Někdy mohou konce a tyto „malé smrti“ vyvolávat a přinášet bolestné pocity, strach a pochybnosti. Někdy se nám to zdá příliš těžké a náročné a skoro máme chuť to vzdát.
Možná je čas si znovu připomenout, že konce přinášejí vždy nové začátky. Že po každé noci nastane nové ráno. Že někdy je potřeba udělat krok do neznáma – s důvěrou, že pod nohama po došlápnutí ucítíme pevnou zem.
Někdy nás naše cesty dovedou k bodu, kdy musíme nechat zemřít svoje staré Já, abychom se mohli znovuzrodit – do své čistější a zářivější podoby. K bodu, kdy musíme přetnout stará pouta, abychom se mohli osvobodit. Mimo důvěry poddat se tomuto procesu to po nás vyžaduje odvahu. Vykročit z těch starých vyšlapaných cestiček a vydat se novou cestou – cestou srdce. Bez mapy, bez návodu, pouze s nadějí a vírou, že jsme vedeni a ochraňováni.
Již několik let mě provází krásný příběh odvahy, který jsem dostala ve formě malé knížečky jako dárek v knihkupectví. Chtěla jsem se o něj podělit už dříve, ale ten příběh čekal na svůj čas. Možná se teď znovu přihlásil právě proto, aby mi jako už tolikrát dodal odvahu a pomohl překonat náročné zkoušky, které teď prožívám. A možná stejně tak pomůže a inspiruje někoho z vás. Nechte si tedy převyprávět příběh odvahy. Je to Legenda o Bílém orlu, je to příběh Znovuzrození.
Kdesi v Jižní Africe si lidé vyprávějí příběhy o Bílém orlovi, který v této části světa žije. Velký bílý africký orel je pták, který přežívá déle než kterýkoli jiný dravec – může se dožít až sedmdesáti let. Ale před tím, než se tohoto vysokého věku dožije, musí učinit nejobtížnější rozhodnutí svého života.
Ve věku čtyřiceti let mu drápy přirostou k hrudi. Jeho křídla zakrní a velmi ztěžknou. Peří zplihne a ztloustne. Létání je téměř nemožné.
A tak má Bílý orel dvě možnosti – buď zemřít nebo podstoupit velmi bolestný proces obnovy, který trvá sto padesát dní.
Musí letět vysoko do hor, vystavět si hnízdo v blízkosti vysokého skalního útesu, z něhož nebude muset odlétat. Až se ve svém hnízdě usadí, musí orel neúnavně tlouct zobákem do skály, dokud si jej úplně nerozbije. Pak musí počkat, až mu naroste nový zobák, kterým si potom oškube peří těsně u drápů. Když mu začnou růst nové drápy, orel se zbaví veškerého starého peří. A po pěti bolestivých měsících konečně zamává novými křídly, aby pozdravil své znovuzrození, díky němuž bude žít dalších třicet let…
Také v našem životě přijdou chvíle, kdy se musíme na chvíli stáhnout do ústraní, léčit si rány, přijmout bolest. Vydržet, dokud se vše nezahojí a pak začít znovu žít. Abychom mohli dosáhnout naplnění svých snů, je třeba zbavit se starých návyků, neužitečných tradic a bolestných vzpomínek. Jedině když se osvobodíme z pout minulosti, můžeme využít možností, jež nám nabízí naše znovuzrození.
Stejně jako Bílý orel i my máme vždy možnost volby. Abychom mohli žít tak, jak si přejeme, někdy musíme být hodně silní a stateční. A někdy musíme projít opravdu velmi bolestnou zkušeností, abychom znovu mohli létat…
Tento článek bych chtěla věnovat všem, kteří právě prožívají bolestné změny ve svém životě. Pokud máte strach, už to chcete vzdát, ztrácíte naději – prosím nevzdávejte to! Nikdy nejsme vystaveni situacím, které bychom nezvládli. Pokud musíme čelit náročným zkouškám, vesmír nám vždy posílá někoho na pomoc. Jen se dobře rozhlédněte. Nejste v tom sami, požádejte o pomoc, obraťte se na své přátele.
A možná díky tomu zjistíte, že máte kolem sebe spoustu andělů – v lidské i nebeské podobě.
Tímto bych chtěla poděkovat svým přátelům. Za pomoc , podporu, vřelá objetí a lásku, kterou čtu z vašich očí a slyším z vašich hlasů…. Děkuji!!!!!! Srdečně a s láskou Mirka
Pro www.vnitrnibohyne.cz napsala Mirka Petrovičová.
Tento článek může být dále šířen a kopírován v nezkrácené a neupravené podobě a pouze pro nekomerční účely, pokud bude připojena celá tato poznámka i s aktivním odkazem. Děkuji za pochopení.
