Zatímco jedni dávají přednost špičkovému vybavení, druzí raději zůstanou u přírodních produktů. Každý podle svého. Někdy však své tábory pravdy hájíme tak urputně, že do nich zařadíme věci, které tam téměř nespadají a skutečně patří do táboru neutrálního, kde by měl vládnou selský zdravý rozum. A já mluvím o hygieně dutiny ústní, o hygieně zubní. Během času vzniklo tolik mýtů z řad tolika přísně specificky zaměřených táborů, že není divu, že je zubní kaz rozšířenou nemocí. Přitom ústní hygiena je jako například hygiena špinavých rukou, pokud je máme špinavé, tak také nepřemýšlíme, jestli si je umyjeme sonickou tryskou nebo obkladem z dubového kořene. Na toaletě také nepoužíváme vibrační toaletní papír nebo čerstvý lopuch s rosou. Prostě vezmeme mýdlo, teplou vodu a ruce si umyjeme a to i za nehty. Na toaletě pak obyčejný toaletní papír. Rád bych proto do etheru rozprášil několik informací o tom, jak se věci mají, ve snaze ukázat cestu. Text je, pravda, o něco rozsáhlejší, ale pro správné nahlédnutí do problematiky nebylo v mých silách některé věci vynechat, stejně jako není možné pochopení gramatiky jen s některými z vyjmenovaných slov.
Proč si čistit zuby? Protože chceme-li být zdraví, je nutné pečovat o každou část našeho těla . Zuby nevyjímaje. O to více, že zuby jsou ve vnitřním prostředí našeho organismu a přitom mají styk s prostředím vnějším. Špatná hygiena dutiny ústní vede k nepříjemnostem, jako je vznik zubního kazu, zubního plaku, zubního kamene a paradontózy (zánětu tkání obklopujících zub) a zvyšuje rizika onemocnění srdce či ledvin. Prvně bych rád osvítil tyto jednotlivé pojmy tak, aby byly srozumitelné pro každého.
Zubním kazem rozumíme rozrušení zubní tkáně, která je tvořená drtivou většinou minerály. Jde tedy o proces demineralizační, avšak s bakteriálním atakem, který celý proces urychluje a podněcuje. A protože zub není schopný regenerace, je potřeba invazivního ošetření.
Zubní plak. Často se zaměňuje za zbytky jídla, avšak zbytky jídla se časem odstraní „samy“ pohyby jazyka, rtů, pitím tekutin či příjmem dalšího jídla. Plak je organizovaná struktura bakterií! Asi 90% plaku tvoří bakterie a zbytek jsou substance, které vytvářejí pro svůj život. Člověk je zvyklý si umývat ruce po každé práci, ale to že mu k zubům lnou miliardy bakterií, např. jako na živné půdě v Petriho misce, už ho tak netrápí. Dutina ústní je sice fyziologicky osídlena bakteriální mikroflórou jako i jiné části zažívacího traktu, ale stejně jako tam je nutné její udržení v určitých mezích, aby se nehromadily nám škodlivé bakterie… tomu zabráníme správnou a pravidelnou hygienou.
Zubní kámen. Pokud je plak na zubech dlouhodobě, tak je díky minerálním iontům přítomným ve slinách postupně měněn na „kámen“ či lépe řečeno pevnou zmineralizovanou strukturu. Ta pak slouží jako úžasná ubikace pro bakterie, které se na takovém místě drží o dost lépe než na hladké sklovině. Celý proces kažení zubů nebo vzniku zánětu dásní se tak urychluje geometrickou řadou.
Paradontóza. Nepříliš rozšířený je fakt, že příčinou ztráty zubů není zubní kaz jako takový, ale paradontóza. Paradontózou je myšleno zánětlivé onemocnění tkání obklopujících zub, tedy struktury, která jako systém pružinek a provázků (mikroskopické velikosti) drží zub v kostěném lůžku čelisti a pomáhá přenášet žvýkací tlak. Jedná se však o tkáň jemnou a proto je-li pod infekčním útokem bakterií a selhání imunitního systému je nenávratně ničena a to i s okolní dásní a dokonce i kostěným lůžkem. Nejprve se tak odhalují krčky, později i části kořenů až nakonec zub drží v ústech jen na dobré slovo.
Proč tedy čistit zuby…znovu. Pokud máme v ústech přítomný nahromaděný zubní plak a kámen musíme si uvědomit, že je zanesená oblast kudy vstupuje do našeho těla potrava a s tou se tedy dále šíří bakterie přítomné v plaku a ústech. Tělo se umí bránit, ale dlouhodobé vystavování této zátěži zvyšuje například riziko srdečního onemocnění nebo zánětu ledvin. O to hůře, pokud už probíhá zánět dásní, paradontóza nebo je zanícený kořenový kanálek. V takovémto případě totiž pronikají bakterie přímo do krevního oběhu a roznáší se po celém těle. Organismus je tedy nucen zbytečně dávat energii na ničení těchto patogenů, namísto toho aby mohla působit někde jinde. A mimo jiné, věci do úst nejen vchází, ale také vychází a věřte, že vaše slova budou o dosti příjemnější, vřelejší a přesvědčivější, budou-li procházet přes ústa čistá a usměvavá.
Ještě než se dostanu k zubní hygieně jako takové, rád bych osvětlil, alespoň povrchně, proces vzniku zubního plaku, kazu a paradontózy.
Jak bylo již řečeno, zubní kaz je z části demineralizační jev. K tomu je zapotřebí kyselejší pH, jenž nám fyziologicky vzniká při požití jakéhokoliv jídla a dokonce i pití. Za nějaký čas je však rovnováha opět nastolena pomocí bílkovin a minerálů (vápenaté a fluoridové ionty) ve slinách. Zuby tímto tedy netrpí, protože se jedná o přirozenou rovnováhu. Ta je však narušena zubním plakem, tedy onou organizovanou bakteriální strukturou, lnoucí na našich zubních plochách (rovněž na protézách, rovnátkách apod.). Zubní plak se začne postupně tvořit již několik málo sekund po jeho vyčištění, je to nezvratitelný proces, ale k jeho patogenitě dojde až po dozrání, tedy během cirka 24 hodin. Jakmile se tak stane, překryje kolonie bakterií zub tak, že se k němu již z venku nic nedostane. Žádné fluoridy, žádné vápenaté ionty, které by opravily demineralizací narušenou sklovinu. A při tom všem bakterie svým metabolismem tvoří velmi kyselé pH. Je to tedy efekt pod pokličkou. Zatímco se pod plakem ničí zubní tkáň, tak přes něj se k ní nedostane pomoci. Bakteriím pak velmi pomáhá to, že naše strava je v dnešní době bohatá na fermetabilní cukry, což je pro bakterie to samé jako pro lokomotivu uhlí, mají tedy síly více než dost. Rychle se množí, rychle metabolizují, rychle ničí. Jakmile je jednou zubní tkáň demineralizována a zhroutí se, již není návratu a bakterie se postupně prokousávají dál a dál. To by však nebylo vše, co bakterie dokáží. Způsobují nám aktivaci imunitního systému a tedy lokální infekci. Je nutné si uvědomit, že zub je zasazen v kosti a okolo je dáseň, která jej obrůstá. Dáseň však není okolo celého zubu přirostlá pevně. První asi 1-1,5 mm je volný a vzniklý žlábek, tedy gingivální sulkus je ideálním prostorem pro nerušený život bakterií. Jakmile je překročena určitá hranice množství mikroorganismů, či je jejich výskyt dlouhodobý, naruší svým metabolismem ochrannou vrstvu dásně a aktivují tak obranný systém. Dojde k zánětu. Dáseň je oteklá, krvácí, je citlivá. Najednou máme v ústech zanícenou, otevřenou ránu o velikosti asi 32 cm2 (počítejme 32 zubů, hloubka žlábku 1mm s obvodem 10 mm). Představte si mít na těle takovouto ránu a to ještě pěkně upatlanou plakem…bohužel ji nevidíme, je schovaná za dásní! Tedy jasné příznaky zánětu. Náš imunitní systém se pere s nikdy nekončící armádou bakterií, přicházejících z neodstraněného plaku. Každý zánět se však za čas stává chronickým a dochází k nenávratným škodám našeho bojujícího organismu, který používá vše co může na svou ochranu a mimoděk tak ničí sám sebe. Postupně nám tedy sestupuje (atrofuje) dáseň, parodont (onen závěsný aparát zubu), a také samotná kost. Patogeny bakterií a bakterie samotné samosebou pronikají do krevního oběhu a odtud do celého těla!
A nyní k oné zubní hygieně. Je mnoho metod, jak se o zuby starat. Mnoho hlav mnoho ví. Ale zamyslíme-li se nad tím co bylo řečeno, nejsou všechny stejně dobré. Není totiž potřeba vyčistit jen viditelné plochy zubů, ale také ty které nevidíme a jsou to tedy plochy o to důležitější. Mluvím o mezizubních prostorech, které máme všichni bez výjimek, a o tzv. gingiválním sulku, neboli žlábku který je tvořen zubem a na něj přiléhající dásní (viz. výše).
K zubní hygieně potřebujeme zejména dobrý zubní kartáček. Ten je alfou a omegou správné ústní hygieny. Z reklam známe takových kartáčků spousty, ale který je ten pravý? V obyčejnosti je krása, říká staré pořekadlo. Proto nejlepší je kartáček, který jako kartáček vypadá. Nejdůležitější je, aby jeho štětinky byly měkké a nedráždily dáseň. To že jsou měkké, neznamená, že nevyčistí, je to opravdu jen pocit! Při sprchování také nepoužíváme drátěnku namísto žínky, protože lépe dře. Aby byla vlákna rovně zastřižená, opět kvůli iritaci měkké tkáně dásní. A aby byla hlava kartáčku co možná nejvíce osázená štětinkami. Špatné je, pokud jsou mezi jednotlivými svazky štětin příliš velké mezery, pokud je na úkor štětin přítomna gumová destička a jiné spíše estetické věci. Ve výběru kartáčku jde zkrátka design stranou a zajímá nás funkčnost a tu zajišťují u kartáčku právě štětinky. Tedy čím měkčí a čím více štětinek, tím lépe. Na trhu je jich dostatek.
Z reklam a všeobecného vědomí taky můžeme uvažovat nad tím, že zubní pasta, ústní voda a jiné pomůcky čistí lépe než kartáček. Nečistí. Zuby čistí jen kartáček, stejně jako špinavou zem umyje jen hadr a ne kýbl vody. Zubní plak lne k zubům tak dobře, že je možné jej odstranit pouze mechanicky. Zbylé nemechanické techniky jsou méně, zdali vůbec, účinné. Navíc fluoridové ionty ze zubních past a ústních vod se přes vrstvu bakterií v plaku nedostanou k zubu a jsou tedy bez užitku. Zubní pasta alespoň částečně zvyšuje čistící efekt, díky svým abrazivním částečkám, ale stačí ji nanášet jen velmi málo…asi o velikosti hrášku.
Správnou technikou musí být tedy ta, která vyčistí všechny prostory, kde může lnout plak. Přiložíme tedy kartáček pod přibližným úhlem 45 stupňů směrem k dásni (tedy v horní čelisti sklonem nahoru a v dolní čelisti sklonem dolů) a následně přiložíme hlavu kartáčku k zubům tak že je polovina štětinek na zubu a polovina na dásni. Tak nyní, při jemných a opatrných krouživých pohybech, čistí štětinky kartáčku nejen zub zejména u krčku kde plak lne nejvíce, ale také se štětinky dostávají do žlábku okolo zubu. Plak je tedy ničen téměř na všech frontách. Štětinky v sulcu může někdo nepříjemně pociťovat. Ale to je jen známka citlivosti a tedy zánětu. Ta však brzy zmizí. Žvýkací plošky se čistí snadno pohyby do všech směrů, aby se štětinky dostali do jednotlivých rýh mezi hrbolky. Důležitá je opravdu šetrnost na úkor rychlosti. Vezměte si, jak by vám bylo, kdyby vám někdo po ruce začal jezdit zběsile kartáčem… no nic moc, že? A přitom kůže je o dost pevnější než měkké tkáně dutiny ústní!
Nesmírně a trestně opomíjenou pomůckou jsou mezizubní kartáčky a zubní nitě. Jsou neoblíbené ze dvou důvodů. 1) po jejich použití dásně krvácí a jsou citlivé, za 2) prodlužují dobu hygieny.
Pravdou nicméně zůstává, že krvácení dásní a jejich citlivost je způsobená jejich zanícením a ne kartáčkem. Dáseň je překrvená a oteklá, je to tedy jako píchnout do nafouklého balonku. Jakmile však budeme čistit, zbavíme organismus původce infekce, ta ustane a dáseň přestane krvácet a bolet…a to již do 1-2 týdnů pravidelného čištění. Osobně řadím mezizubní kartáčky nad zubní nit. Jsou jednodušeji použitelné a méně traumatické. Zubní nit je v nezkušených rukou silně traumatická pro dáseň, vždyť víme, jak krásně nit rozkrojí měkký korpus dortu anebo jak snadno se řízneme o napnutý rybářský vlasec. Mezizubní kartáčky jsou pak v různých velikostech podle velikosti mezizubních prostorů. S výběrem správné velikosti vám rád pomůže váš zubní lékař (pokud je informován), zubní hygienik anebo dokonce i lékárník, který má možnost prodávat mezizubní kartáčky s jedním speciálním kterým změříte velikost svého mezizubního prostoru a podle toho kartáček vyberete. Na rozdíl od normálního kartáčku má mezizubní tu výhodu, že jej stačí opatrně zavést a opatrně vyndat…a je hotovo a vyčištěno. Důležitá je pravidelnost. Co se pak týká prodloužení hygieny ,tak je jen nepatrné. Zpočátku je normální že nevíme jak jej přesně používat… zubní kartáček jsme se taky nenaučili držet v ruce za minutu. Ale časem je vyčištění mezizubních prostorů jen otázka desítek sekund.
Zuby nemá cenu čistit nějakou stanovenou dobu. Zuby se čistí až do vyčištění. Maso také nepečeme jen 3 minuty, ale zkrátka až je upečené. Věci nelze dělat polovičatě. Jak poznáte vyčištěné zuby? Přejeďte si jazykem po ploškách zubů směřujících ke rtům a tvářím před vyčištěním a ucítíte, že jsou jakoby „hrubé“ nebo takové „hrbolaté“. Cítíte plak! Pokud zuby správně vyčistíte, jsou hladké jako sklo! (Proto také SKLOvina). Je zbytečné se tedy dívat na hodinky, jak dlouho mám ještě čistit, jednou to trvá tak dlouho, po druhé zase jinak. Šizením škodíte jen sami sobě. Proto si zuby čistěte třeba ráno, třeba odpoledne, třeba večer… Zkrátka – kdy máte čas! Čistěte v obýváku, čistěte na zahradě, kdekoliv je vám to příjemné. Hlavní je jednou za den (viz zrání plaku do 24 hod.) rozrušit a odstranit plak. A je jedno kdy!
Velmi rozšířenou chybou je čištění si zubů po jídle. Jak jsem již zmiňoval, zubní plak není to samé jako zbytky jídla. Navíc jak opět bylo zmíněno, po přijmutí potravy klesá pH v ústech a začíná proces demineralizace skloviny, pokud do tohoto procesu zčista jasna zasáhne kartáček tak oslabenou vrstvu na povrchu zubu zkrátka od-čistí. Jedná se samo sebou o velikosti mikroskopické ale takovýmto pravidelným a vytrvalým čištěním si sklovinu obrousíte, což může vést např. k citlivosti krčků či oslabení skloviny. Zuby tedy stačí čistit jednou denně, ale správně! Nebo jak se říká…ráno pro lidi, večer pro sebe.
A to je vše! Tolik řečí okolo a k technice tak málo? Technika není těžká či složitá, chce jen cvik. Těžké je naučit se a donutit se si zuby čistit správně a pravidelně každý den! A k tomu je zapotřebí vědět, co a proč vlastně dělám.
Nejčastější výmluvy –
Člověk je tvor citlivý a své neúspěchy má tendenci maskovat. Sám si to kolikrát ani neuvědomuje. V tomto případě ale na úkor zdravého ega trpí zdraví celkové. Přitom nikoho ze společnosti zase tak vaše orální zdraví nezajímá, to by mělo zajímat především vás! Vymlouvat se tedy na genetiku, rodinu apod. je jen proti vám a ostatní vám to jen přikývnou s více či méně zřejmým nezájmem.
Nejčastěji je slyšet výmluva typu:
„Mám to geneticky. Mě se prostě zuby kazí.“ – Omyl. Je to podobné, jako kdybyste na chirurgii řekli, že tu zlomeninu stehenní kosti máte také poděděnou. Můžeme se bavit o různých predispozicích. Tedy tloušťce skloviny, bakteriální mikroflóře úst, množství slin. Nicméně to jsou jen věci, které tvorbu kazu ovlivňují, ale nezpůsobují! To dělá zubní plak! Pokud tedy budeme pravidelně zubní plak odstraňovat, nevznikne nám zubní kaz, stejně jako se nám nezlomí noha, když nebudeme skákat ze dvou metrů výšky.
„Moje babička měla paradontózu, moje maminka měla a já také mám… je to dědičné“ – Ne, opravdu to není dědičné onemocnění… Angínu také nedědíme, že? A přitom je to bakteriální infekce stejně jako paradontóza. Jde spíše o to, že v rodině okoukáte podobné zvyklosti při zubní hygieně (tedy klady i zápory) a společným stykem budete mít i podobnou bakteriální mikroflóru dutiny ústní. Na genetiku se toho svádí poslední dobou až moc, protože je to lehčí než čelit svým chybám (mě nevyjímaje, jen tak tak jsem parodontologům utekl z lopaty).
„Moje babička si nečistila zuby vůbec a zuby má pořád svoje“ – To jí záviďte! Protože je jedna z mála a hlavně si uvědomte, čím se babička ve svém životě živila a jak často. Dříve nebylo tolik fermetabilních cukrů v potravě jako je dnes a také na nich nebyli lidé tak „závislí“. Dneska je sladké pití, různé sladkosti, pečivo a některé cizokrajné ovoce zcela normální. Tedy za den dáváme bakteriím několikrát plnou nádrž a rezervu k tomu. Ale to nevadí… stačí si čistit a nebude dostatek bakterií, které by žily z tolika cukrů.
„Můj manžel má problémy, stále si čistí ale nic nepomáhá. Nefunguje to.“ – Poměrně zákeřná výmluva, protože pokud se jí dotknete, dotýkáte se člověka samotného. Ale ruku na srdce. Opravdu si pán čistí zuby správně a pravidelně? Opravdu si čistí až dokud nejsou zuby čisté, nebo jen dokud ho to baví? Je to schovávání se. Pokud má někdo problémy s příliš se potícími chodidly tak také může říkat, já dělám ale ono nic. A co kdyby si každý den měnil ponožky, třeba 2x. Každý den si nohy umyl a napudroval. Používal správnou obuv. No kdo pak řekne, že se pocení nezlepšilo, nebo určitě jeho pachové účinky?
Na rozloučenou –
Hygiena je zkrátka hygiena. Špinavé ruce umyjeme mýdlem, mastné vlasy šamponem, a zuby kartáčkem. A neměli bychom nad tím přemýšlet jak si věci usnadnit, jak je překopat a pozměnit, stejně jako nepřemýšlíme nad tím, jak snadněji bychom mohli umýt špinavý talíř. Zkrátka vezmeme houbičku a pod vodou setřeme nečistoty, až dokud není talíř pěkně hladký a čistý. Je možné, že to ten talíř má geneticky už od výroby, ale přece jen když je tak snadné umýt si talíř od jídla a každý to zvládá, tak proč by s trochou cviku nezvládl i péči o své zuby?
V poslední době se na trh dere šikovný pohled na věc celostní medicíny. A do našeho zdraví to orální patří a to nemalým dílem. Zuby dokáží pěkně potrápit samy o sobě, když bolí, tak se nedá přemýšlet nad ničím jiným, když chybí, tak ztrácí náš úsměv na kráse, když nám z úst zapáchá, stydíme se mluvit, když je potřeba opravy, neplatí se malé peníze. Tomu všemu lze předejít péčí, kterou neděláte pro společnost, pro zubaře, nebo pro rodinu…ale jen sami pro sebe! Proto pokud máte tu snahu, pokud chcete být zdravý, tak se zajímejte a uvažujte o čištění zubů jako o čištění každé jiné části těla! Musí být šetrné! (tvrdý kartáček se dá přirovnat k drátěnce namísto sprchové žínky). Musí být pravidelné (pravidelně se umýváme pod vodou, pravidelně si tedy čistěme zuby). Musí být efektivní a důkladné (jaké jsou to čisté ruce, pokud máme za nehty pískoviště, za ušima pole pro brambory a na očích ospalky??).
Zkuste si dnes vyzkoušet vyčistit zuby pořádně, jemně a s pílí… Nejen protože jste zvyklí ráno a večer stát dvě minuty v koupelně s kartáčkem v puse a hromadou pěny, ale proto, abyste si zuby vyčistili dočista! Protože vaše zdraví nemají v rukou lékaři, léčitelé nebo jiní lidé, ale Vy sami!
Pevné zdraví a čistý chrup!
Přeje Vojtěch Přibyl
