Eckhart Tolle:
Snad vám mohu dát rady, ale nemohu vám dát naději. Naděje – samozřejmě že doufáte, že to bude v nějakém bodě v budoucnosti lepší. Já neříkám, že to nebude lepší. Vnějškově.
Ale lepší to může být pouze vnitřně, a teď. Jinak budete celý zbytek života závislý na tom, co se děje mimo vás.
Samozřejmě máme tendence myslet určitým způsobem. Předpokládám mimochodem, že neumíráte hladem. Pravděpodobně ne. Nemluvíte o tom. Takže, máte dost jídla, máte pravděpodobně i kde bydlet, a situace je taková, jaká je,
Ale člověk má sklon se na ni dívat určitým způsobem. A v tomto případě má sklon dívat se na ni jako na něco zcela nežádoucího. A tak si člověk začne tvořit konceptuální obrázek sebe sama, jako by zklamal, nebo jako že je neúspěšný. To se může snadno stát. A jak se ten obraz vlastního úpadku posiluje, prožíváte emoce, které odpovídají těmto mentálním obrazům, myšlenkám.
Takže, člověk je kulturně podmíněn, aby měl určité názory a ideje ohledně této specifické situace.
Kdyby to tak nebylo, kdybyste nebyl v pasti těchto myšlenkových vzorců, mohl byste se dívat na tuto situaci jako na příležitost, abyste prozkoumal různé věci. Můžete číst, co vás zajímá, rozvíjet nějaké zájmy, meditovat, cvičit přítomnost, třeba i pomáhat lidem v nějaké charitě, a to vše by mohlo být součástí vaší duchovní praxe. A mohl byste být šťasten, že v tuto dobu nemáte zaměstnání, a že nemusíte zaprodat svou duši nějaké korporaci.
Ve vašem životě by mohl být pocit prostoru, pokud si to nevyložíte jinak, s možná, pokud nebudete odporovat přítomnému okamžiku tím, že ho budete soudit jako nežádoucí, tak by se mohlo z toho okamžiku projevit něco plodného, kreativního. Něco nového, kreativního, třeba nápad, možná ani nepotřebujete zaměstnání, možná budete dělat něco jiného. Třeba dnes vytvoříte webovou stránku, nebo něco dáte na youtube, a ukáže se, že to vidělo půl miliónu lidí. Budete katapultováni ke slávě. Možnosti jsou nekonečné. Ale jsou nekonečné jen tehdy, pokud sami sebe neomezíte souzením, odporováním přítomnému okamžiku. To je ten lidský sklon. Ale pokud neodporujete přítomnému okamžiku, jste vlastně svobodní.
Dobrá, psali jste žádosti o zaměstnání, a odpověď byla Je nám líto, zeptejte se za pár let, nebo jak to říkají. Tak fajn, můžete zase praktikovat přítomnost, a všude kolem vás je živo, v každém momentě, a vy dýcháte a hýbete se, můžete dělat se svým časem cokoli, je to nádhera, pocit svobody.
Samozřejmě, v životě je dobré mít trochu strukturu, tak si můžete nějakou sami vytvořit, pokud jde o váš den, ale může to být struktura, která umožňuje otevřenost. Řekněte si, jestli budete dělat pár hodin týdně dobrovolníka, nebo se zabývat určitými zájmy, něčím, co absorbuje váš zájem, věnovat se tomu, myslet kreativně – mohou být i jiné možnosti, jak získat zaměstnání, mohou být i zaměstnání, na která jste nepomysleli, všechno možné, všechny možnosti ani nemůžu vyjmenovat.
Ale všechno to vychází z toho, že nesoudíte to, co je, a nedíváte se na svou situaci jako špatnou.
Lidi kolem vás to možná budou dělat, takže se musíte odtáhnout od této kolektivní mysli, a pak budete vlastně vděční: Děkuji, že mám tuhle svobodu, a že pokračuje tohle období, než budu konečně zotročen nějakou organizací. Samozřejmě každé zaměstnání nemusí být takové, ale často je.
V mém životě bylo několik let, vlastně mnoho let, vlastně většina mého života, kdy jsem neměl skutečné zaměstnání, a bylo mnoho let, kdy jsem žil z pouhého minima. A většinu toho času jsem strávil prostě v bezmyšlenkovité bdělosti. Na kole, na lavičkách v parku, nejen ty dva roky, kdy jsem neměl vlastní domov, ale i potom, co jsem měl domov, tak jsem stále neměl zaměstnání, měl jsem tak akorát na přežití, a spoustu volného času. Procházel jsem se v parcích, projížděl se na kole, dělal jednoduché věci, někdy jsem měl dočasnou práci.
Zmiňujete, že jste neměl stálé zaměstnání, od ukončení školy, což pravděpodobně znamená, že jste měl dočasná zaměstnání. I když byla dočasná, nebuďte nešťastný z jejich dočasné povahy. Nebuďte nešťastná číšnice, buďte šťastná číšnice. To je velmi důležité. Buďte pozorní ke každému pohybu, jak kladete talíř, jak přijímáte objednávky, jaká je kvalita toho, co děláte. Neměli byste mít v hlavě mentální obraz, že tohle byste neměli dělat. Měli byste ctít jakoukoli formu, kterou má přítomný okamžik.
Takže, já jsem trávil většinu času v bezmyšlenkovité bdělosti. A myslím, že bych nikdy nenapsal knihy a neučil, kdybych nestrávil ty roky v bezmyšlenkovité bdělosti. Protože ta síla narůstá. Přichází plněji do tohoto světa. A pak v určitém bodě přijme nějakou formu, třeba psané slovo, mluvené slovo, cokoli.
Ale jsou časová období, pro duchovně probuzené lidi, nebo duchovně se probouzející, kdy není mnoho vnější aktivity. Zdánlivě jakoby vás život nechtěl, neděláte vlastně nic. Ale to období může být velmi plodné. Může v něm narůstat bdělost, vědomí.
Překlad, titulky: OrgoNet
