat, tak i tady s tou duší je stejný problém. Řešením pro tebe je komunikace s touto dušičkou… je třeba si vyříkat co mezi sebou máte….já to za tebe nemůžu udělat, to je tvoje zkouška. Já jsem ti jen měla ukázat cestu, kterou jsem ti ukázala…. To ostatní…. Jestli je v tom černá magie ze strany bývalého manžela…. S tím ti pomůže ta duše…
Cappko, dál mě to opravdu nepouští… každá dušička poví tomu kdo se ptá jen tolik, kolik uzná za vhodné… mě se dostalo toliko odpovědi.
Jsi plná bolesti přes kterou se těžko slyší… zklidni svou mysl, probuď v sobě lásku ke všem a všemu… odpusti všem co ti tak ublížili… má to hlubší smysl to co tě potkalo….pošli jim lásku….co vysíláme se k nám vrací. Naplánovali jste si tuto situaci, ještě než jste na svět přišli…
Nabídla jsem ti možnost pomoci u paní Wahlgrenis – zde je na ni kontakt, která má s dušičkama větší zkušenosti než já… zkus ji oslovit a požádat o pomoc…možná ji duše řekne víc než mě…možná u ní získáš víc informací a pomoc. Neznám nikoho lepšího na komunikaci s dušičkama než ji…věřím ji a proto ti ji doporučuji.
Cappko….je na čase začít něco dělat… s tím tvým problémem…. Je třeba jít dál a přestat trpět…myslím si, že svůj kalich hořkosti je už naplněn…
S otevřeným srdíčkem do tvého srdíčka, ti posílám tato písmenka…. snad padnou na úrodnou půdu a začnou klíčit v podobě pochopení….
S láskou tvá Zrzka
28.1.2011
Ahoj Zuzko,
díky za odpověď. Zveřejnění částí o synovi jsem myslela až za nějakou dobu, až se s tím ještě trochu více vyrovnám. Jeho obrat v chování byl opravdu nečekaný a já dodnes nechápu, co se stalo. Jsem z toho jakási zaseknutá a smutná, je to hodně niterní záležitost.
Navíc mám pocit, že to tak nějak nebylo v plánu, v předpovědi, nikdo to nečekal, i v horoskopu mám celoživotně dobré vztahy s dětmi a zvířaty. Milovala jsem děti a zvířata, akorát na děti mám teď takovou averzi, že když vidím dítě, radši dělám mrtvýho brouka. Nedokážu to prostě být vřelá. Dostalo mě to někam úplně jinam než jsem chtěla. Vůbec se mi to nelíbí.
kdybys, prosím, měla někdy čas a chuť mrknout se na tu rodinnou situaci, byla bych ráda. Není to úplně lehké zažít takové situace a nenávist od rodiny jak vlastní, tak býv.manžela.
Nenacházím v tom příliš smysl, kromě energ.vysávání, a děcko bylo nové čerstvé žrádlo.
Ráda bych to nějak pochopila, což by byl asi krok na cestě ke zvládání toho.
Je fakt, že tý bolesti mám až nad hlavu.
No, měj se pěkně a děkuju ti.
Capkka
28.1.2011
Ahojíček Cappko,
Tak jsem si udělala čas a pustila se do kreslení …toho co sis v rodině prožila, co máš pochopit.
Cappko, já předem nevím co se mi zakreslí a kolik a tady v kresbě na dotaz co máš pochopit, ses mi zakreslila ty…opět s energií, která tebou prochází a z ní se mi zakreslilo velké srdce, trojíté, které tě pohltilo….jsi zakreslená do srdíčka…z něj se zakreslila tvá energie v hlavě a blok z které se do budoucna zakreslily čtyři postavy, které jsou v těsné blízkosti a zakreslily se do jednoho velkého srdíčka a z něj se tužka vrátila zpět do tvých myšlenek a do místa kde máš srdeční čakru a z ní se vykreslilo srdíčko.
Co mi ta kresba říká?
V první řadě se máš naučit milovat sebe samu, pak teprve pochopíš rodinu a co se v ní děje a proč se stalo, co se stalo. Já jsem ti už psala v předešlém e-mailu, že je potřeba milovat sebe a odpustit sobě a všem co ti ublížili. Vím, je to pro tebe těžké…. Ale zatím jsi mi nenapsala, jestli jsi se z toho, co jsem ti napsala …jestli jsi se o něco pokusila…např. o odpuštění, o komunikaci, o zkontaktování paní Wahlgrenis…atd.
Cappko, nejdřív je třeba abys vyřešila sebe samu, sladila se s přírodou, pozemským životem, ztotožnila se ženou, kterou jsi v tomto životě…. Vyříkala si potřebné s dušičkou, která je s tebou od narození…Já konkrétnější informace nemám pro tebe dostat…myslím si, že je získáš od dušičky sama a budou jen pro tebe a ne tady pro všechny.
Jinak k tomu, co jsi mi psala v začátku, že ještě nejsi vyrovnaná s tím uveřejněním té záležitosti o synovi. Cappko….v prvním mailíku jsem tě odkázala na „Kratičký dopis“, kde jsem tě seznámila s tím, že nelze si se mnou dopisovat na soukromo, v případě, že se mnou řešíte problém… opravdu nemůžu vytrhávat něco z kontextu… pak to nedává smysl a kdybych to vložila později-dodatečně – zase by to bylo zmatené. Jste tady anonymně, žádné údaje, žádné města, jiné data ….a tak nějak cítím, že to je pro tebe takový krok se s tím srovnat… když to v sobě budeš dusit, tak tě to pohltí… je dobře, že jsi své trápení vyventilovala.
Držím ti palůšky, abys došla k pochopení, abys nalezla sebe samu a začala se opravdově milovat…pak dokážeš milovat všechno a všechny…i ty děti, které budeš potkávat…
Předem ti děkuji za pochopení a v životě ti přeji jen a jen to dobré, které na tebe číhá a čeká na tebe……….s láskou tvá Zrzka
29.1.2011
Ahoj Zuzko,
nevím, jak to napsat. Po přečtení tvých dopisů jsem některé tlaky pustila, jednak taky proto, že jsem je už nemohla vydržet, ale snažila jsem se o vlídnější přístup k té věci. To mělo za následek pouze to, že ta věc, nevím tedy, jestli ta duše nebo něco jiného, opět sežrala některé mé okruhy, ale ty dobré.
Nenapsala jsem ti totiž vzhledem ke zveřejňování důsledky tohoto na můj fyzický život. Byla jsem velice šikovná, manuálně zručná, a nadaná na mnoho oborů. Naučila jsem se v životě tolik věcí, že se mohu živit teoreticky čímkoli. Prakticky ovšem nemohu dělat nic, jakmile začnu dělat COKOLI pozitivního pro můj život, pohladit psa, uvařit (ráda jsem vařila) nebo jakákoli činnost, která by vedla k dobrým pocitům,má to za následek to, že opět vyprchám z těla a sevření se zhorší. Je to už tak, že jsem si nemyslela, že mohu takto vůbec existovat a samotná kapitola je péče o tělo. Mám problémy se i umýt, ne že bych nechtěla, ale ty svěry a bolesti u toho jsou tak strašné, že čistění zubů nebo namazání se krémem jsou činnosti, u kterých mám pocit, že mi jde o život.To stejné se děje i u zvládání domácnosti, takže ji nezvládám, když začnu uklízet, mám křeče, třesy, tuhnutí až do omdlení, totéž když jdu na procházku se psem, po 50 m mám takový křeče a třesy, že se musím vrátit. Miluju svýho psa, tak proč bych s ním nemohla chodit ven, sakra. To, co dělám, nejsou moje pocity, vím vše, jak by mělo vypadat a jak bych to udělala, ale nemůžu to udělat, protože jen mám myšlenku, „např. jdu ven“, můj stav se zhorší natolik, že nejdu. V tomto stavu jsem už 2 roky, předtím to bylo lepší pouze o to, že jsem zvládala držet tyto vlivy mimo tělo, takže jsem jakžtakž prakticky fungovala.
Jaký vliv má toto na vztahy netřeba psát, nemám už ani přátele, protože ta věc vlivuje i na ně, kdokoli by se ocitl v mém okruhu a chtěl mi pomáhat, ty tlaky jdou i proti němu. Buď to nesnesou oni(podvědomě), nebo to nesnesu já, zvlášť, když mám někoho ráda a vidím, jaký by to mělo důsledky. Na vztah nemůžu ani pomyslet,vážne ani teoreticky, že bych si třeba něco pozitivního představila, protože mám pocit, že mě ta struktura snad zabije. Hlavně, co ze mě mizí je moje ženství a identita, já si musím každou hodinu připomínat,kdo jsem, že tyto věci jsou moje věci a pes je můj pes a připomínat si ty pocity, abych se udržela u vědomí a jakž takž u funkční mysli.
Musíš mít v životě něco, čeho se můžeš aspoň chytit, abys měla ten dobrý pocit.
Celý život jsem pozitivista a dříč, ale pokud po každém vydřeném zlepšení následuje o 2 kroky zhoršení, je to už na mě moc. Jsem totálně vyčerpaná, co se týká komunikace s tou duší nic nevidím ani neslyším, spíše z toho cítím nenávist a žárlivost, jinak nic.
Pokud připustím byť jednu pozitivní myšlenku a malinko se něčemu otevřu, jen mě to polkne, a mizí moje vlastnosti, záliby, nemohu dělat nic, co mám ráda a navíc mám pocit, že s každým tímto „ubytím“ mě se ze mě stává chlap, což prostě nesnesu nebo lépe řečeno moji psychiku a toto tělo ovládá něco jiného než já. Toto už nejsem já, co tady chodí, je to fakt peklo a v i-tingu mě vyšlo, že si mám dát pozor, aby ty změny byly vratné. Úplně na hovno je pozitivní myšlení, pokud se nepropojuje s praxí nebo naopak praxi ještě zhoršuje.
Spíš než vyléčení to vypadá jako smrt v přímém přenosu a já na to jen čumím a musím ti říct, že jsem zralá spíš na sebevraždu než na něco jiného. Ráda bych ti napsala, hurá, je mi líp, ale necítím se tak a těžko bych mohla psát něco jiného, než cítím. Každá minuta v tomto stavu je pro mě peklo a už to trvá moc dlouho.
W.jsem kontaktovala, neozývá se ani na jednom z kontaktů.
Měj se pěkně! Cappka
30.1.2011
Ahojíček Cappko,
Je mi líto, jakou bolestí si procházíš a co všechno musíš vytrpět a že veškeré moje rady, které jsem se ti snažila dát, jsou pro tebe nerealizovatelné. Máš pravdu, pokud není záchytný bod, který by jsi znala ty sama, těžko se mi pak může radit. Pes, je úžasné zvířátko…sama jednoho mám a vím, že když na mě přijde splín, tak mě z něho dostane… jeho divokostí a hravostí … to pak zapomenu a domů se vracím z procházky v pohodové náladě.
Capko, dej paní Wahlgrenis čas než se ti ozve…věřím, že se ti ozve, psala jsem si kratičce s ní o Tobě, jak už jsem ti psala a pokud jsi ji kontaktovala, tak se ti ozve. Ona toho má daleko víc jak já a tak se u ní na odpověď čeká o něco déle než u mě. Má zkušenosti s komunikací s dušičkama a jejich odvedením i na dálku a já věřím, že ona ti pomůže…měj strpení.
Veřím ti, že ty bolesti a stav ve kterém se nacházíš ti může do hlavy vnášet myšlenky na smrt a sebevraždu, ale tím bys nic nevyřešila….to si můžeš jen myslet, že by ses osvobodila, ale není to tak …. Každým koncem něco začíná a ten začátek, který by jsi nastartovala, by nebyl o moc příjemnější než současná situace.
Cappko moje milá, vydrž a věř v lepší zítřky… myslím na tebe a mrzí mě, že ti nedokážu víc pomoct…neumím odvádět duše a ani s nimi na dálku komunikovat… navíc když kreslím, tak já se dál už nedostanu, kam mě pro informace tvoje duše pustila, to jsem ti nakreslila a popsala….neomlouvám se, jen vysvětluju, toto opravdu neovlivním….. drž se holčičko a dej o sobě vědět, jak to pokračuje….fakt ti držím palůšky, aby se vše v lepší obrátilo a věřím, že paní Wahlgrenis ti v tom pomůže….
S láskou tvá …Zrzka
30.1.2011
