Strašně moc vám děkuji za úžasný víkend, který jsem s vámi mohla strávit a kde jsem se OD vás nadopovala energií. V posledních měsících jsem byla docela pod tlakem (škola, práce, atd) a taky jsem si musela projít jistými bebíčky (některé jsem vám stihla zmínit)… Když se lidi začali odhlašovat, tak jsem už počítala s tím, že dostanu další lekci pro své pochopení. V pátek večer místo sedmi lidí, přijeli jen tři a ráno když jsem přijela do klubu, tak přibila jen jedna dušička….ale byla jsem smířena s tím, že to bude tak jak to být má. Během půl hodiny se to začalo všechno sjíždět….a když jsem viděla známe tvářičky a vychutnala si vřelé objetí….tak už jsem věděla, že se přitáhli všichni kdo se měli poznat, znovu potkat a že si mají něco předat….bylo to přesně tak jak to být mělo a ti nahoře mě už další lekce prozatím ušetřili.
Všechno je načasované a dávka energie přišla v pravou chvíli. Semináře jsou pro mě radostí, tak jako PRAVDIČKY (ale jsou I starostí a odpovědností)….a dlouho z nich ještě čerpám a vracím se ve vzpomínkách.
Když jsem přijela domů, tak hlasivky MI trošku zhrubly a začaly odpočívat. Prošla jsem se s pesanama venku a když jsme se vrátili, tak jsem Jim vystříkala kotce studenou vodou a I Jim jsem dala spršku na zvlažení. Teprve Pak jsem I já spláchla za sebe celodenní pot a padla na mě únava. To horko, které jsme si prožili na semináři, jsem ještě nezažila…. Ale I tak jsem si to užila a vychutnala si vás. V posteli jsem normálně umřela…..ale ráno jsem vstala jak dvacítka :o)….plná energie a dobrých pocitů ze semináře.
Děcka….to co teď napíšu, není lichotka…. Je to tak jak to vnímám a jak jsem to vnímala tam v klubu. Všichni do jednoho, kdo jste tam byli, jste udělali na sobě kus práce. Bylo to pro mě překvapením….někteří z vás udělali životní kroky ke svému štěstí, všichni do jednoho jste se začali praktikovat co máte načteno, naposloucháno…. Zkrátka a dobře….žijete své pravdy prakticky a to se MI moc líbí. Mám z vás radost jako pravá matka ze svých dětí.
Je MI tak trošku líto Evičky, která si seminář neužila tak jako my, protože migréna je sviňa bolavá….ale I toto mělo svůj smysl. Ta bolest jí něco měla říct…možná to bylo to, co jsem jí nejen já řekla při jejím posledním výkladu…. A pro mě to mělo taky smysl, protože jsem se ujistila v tom, že semináře AK mají zůstav na místě kde je konám…. Dokázala jsem sehnat co bylo potřeba, aby se z toho dostala (jakž takž).
Hřálo mě u srdce, když za námi na skok Po chemoterapii přišla naše pokér Saška…. A když jsem viděla radost ve vašich očích, že se vidíte a když jste si padli do náruče. Jsem na Sašku pyšná, jak se svou nemocí nebojuje….ale že ji chápe a uzdravuje se nám
Prošli jsme si vážné témata, zasmáli jsme se OD srdce a fakt moc….a ještě se směju u fotek a vašich komentářů na FB. Děkuji vám za vás, za to jací jste, za váš smích, za vaše pochopení, za to, že mě máte rádi a berete mě takovou jaká jsem….že mě dokážete milovat bezpodmínečně…. Zkuste to tak I u dalších lidí….. Milujte každého bezpodmínky….takového jaký je… s chybami, s tím, že žije jinak než byste si přáli vy…. Když to dokážete u mě… dokážete to I u druhých.
Miluju vás a nestydím se to takto veřejně napsat…. A miluju vás bezpodmínečně…. Nechci na vás nic měnit, nechci Po vás, abyste byli jiní…. A když vám něco radím….tak to není podmínka…je to nabídka směrovky, kudy byste mohli jít.
Mějte se a smějte se ….a na většinu z vás….se těším na AK2 v lednu 2014 (předpoklad poslední víkend v lednu). Jen MI písnite, jestli s vámi mám počítat (předběžně), abys si mohla založit skupinu.
Nebudu se s vámi loučit, protože nejde se rozloučit s někým kdo je v mém srdci…. Jste tam a už tam budete na pořád.
S láskou vás objímám
Vaše Zrzka
28.7.2013
Ahoj Zuzi,
moc děkuji za úžasný víkend, bylo to jako vždycky super. Mám tě ráda a těším se zase někdy……. 🙂
MILUJU TĚ. To bylo to první, co mě napadlo. Mám tě ráda….. jako sůl 😉 , jako matku, sestru, otce, dítě, kterým je v určitých chvílích každý z nás. Miluju to souznění, co na tvých seminářích zažívám a jsem šťastná, že jsem tebe i ostatní mohla potkat. Kochám se fotkama a vzpomínkama ty víš co ještě 😀
Kristýna
28.7.2013
Děkuji Ti Zuzičko Zrzečko
za krásná slova plná lásky. 🙂
MILUJI TĚ!!! <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 🙂
*Andrea*
29.7.2013
Ahojky Zuzanko,
děkuju za moc fajn víkend. Připadal mi uplně jiný než ty předešlé…možná je to tím,že su zase někde jinde já a taky nové pastelky …nevím. Každopádně i když prý moc nesvítím,připadám si taková vyrovnaná. No a ten čas opravdu nějak plyne jináč…a přání se plní jen na ně pomyslíš. Já si třeba nedávno přála novou peněženku a buch,ukradli mě ju a já si fakt musela pořídit jinou..
Chci ti poděkovat za to že jsi a ,že si taková jaká si a na nic si nehraješ a cítím,že nás máš fakt ráda. Přeju ti jen to dobré a posílám hubana. ..
Jo a taky jednu sms….:
Ty posloche chápu ze nechces poslochat,ale ses furt ma zena a proto koke solozit ! Ahoj! 🙂
Pá Danča 🙂
29.7.2013
Ahojky Zuzi!
Bylo to moc fajn, ještě jednou za všechno moc děkuju. Však víš…ptala jsem se malé, jaké měla před a po záchvatu pocity, třeba strach nebo tak a koukala na mě jak telítko, že žádné, že ju nic nenapadá…..asi je to tak dobře.
V říjnu jdem na kontrolní EEG, zas budem strašit přes půlnoc, aby byla unavená, tak jsem zvědavá, co najdou…..nic,leda že máme prášky zbytečně, určitě!
Srpnovou opakovačku vzdávám, v práci je to neprůstřelný, ale kdyby se náhodou něco změnilo, ozvu se.
Měj se co nejlíp:-)
čaky Jitule
29.7.2013
Ahoj Zuzi,
tak myslím teprve teď jsem dostala tu správnou „slinu“ a odepisuju Ti na krásný mail… Jako první musím říct, a určitě nebudu jediná, že jsem ráda, že jsi, že existuješ a děláš tyto fajn semináře, kde se potkávají lidi, kteří se potkat mají a kteří mají společnou snahu na sobě nějak zapracovat a trochu nad sebou přemýšlet… Já zatím v mém okolí nemám zas až tolik lidí, kteří smýšlí stejně… a tak jsem za Tebe a za ostatní pastelky ráda… Myslím, že i toto je důvod, proč se zatím (nejen v tomto), bojím nějak projevit. Dělalo mi třeba na začátku dost problém dávat na FB moje obrázky. Přišlo mi, že jdu „s kůží na trh“ a co když se někomu nebudou líbit a co když někdo řekne, že se mu nelíbí? Dneska už to tak není, co je mi po tom, co kdo říká o mých obrázkách… Bohužel, pořád to tak mám v normálním životě, tak nějak se bojím projevit, bojím se, že když něco řeknu nebo udělám „špatně“, tak mě za to někdo (někdo imaginární) odsoudí… Já ani nevím, proč to tak vlastně mám… Kolikrát jsem i chtěla něco říct, ale něco mě jakoby brzdí…. Asi je to taky tím, co jsem prožila poslední dobou. Neříkám, že jsem to měla nějak extrémně těžké, v porovnání s jinýma si můžu pískat… ale na druhou stranu si myslím, že to, čím jsem prošla, by někdo jiný třeba tak lehce neprošel… O tomto víkendu, jak jsem tam seděla a přemýšlela, s kým si nechám nakreslit vztah, jsem si říkala, že nemůžu zvolit toho člověka, kterého jsem nakonec zvolila 🙂 Nakonec jsem to udělala, ale bála jsem se, že se mě budeš ptát, o koho jde a já budu muset s pravdou ven…. A když to šlo všechno popořadě a já slyšela ostatní, tak jsem si uvědomila, že oni mají hodně podobný problém, ne-li stejný a dokonce o tom mluví a nebojí se to říct naplno… což jsem vlastně pak na konci taky sama udělala… a pomohlo mi to.
Když se v sobotu meditovalo, hned po začátku meditace, když jsem došla do jednoho bodu, kde jsem něco řešila s mým taťkou, se mi udělalo zle, musela jsem otevřít oči a myslela jsem, že i odejdu.. ale rozdýchala jsem to a pak znovu navázala a vrátila se tam… ale když ses pak ptala, jestli někomu nebylo špatně, tak já jsem zas tu hubu neotevřela.. Říkala jsem si, že to nestojí za to.. Že nebudu otravovat. Vidíš, zase na stejný princip 🙂 No ale díky tomu jsem si taky asi měla něco uvědomit.. a vlastně jsem zjistila, že můj problém není jen s nevěrným XY, ale hlavně jsem se asi sekla u člověka, který byl ještě předtím a který i tento můj vztah vlastně prolínal…. Asi ho mám pořád v srdíčku a teď sama nevím, co s tím… Váhám, jestli se na něj mám uplně vykašlat a pustit ho pryč ze svého života nebo tomu dát volný průběh a neřešit to, čímž ale možná budu zase hodně trpět.. Prostě nevím a po tomto víkendu se mi to zase hodně otevřelo, i když jsem myslela, že to už je pryč a mám to zvládnuté…
Nechci, aby to tu vyznívalo, že se nějak lituju nebo tak, je mi jasné, že sama si volím, co budu žít…. Ale z tohoto vztahu jsem vážně zmatená… A tak tě chci poprosit, jestli bys mi tento náš vztah zkusila nakreslit… Pořád jsem si říkala, že ti řeknu o víkendu, ale zase jsem tu hubu držela 🙂 Takže to zkouším a když to nepujde, tak nevadí a pořeším si to sama…
Tak nějak jsem to sepsala,co mě napadlo a říkám si, že možná je toto celý mail jen určený tobě… Pak ještě napíšu druhý pro všechny, jestli to budeš dávat na pravdičky nebo FB. Víš, já tu línou hubu mám totiž spojenou i s tím, že nechci nějak vyčnívat z řady nebo co… A třeba i když se ostatní ptali na něco tak mimo nebo něco s tebou řešili zvlášť, tak já ne, já jsem si řekla, že se bez toho obejdu a nebudu tam plakat…. No a tak si teď brečím doma a píšu ti tento mail…. 🙂 Blbka:)
Na leden si mě napiš, přijedu moc ráda…
Patří ti velký dík, ale ty to víš sama, že tu pomáháš, že lidi vedeš a ukazuješ cestičky:) Snad k tomu směřujeme všichni…. a víš co… jestli se ti to nebude zdát moc dlouhé a uplakané, klidně to hoď, kam uznáš za vhodné… bez cenzury.
Tyjo, už teď cítím úlevu, jen jsem to napsala… Kdybys to kreslila, tak ten bývalý je XY už jsem se na něj ptala loni… vidíš, furt se mi tam motá… a já už se chci vymotat… 🙂 Tak třeba si najdeš čas.. papa*
Objímám, Zuzka*
30.7.2013
Ahoj Zuzanko,jsem velmi šťastná,že jsem mohla prožít setkání s Tebou a tak úžasným kolektivem o minimálně generaci mladších úžasných lidí.Na setkání se vždy něco otevře a vyřeší,nebo mi to ukáže jiný pohled na život.Jsem velmi ráda,že jsi ochotná nám všem ukazovat i ten jiný pohled na život,protože kolem mě moc takových lidí není a já našla cestu k Tobě a ostatním.Moc děkuji a těším se na další setkání.Určitě bych chtěla na v lednu na AK2.
Poznámka-začala jsem se pokoušet o kreslení.
Tak se měj
IvaB
31.7.2013
Ahoj Zuzi,
i když byl víkend jako v sauně a do poslední chvíle jsem váhala jestli vůbec přijedu (kvůli tomu mýmu kašli), tak jsem přijela a vůbec toho teda nelituju, naopak bylo to úžasný :-). Ještě pořád jsem nabitá energií.
Tak jako po Ak1 jsem byla plná zážitků a říkala jsem si, proč ta opakovačka není třeba už příští týden, tak mi to ted taky tak připadá, proč ta AK2 není dřív, ale až v lednu. Přišla mi ta doba mezi semináři hrozně dlouhá, nakonec jsem musela uznat, že ta doba mezi je taky dobrá, protože jsem si postupně přišla na různý věci, i to kreslení se časem vyvíjí. Jak se mi ze začátku malovali jenom různý „čmáranice“ postupně to začíná přecházet i v konkrétní obrazy a i tomu začínám rozumět, někdy 🙂 , ale to třeba taky časem ještě dojde. Kdyby to bylo dřív po sobě, tak asi by mi to zase nedalo tolik co ted. Takže všechno má svůj čas.
Taky jsem ráda, že jsme se všichni potkali, byla tam fakt super atmosféra, i když chvilkama vyplavali i méně příjemné věci. I ten los padl jak měl, vzájemně jsme si dodali sebedůvěry, v kreslení i jinak. Jsem ráda, že jsem zas potkala nové pastelky a už se těším na leden!
S tou bezvýhradnou láskou jsi měla pravdu, přijde mi, že tebe snad ani nejde nemít rád, takový živel 😀
Děkuju, děkuju, děkuju
Lenka
31.7.2013
Zuzi
odepisuji teprve až teď co jsem schopná trchu fungovat ..opravdu jsem byla moc ráda a těšila se na nové a krásné pastelčata i když jsem si to tak moc nevychutnala…. ale byla jse šťastná že jsem aspň chvíli mohla být mezi vámi……děkuji a objímám všechny ty krásné holky…..s láskou Sáša
2.8.2013
Ahoj Zuzanko,
píšem až teraz, pretože som ešte vstrebávala dojmy 🙂 samozrejme pozitívne…keď som prišla domov ešte hodnú chvíľu (zrejme aj dve hodiny) som len sedela a vstrebávala a bolo mi mooooooc fajn 🙂 tiež si dovolím ti napísať, že ťa mám moc a moc a ešte raz moooooooc rada a som veľmi vďačná, že som ťa mohla poznať a tiež všetkých, čo boli u teba……. a tiež, že tie naše malůvky, a to, čo sme sa u teba naučili mi moc v živote pomáha……….Myslím Zuzi, že sme sa ale pohli všetci, ako si písala aj vďaka tebe a tvojim seminárom, pretože sú veľmi inšpirujúce a tiež „nakopávajúce“, čo je tiež občas potreba 😀 …ďakujem tam hore za teba a za všetkých ešte raz a opatruj sa a nech na teba tvoji prdelkatí kamaráti dávajú pozor „)
Zuzanko, ešte raz ďakujem za všetko, čo som sa mohla naučiť u teba, a čo môžem teraz praktikovať, mám ťa moc a moc ráda a napadá ma ešte jedna vec ZUZKO, POSLÓCHEJ A NEŽE NA MŇA ZAPOMENEŠ, KED BUDEŠ ZVÁT NA AK 2 !!!!!! TOŽ NAPIŠ 😀 ŠÁK UVIDÍME…..
prajem pekné dni a posielam pusu, pa, Tajka.
4.8.2013
Ahojky Zuzanko,Zrzečko, mamčo naša zlatá! ♥Srdíčková!
Tak konečně 😀
Čím začnu? …
Jde na Tobě vidět, že jsi opravdu jedna z nás, že máš taky starosti, jako my všichni, že ten náš život není procházka růžovou zahradou.. a tak jsme tam měli být.. bylo to nádherný, uvolňující a opravdu jsem si (tentokrát ) nepřipouštěla, co doma, co bude až přijedu..
Když jsem dojela dom, tak jsem si uvědomila, že toto setkání jsem potřebovala jako koza drbání…
Tvoje vyprávění o Tvém minulém životě – konkrétně to, jak jsi byla ten lump a pak ses stala nějakým tím váženým občanem nebo starostou nebo jak to bylo.. – říkala jsem si, kurňa, ale to já už někde slyšela.. už vím, vyprávěla mi to jedna moje dcera, jenže jsem si nemohla vzpomenout, co mi to vyprávěla a která to byla.. Doma jsem se jich ptala, byla to Zuzka a vyprávěla mi Bídníky od V. Huga.. nuu..
Nejvíc jsi mně dostala, když ses mně zeptala při kreslení vztahů, jestli chodíme do lesa, žes ucítila tu lesní vůni.. Ty voe!!! ♥ děkujuuu!!! ♥ a klobouk dole!! ♥
Mám ráda Tvoje ( i ostatních ♥ ) vyprávění o tom, jak prožíváš (te) setkání s dušičkama..
Tož nakonec jsem dojela dobře.., ale před Prahou jsem měla sevřené půlky, jestli stihnu přípoj, pač měl v řádu napsané, že nečeká na žádné přípoje, ale já byla celou dobu v klidu, protože na přestup jsem měla v Praze hodinu čas.. Jenže „Maďar“ (vlak z Břeclavi do Prahy) měl 35 minut zpoždění.., ještě pořád jsem byla v klidu, protože to by mi v Praze zbývalo ještě cca 20 minut na přestup.. Nesledovala jsem čas, většinu cesty jsem prospala.. až mezi Kolínem a Prahou mi přišlo, že už se to nějak vleče, no a před Prahou mi napadlo se podívat kolik je hodin.. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal bylo pět minut po deváté a vlak mi odjížděl za 10 minut a my ještě na cestě.. Hlavou mi běželo leccos, hlavně to, že jestli to nestihnu, budu někde v Plzni čekat do pěti do rána.. Krásná představa.. Jak mi tak běžely myšlenky, požádala jsem nahoru, aby přesto, že nečeká, počkal..
Konečně se vlak blíží do stanice, ptám se průvodčího, jestli náááhodou tamten nepočká, no viděl to bledě, dal mi potvrzení o zpoždění, ve kterém jsem si přečetla, že jsme nabrali nakonec 55 minut zpoždění (ono to bylo ještě o pár minut víc).. A když otevíral dveře, říká, zkuste to na 4. nástupišti, to by měl být on.. BYL.. POČKAL!!!!! Uff!!! Byla jsem na omytí (to aj tak), a vydýchávala se u otevřeného okna v chodbičce… Děkuji!!!
(Paní průvodčí ani nevěděla, proč tam vlastně čekali, tož jsem jí podala vysvětlení ) …
To jsou zážitky! 😀 Ale cestuju ráda.. asi nedostatek adrenalinu 😀 😀 😀
Tož Zuzanko moja zlatá ♥ miluju Tě ♥ ze srdíčka ♥
Aji fšecky ostatní!! ♥ Bylo mi s vámi se všemi nádherně, všichni jste úžasní lidičkové a těším se na další setkání.. ♥
Tož všem přeji sluníčko v duších, úsměvy na rtech a lásku v srdíčkách!!! ♥
PS: na sms: „Ty poslóché chápu ze nechces poslochat,ale ses furt ma zena a proto koke solozit ! Ahoj!…“ bych asi musela reagovat: „Ty a co myslíš, že teď právě děláám? Tož neruš a šuké taky!“ 😀
Číst už to po sobě nebudu! Měj (te) se a směj (te) se!!! ♥
Rozárka
16.8.2013
