I já se často těmito tématy zabývám a nepopírám, že ženská populace žila roky v utlačení, a že ženy dnes mnohdy velmi těžko hledají cestu samy k sobě.
Tvrdým a nelítostným mužským systémem se z žen stali polomuži. Mentalita muže a pohlavní ústrojí ženy nám zaručilo adekvátní bezpečí. Jenže přirozené agresivní nastavení muže jsme tak úplně nezvládly.
A tak vyvstává otázka.
Kdo pochopí zlomené muže?
Muže, kteří zjemnili svou mentalitu natolik, aby byli schopni vydržet v mužském a na cíl zaměřeném prostředí svých žen? Jsou z nich chlapci, kteří ze svých partnerek mají maminky. A protože ony nejsou ochotny slevit ze své síly, ze strachu z ublížení, tak jim nedají možnost se vyvíjet dál. Muž se bojí, že udělá něco špatně. Nedůvěřuje si a jen čeká na „další pokyn“, který má splnit a už dopředu ví, že zase nevyhoví. Je nucen ve svém chlapeckém nastavení zvládat těžké životní situace a dostává se tak do spárů nemilosrdného stresu.
Vše co není v rovnováze bude zničeno
Vše co se neuvede do rovnováhy, bude dříve nebo později zničeno. Špatně postavený dům taky brzy spadne. A tak je to i se vztahem. Pokud síla přetrvává na jednom či druhém partnerském pólu, vztah se zhroutí. A víte co je na této informaci stěžejní? Že se tyto energie musí vyrovnávat stále a vědomě.
Nikdy není hotovo.
Nestane se, že se jednou cítíte jako opravdový muž a žena a už to tak bude napořád. Vztah je položen na molu, které je na rozbouřeném moři. A jednou se musí pro ženu obětovat muž a jindy zase žena pro muže. Jednou padá do vody muž a jindy žena. A to ze vztahu dělá partnerství. A pokud je jeden z vás pořád jednou nohou na útěku, není dostatečnou oporou pro druhého ve chvíli, kdy on padá do moře nezdaru.
„Ale já mám pocit, že pořád držím jen já!“
Chudinky. Těžké to máte………..pokud v tom být nechcete, skočte a najděte si jiné molo. Tam to bude stejné, dokud si nepřijdete na to, proč musíte vyvíjet tolik úsilí, aby vztah fungoval. Všichni máme svých programů nastřádaných dost. Možná tím, že ve vztahu tak křečovitě zůstáváte jen podvědomě trestáte svého partnera za nevydařené dětství a vztah s otcem. Možností je mnoho.
Když máme pocit, že jsme na všechno sami.
Tak to jen naše ego pláče, že nemá do koho píchnout a na koho se pověsit. Protože ve skutečnosti je každá situace připravena tak, abychom ji sami zvládli. Abychom na to nikoho nepotřebovali. A jestli tam nějaký pomocník má být, tak se objeví sám, jako z čistého nebe.
Ženy neduste své muže
Dejte už jim pokoj. Můj muž mi ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že mu dávám dostatek prostoru pro život, řekl „ jsi na mě moc mentálně závislá.“ Nejdřív mě to překvapilo, ale když jsem nad tím začala hluboce uvažovat, tak jsem pochopila, že má pravdu. Že ve chvílích, kdy jsme spolu častěji, třeba na dovolené se začnu zaměřovat na to, co by měl, sleduji, jak se cítí, jak se tváří a jestli není naštvaný a celé své mentální nastavení vnucuju jemu. A čím víc to dělám, tím víc on se odtahuje. Tím víc pak trpím, že se mi má přesvědčení potvrzují a tím víc se dostávám do křeččího kolečka trápení a hodnocení.
Kde bereme tu drzost?
Kde bereme tu drzost chtít, aby byl někdo takový, jakého my ho chceme? Je to stále to omílané naplňovaní sebe zvenčí. A manžela si přece berete proto, aby vás naplnil! Podepsal smlouvu, že se mnou bude v dobrém i ve zlém, a tak je to přece jeho povinnost! A co se na to podívat z jiného úhlu? Že ten člověk je s námi dobrovolně a kdykoli bude chtít, tak může odejít? Když si to nastavíte takhle, budete se svým partnerem jednat jako s návštěvníkem ve vašem životě. A ne s někým, s kým můžete počítat.
Chtějí být hochy
Když, ženy, povolíte svá očekávání a přestanete tlačit na to, jací by ti vaši muži měli být a jak by se teď měli zachovat a co by teď měli říct, uvolníte jim okovy. Jako slon, co je celý život přivázaný k řetězu. Je tak silný, že by ho jedním trhnutím nohy přetrhl, ale neudělá to, protože ho to ani nenapadne. A když ho pustíte, tak bude chvíli dovádět a skotačit a radovat se života a dělat blbosti. A pak se z něj stane ten silný důstojný a majestátný slon. Pusťte muže ze řetězu a zařiďte si samy život k vaší spokojenosti. Samy si najděte práci a naplnění, které vás baví. A neočekávejte pomoc. Jedině tak pak může přijít sama a v plné kráse.
Autorka: Vendula Kociánová
Se souhlasem autorky převzato ze stránek
http://www.vendulakocianova.cz/
Obrázek: https://pixabay.com
