Někomu se to hůř chápe a tak si dovoluji napsat své vysvětlení, proč tak činím, proč je to důležité….
Naše mysl, víc než přítomným okamžikem se zabývá minulostí a nebo budoucností.
MINULOST:
Je třeba si uvědomit, že na minulosti nic nezměníme…. na slovech, které jsme ze sebe vypustili a možná jimi ublížili…. nic nezměníme…. nejde vrátit ani minulost ani slova, která už byla řečena. Pak se trápíme a říkáme si KDYBY.. slovo kdyby…jsou možné cesty, které jsem si tam nahoře plánovali….ale my si vybrali v danou chvíli danou cestu. Můžeme ve svém trápení požádat o odpuštění jak doopravdy, tak na mentální úrovni…….je třeba hlavně odpustit i sama sobě….. můžeme pomocí bílého světla pročistit situaci, která se již stala a odstřihnout ji od sebe a nebo ji předat těm našim klukům prdelkatým, aby nám s tím problémem pomohli.
BUDOUCNOST:
Často v nepříjemných situacích si říkáme a toužíme po tom, abychom tento čas už měli za sebou…. Tuto situaci si neprožíváme jen tak, sami jsem si ji naplánovali….abychom se z ní poučili… abychom si prožili a přehodnotili např. svůj žebříček hodnot, abychom si zkusili, jaké to bylo, když jsme něco podobného dělali v minulém životě…a nebo dokonce i v tomto životě.
PRO LEPŠÍ POCHOPENÍ JSME SI PŘIPRAVILA KRATIČKOU POHÁDKU
Byla jedna holčička…říkejme jí Anička…. Narodila se do chudé rodiny jako prvorozené dítě…a po ní přišlo na svět spousta sourozenců… Brzy Anička přišla o pocit lásky svých rodičů, protože co rok, to dítě… Láska v této rodině však byla…jen ji rodiče museli dělit mezi ostatní děti. Ve třech letech Anička nastoupila do školky… kde bylo zase spousta dětí a opět měla pocit, že paní učitelky si ji nevšímají…. Rodina, kde Anička vyrůstala, byla zbožná a každou neděli chodili do kostela…. Anička se z celého svého srdce modlila ke svému andělíčku, který ji vyslyšel…ale pozor…byl to andělíček začátečník…. a tak si myslel, když Aničce splní všechna její přání, že dělá to nejlepší, co pro ni dělat může. Anička si moc přála chodit do školy…. ve školce ji nebavilo chodit po obědě spát a odpočívat….a tak andělíček…zařídil, že Anička nastoupila do školy…. Anička si přála, aby už byla velká holka a mohla se šminkovat a chodit s klukem….a tak andělíček Aničku do této doby přesunul…. Anička měla doma coby nejstarší dcera spoustu povinností se svými sourozenci ….a tak si přála…. aby byla dospělá a měla svoje děti o které by se s láskou starala…..a tak andělíček její přání splnil a opět Aničku přesunul do doby její dospělosti…..Aniččiny děti jako mimina ji dávali fyzicky i psychicky zabrat a Anička si přála…aby děti už chodily, aby už byly samostatné, aby už dostudovaly…aby aby aby… a andělíček plnil a plnil a přesunoval Aničku stále dál a dál do doby, ve které chtěla být. Anička se stala babičkou, důchodkyní…. Špatně spala…její tělo ji bolelo….děti a vnuci přicházeli jen z povinnosti….a Anička si přála zemřít…. Její život najednou neměl smysl….a andělíček ji umožnil chvíli, kdy se Anička ocitla na smrtelném loži….. smrt s kosou stála vedle její postele a Aničce letěl hlavou celý její život….óóó… jak jsem byla bláhová….litovala každého dne, který si neprožila….od svého prvopočátku vnímání…vzpomněla si jak vnímala, že ji rodiče nemilují…….dnes pochopila a litovala……vzpomněla si jak si přála, aby chodila do školy, pak aby byla slečnou…vzpomněla si na každý den… kdy si přála být jinde než je…víc v budoucnosti…. Anička se pustila do pláče… slzy ji stékaly po tvářích do úst…nebyly slané, ale hořké… jako pelyněk… s ní plakal i její anděl, který pochopil stejně jako Anička…že na minulosti nelze nic změnit…že udělal chybu, když Aničku nechal žít rychleji než lidé za normálních okolností žijí…uvědomil si on i Anička, že život utekl strašně moc rychle….a že si ho neprožila….nepoučila se… nepochopila….až teď. Už už to vypadalo, že paní s kosou se rozmáchne a ukončí Aniččino trápení…. Když v tom se po místnosti rozlilo světlo a k Aničce i andělíčkovi začátečníkovi přistoupil Bůh…a pravil… oba jste si v poslední chvíli uvědomili… jakých chyb jste se dopustili…. Mrkl na paní s kosou, která zmizela… Anička zavřela oči… a když je znovu otevřela…. Znovu se ocitla na bříšku své milující matky, která ji zrovna porodila…, vnímala její srdce i další srdce, které bylo opodál…to její otec vedle své ženy stál… a z očí mu tekly slzy štěstí… ještě něco vnímá, ba dokonce to vidí… kudrnatý chlapec s křidélky ji po hlavičce hladí a usmívá se…. oba v ten moment vědí… dostali od Boha další šanci….
Mějte se a smějte se…….. a prožívejte každou radost, každou bolest ve svém životě… přijímejte ji s láskou a pochopením… jedině tak váš život bude plynout tak jak má… učím se s vámi… a i já si každý den a každou chvilku připomínám, že mám být se svým vědomím tady a teď…a prožít si radost i bolest.
S láskou……….vaše Zrzka
2.11.2011
