Způsob,jakým píšeš a jakým lidem radíš a odpovídáš i to,jaké jsou ty „TVOJE PRAVDY“ :-).
Úplně se v tom vidím… A to se mi nestává často. No prostě chtěla jsem tady vysypat trošku té chvály,protože se mi opravdu moc líbí co děláš a jak hezky,s láskou a s citem to děláš…
A jen tak mimo-taky jsem „zrzka“,aspoň teda se tak se svou barvou vlasů beru a v dětství a v pubertě mě to docela trápilo. Díky tomu jsem vyzkoušela snad všechny barvy na vlasy,co byly k sehnání,ale nikdy to prostě nebylo ono. Výsledek byl vždycky nevalného vzhledu i odstínu a celkově to byla pokaždé spíš katastrofa. Končilo to tichým pláčem někde v koutě a slibováním si,že už nikdy… :-))
Nakonec jsem musela poznat,že nejlepší je být přirozená a teď už roky se na žádnou barvu ani nepodívám. Není prostě nad přirozené a zdravé vlasy a dneska jsem vlastně ráda za to,co mám a nedám na to dopustit… 🙂
Ale proč vlastně píšu…
Chtěla jsem Tě poprosit o pomoc,jestli to bude možné.
Měla jsem docela těžký život,už od dětství,ale o tom jsem se rozepisovat nechtěla. Po nevydařeném dětství přišlo ještě horší manželství,které bylo pro mě doslova peklem a byly to prostě dlouhé roky neuvěřitelného trápení,ponižování,nevěr a psychického teroru. Dostala jsem se až na dno a myslela jsem,že je to už můj totální konec… Přišlo i pár pokusů o sebevraždu,prostě nevěděla jsem už kudy kam a vlastně už jsem ani nežila,ale jen tak nějak přežívala kvůli mým dvoum malým dětem…
I když jsem měla k esoterice blízko už odmalička (doteď nevím vlastně proč,protože se o nic takového nikdo v mém okolí a v rodině nikdy nezajímal a nezajímá doteď),stejně jsem pořád nedokázala pochopit,proč se mi to všechno děje. To přišlo až s postupem času.
Manželství nakonec zkončilo rozvodem,protože manžel měl už delší dobu přítelkyni a tak jsem nakonec odešla a v podstatě mě to zachránilo. I když se dětí vzdal,nebere si je a nestojí o to je ani vidět,stejně to byla pro nás všechny záchrana. Přišlo to už jak se říká-za pět dvanáct. Zkončila jsem na antidepresivech (které teď už neberu) a nějak se z toho postupně zmátořila.
No a potom přišel přítel. Byli jsme spolu rok,ale bylo to opět další peklo,jen zase trošku jiné. Napíšu jen-chorobná žárlivost… (u něj,samozřejmě…)
Myslím,že kdo to poznal,ví dobře o čem je řeč. Samozřejmě nebylo absolutně na co žárlit. Nikam jsem nechodila,na nikoho jsem se ani nepodívala a skákala jen kolem něj,skoro jako kolem mimina. Jeho rodina mě na to upozorňovala,ale nevěřila jsem. S pocitem,že mám konečně toho „pravého“ jsem si říkala,že tohle přece po předchozím manželství prostě hravě zvládnu. No,nedalo se a zkončilo to…
Zdrcená snad ještě víc,než před rozvodem jsem začínala vidět,že asi zůstanu sama. V té chvíli jsem myslela,že mi už život zkončil. Že už mě nic a nikdo nečeká a kdyby,že to bude stejná katastrofa.
Až teď… Poznala jsem někoho o kom jsem si myslela,že už snad ani neexistuje. Je sice z trošku větší dálky,než bych si přála,ale hlavně je to člověk,jakého jsem už opravdu nevěřila,že někdy potkám…
Hned od začátku jsme si až neuvěřitelně rozuměli-stejné názory,stejné zájmy,stejný humor-prostě pro mě něco skoro jako zázrak.
Budeme spolu už rok,i když nemůžeme spolu být pořád. Týden je tady a týden zase u něj doma kvůli práci,ale je to prostě něco krásného…
Teď jsme začali plánovat i svatbu a všechno je prostě jak má být.
Jednoho dne jsem ale zašla za kartářkou,mluvili o ní známí a já mám už delší dobu problém sehnat tady práci,tak jsem si řekla,že se zkusím s ní poradit.
Jenomže kromě toho jsem se dozvěděla i věci,které jsem vlastně původně ani vědět nechtěla…
S přítelem jsme sice spolu prý už z mnoha minulých životů,ale brzy se prý rozejdeme… No byl to pro mě šok!
Vykládala jsem jí,jak se máme rádi,jak jsme spolu šťastní a jak si rozumíme a že rozhodně nemáme rozchod v plánu,ale ať vykládala karty jak chtěla,pořád to tam viděla…
No nebudu popisovat,jak mi potom bylo hrozně. Nám oboum…
I když vím,že život máme ve svých rukách a je na nás,co s ním uděláme,stejně mi to nešlo z hlavy.
A nejde pořádně do teď. Ten strach,co kdyby… Konečně jsem našla někoho,s kých bych chtěla strávit zbytek života a poznala jsem něco tak krásného,jako nikdy před tím a ono tohle… Nechci o něj přijít. Kromě mých dětí je to v životě opravdu jedno z mála hezkého,co mě konečně potkalo. Moc si toho vážím a denně za to děkuju a rozhodně to nechci ztratit,pokud to bude jen trochu možné…
Proto jsem Tě Zrzečko chtěla moc poprosit,jestli by ses nemohla na nás dva „podívat“. Nečekám předpovědi budoucnosti,jen to,co je v Tvých silách. Snad mě Tvoje automatická kresba uklidní. A nebo taky ne,i to je možné.
Chceme spolu každopádně zůstat za každou cenu a snad se i přes to všechno nepostaví nic mezi nás,ale přece jenom,zvědavost a strach mi nedá,abych Tě aspoň nezkusila poprosit o pomoc…
Děkuji Ti už jen za to,žes dočetla až sem. Je to opravdu docela slušně dlouhá „slohovka“,jak tak koukám…:-)
Předem Ti mockrát děkuji za vše a pokud si na mě uděláš chvilku,budu moc ráda.
Ještě jednou děkuji,Zrzečko a přeji Ti hodně štěstíčka v životě a ať se Ti to všechno,co tady pro nás děláš,několikanásobně vrátí.
Pa pa-Majka… 🙂
1.2.2011
Ahojíček Majko,
Ty jo…to je ale dlouhý mailík :o)…ale je moc fajn, že ses z toho tak hezky vypsala a já ti za to moc děkuju…. Když jsem si to všechno četla, tak jsem si chvilkama myslela, že jsem si sama sobě napsala :o)… jak podobné :o).
No ale pojďme na tebe a na tu paní kartářku a přítele. Majko, kdysi jsem napsala svou pravdu o kartářkách…zde…takže se k tomu víc asi vyjadřovat nebudu….zatím jsem tuto pravdu nijak jinak v sobě nepřekopala :o).
Co mi o tobě a tvé lásce řekla automatická kresba.
Nebudu rozepisovat jednotlivě čakry, protože jsou všechny pěkně veliké a plné plynulé energie. Zrovna popíšu jak to na mě mluvilo a trošku se zastavím tam, kde to bylo malinko jiné.
S přítelem si po materiálních věcech, pozemském životě rozumíte a vzájemně se doplňujete. I sexuální čakra a chuť do vztahu je u obou moc hezký ..on je hodně něžný a pozorný. Trošičku je problém u obou v rolích, které „hrajete“ ve vašem vztahu…tam je malinko blok, ale to přisuzuju tím, že jste od sebe daleko a tak to sebevědomí vůči sobě vzájemně máte trošičku pošramocené, ale fakt jen malinkato :o). Jinak jde vidět, že jste opravdu do sebe zamilovaní …vaše srdíčka se zakreslily do kytičky…fakt…krása. I v komunikaci si rozumíte…. Oba si máte co říct, rozumíte si, jen přítel jde k tobě těma sladkýma řečičkama jako by obklikou…někdy těm jeho slovům nerozumíš, tak jak bys měla….jeho slova jsou někdy složitá, nebo zamotaná…no nevím jak ti to vysvětlit, ale ty víš co mám na mysli. Intuici vzájemnou máte oba velikou ale taky trošku bloklou…to souvisí i stou „rolí“ ve vašem vztahu…přece jen ten týden bez něho a on bez tebe dává šanci červíkům a teď navíc i paní kartářka do vás zasela semínko pochybností. Duchovno a společné myšlenky se zakreslili jako jedna společná čakra…a z ní energie do budoucna. Jde vidět, že opravdově spolu svou budoucnost plánujete a těšíte se na ni.
Procentama jsem se ptala na kolik procent je váš vztah nyní funkční a přesto že nejste spolu pořád a každý den…se mi zakreslilo 90% a do budoucna se zakreslilo 100%.
Majko, každý náš současný partner je pro nás tím pravým, i ten tvůj bývalý v tu dobu byl pravým a měli jste si něco předat a poučit se…někam tě ten vztah posunul, něco sis uvědomila… všechno zlé je pro něco dobré. Dívat se do budoucnosti a přemýšlet nad tím, jestli se náhodou nerozejdete…na to se vykašli. Užijte si spolu každý okamžik, který spolu můžete strávit, každé pohlazení a každou pusu, každou chviličku ve vašem životě a jestli přijdou „špatné“ chvilky, tak i ty si užijte a vyřešte, tak jak budete schopní.
Záleží na tobě, jestli přijmeš pravdu, kterou ti paní kartářka dala…a jestli tu myšlenku, to semínko co zasela budeš hnojit a zalévat svým strachem a obavama. Jestli to má být jak ona předpověděla nebo ne…to ukáže čas, ale proč myslet na dortu, která se na tebe směje a vyzývá tě k tomu, abys ji ochutnala a snědla… proč nad ní přemýšlet, že z tebe někudy vyjde. Žij teď a tady a prožij si každý okamžik svého života…..
No to jsem tomu dala – tomu přirovnání, zatím jsem ho nepoužila a u tebe mi vlezlo do hlavy tak nějak samovolně….tak to tak má být :o)….asi pro lepší pochopení :o).
Tak se Majko zatím měj a směj a dej o sobě zase někdy vědět, jak se ti vede…
S láskou pro tebe i přítele nakreslila a popsala … Zrzka :o) pa
2.2.2011
Ahojky Zuzi…
Jééjda,tak Tys opravdu napsala! Moc děkuju za tak rychlou odpověď! 🙂
No,popravdě já,když jsem poprvé našla Tvoje stránečky a přečetla si prvních pár článků,taky jsem si říkala-jéé,to je skoro jakobych to psala já,bylo mi to hodně blízký,ten způsob,jakým píšeš. Děláš to tak hezky,s láskou a s citem,no prostě zlatíčko… 🙂
Opravdu moc oceňuju,že takovému pomáhání nám ostatním věnuješ tolik svého času a nic za to nechceš a ještě to děláš s takovou láskou a pochopením.
Moc si vážím takových lidí,jako jseš Ty a ještě jednou Ti moc děkuju za odpověď,za pomoc i za čas,který tomu věnovalas.
Zuzi,Tys to všechno tak krásně a výstižně popsala a tím mě taky moc uklidnilas,že jsem div neměla slzy v očích,když jsem to četla…
Našla jsem si i Tvůj článek o kartářkách a opravdu to tam je moc hezky a výstižně popsané.
Máš pravdu,nemá cenu se zbytečně strachovat. Snažím se celou dobu si to opakovat,ale sem tam nějaká ta pochybnost přijde,i když si nakonec vždycky řekneme,že to prostě nedovolíme,protože to nechceme a hotovo… :-))
Taky už se nějaký ten čas zajímám o automatickou kresbu,ale zatím se mi to nikdy nepodařilo. Ráda bych taky ostatním tímto,nebo jiným podobným způsobem pomáhala,to mě drží už odmala,ale asi to chce čas a nebo jde ta moje cestička prostě někudy jinudy. Nemá cenu nic lámat přes koleno,ale i tak si to ponechám,jako přáníčko do budoucna,tohle se naučit a být tady pro druhé…
No,raději to pro dnešek už ukončím,protože ten můj první mailík byl opravdu skoro román,tak ať nedopadne podobně i tenhle. Ale určitě teď budu na Tvých stránečkách pravidelným návštěvníkem a jen si říkám-škoda,že nemám poblíž někoho jako Ty,konečně bych měla fajn kámošku. No ale jsem vděčná aspoň za to,že jsem Tvoje stránečky a Tebe vůbec našla…
Ze srdíčka děkuju Zuzi,měj se moc pěkně a určitě se ráda časem zase ozvu,
pa pa-Majka… 🙂
2.2.2011
