Jsem moc ráda, že jste přijeli a vydrželi se mnou celý víkend (někteří už od pátku). Patří vám mé poděkování, za mnohé.
Například za to, jak jste mi naslouchali a byli jste ochotni si nechat otevřít vaše skryté rány, které byly zhnisané a bolavé….. a teď už se budou jen hojit. Vaše bebíčka jsem si v tu chvíli, kdy jsem je kreslila, prožila a byly okamžiky, kdy i moje slzy vám ránu pomohly pročistit….bylo to silné a nechtěla jsem se tomu bránit….mělo to tak být.
Svým smíchem jste otevřeli vaše srdíčka a začali jste se s ostatními dělit o své pocity, emoce, zkušenosti. Měla jsem z vás pocit, jako by se sešla stará partička, která se zná a po delší době se setkala a poplkala.
Díky vám patří i za to, že jste z mých pravdiček, které jsem vám svou vlastní řečí interpretovala, jste si překládali do svého jazyku a jen ty kamínky (pravdičky), které se vám hodily do vaši mozaiky, jste nechaly zapadnout….tak to má být a mám z toho dobrý pocit.
Jak jsem vám říkala na začátku semináře….. nejsem učitel ani guru, jen vám předávám to co mám v sobě zpracované a věřte mi, že i já jsem se od vás učila….a některé kamínky ze své mozaiky vyměnila za ty vaše, které jste mi nabídli :o)….tak například…. Moje ledviny, se o pár centimetrů posunuly do míst, kde mají být :o).
I počasí nám přálo, byť jsme si sluníčka venku moc neužili, ale…. alespoň přes okna nás svými paprsky sem tam pošimralo. Je toho ještě hodně co bych vám chtěla napsat, ale to co cítím, na to moje slovní zásoba nestačí….vím, že vy víte… protože jste mě už tak trošku poznali.
Vaše příjezdy jsem si musela vychutnat objetím….. měla jsem potřebu splynutí s vámi, kteří jste přijeli a když jste odjížděli a loučili jsme se…tak s některými mě to nechtělo pustit. Moc ráda jsem viděla vás, které už znám a moc ráda jsem poznala vás, které jsem teprve osobně poznala. Věřte mi, že na vás už nezapomenu a že vás mám ve svém srdíčku. Každý z vás mi dal kousek sebe… a bylo mi s vámi fakt krásně.
Seminář pro mě osobně znamenal strašně moc, protože jsem si mohla od povinností, které mě časově pohlcovaly odběhnout k něčemu, co mě baví a naplňuje a díky vám a tomu jak seminář proběhl, se cítím po delší době zase plná energie….
Proběhla spousta informací nejen z mé strany, ale i z té vaší….a ještě nějaký čas kamínky budou usedat v našich mozaikách (samozřejmě i v té mé)….dejme tomu čas….
Věřím, že víkend byl takový, jaký jsem slibovala, že jste si odpočinuli a že vám každému něco dal… a pokud něco zval, tak jen čas a peníze, které jste pro tento víkend obětovali :o).
Budu končit……… jak už jsem psala… to co cítím, na to moje slova nestačí. Takže ještě jednou vám všem moc děkuju za všechno… mám vás ráda a těším se někdy, někde na vás…. Ráda vás uvidím, ráda vás obejmu, ráda s vámi poplkám…..
Mějte se a smějte se…..
S láskou vaše Zrzka
26.3.2012
PS: fotky už jsou na stránkách a pokud mi pošlete i ty vaše, tak je doplním…..
Ahoj Zuzko,
děkuji za krásný víkend. Úžasně jsem si vyčistila hlavu a zároveň mám zase o čem přemýšlet 🙂 Tak silnou emoci, když jsi mě řekla o babičce, jsem snad ještě nezažila a nedokázala jsem reagovat jinak než slzama. Byl to zásah přímo do srdce, to nemyslím zle – určitě mě rozumíš – prostě šlupka…..Těším se do sprchy, kdy se konečně v klidu vybřečím 😀
Pokud budeš někdy v Brně a budeš se nudit, tak se stav. Moc ráda tě uvidím.
Pa Kristýna
25.3.2012
Ahojky,
před chvílí jsem dorazila a mám velkou potřebu Ti poděkovat za nádherný víkend. Jsi úžsná a krásná osoba a jsem vděčná, že jsem s Tebou mohla být.
Určtitě Ti ještě napíši, páč se mi to nějak honí v hlavě, ale chci všemu dát trochu času. Takže jenom moc moc díky.
Prosím neodepisuj, ozvu se.
Krásný večer
Tvoje Dita
25.3.2012
PS: Doufám, že dary jen tak nemizí, ale zůstávají a čekají na správnou chvíli…pa
PS2: Máš nádhernou dceru
Milá Zuzanko,
chtěla jsem Ti malinko napsat. Hlavně poděkovat za velmi příjemný, pohodový seminář. Když jsem přijela domů, tak mě vůbec nevadilo, že jsem dnes nestihla vnoučátka u nás doma. Dcera s nima odjela dříve jak měla, protože musela jet nečekaně za pacientem (pejskem). Po příjezdu jsem byla plná elánu . I když manžel měl špatný stav, nerozhodilo mne to. Dokonce jsem byla na zahrádce a kus toho poryla. Ješte nyní cítím uvolnění a úžasnou atmosféru semináře. Bylo napínavé Tě sledovat při kresbách a povídání o nich. I když to bylo pro mne někdy bolestivé nahlas slyšet pravdu.
Měj se moc krásně, s láskou
Helena
25.3.2012
Ahoj Zuzulenko,
i já tobě musím poděkovat. Neskutečný víkend se skutečnými přáteli.
Dala jsi mi toho hodně a ne jen mě. Teď už je jen na nás, jak to vše chytíme za pačesy a ruku v ruce budeme spolupracovat s našimi vyššími bytostmi a hlavně sami se sebou.
Dostávala jsem pěkná nakopnutí, která jsem si v zápětí uvědomovala, jak jsem v některých věcech upjatá a potřebuju to uvolnit a tak se stalo :-).
Takže vzhůru do dobrodružství poznávání nepoznaného :-))).
Měj se krásně a věřím, že to nebylo naše poslední setkání.
PS: Jen mě mrzí, že jsem si od lidiček nevzala kontakty. Ale pokud si máme ještě co říct, tak se k sobě dostaneme i jinou cestou. Tak se měj pěkně
Iva Jamajka 🙂
26.3.2012
Zuzi,
byl to moc silný a krásný seminář,osobně si myslím,že pro mě znamenal opravdu mnoho a to, jak se dokážeš vcítit do
našich dušiček, je opravdu neuvěřitelné. S takým klidem,pohodou,pohlazením se člověk dneska už ani nesetkává.
Za všechno ještě jednou velké díky,příště až něco budeš podnikat,prosím,nezapomeň na na mě a mé kámošky.
Ahojky,přeju Ti hodně krásných pozitivních věcí,ať se Ti ve všem daří,ve škole zvlášť.
Magda
26.3.2012
…avoooj skřítečku múj…
…včera som mala potrebu zastaviť sa na cintoríne (v piatok som to nestihla a teraz už viem prečo…:o) …u Teba som zase našla kus seba… pri zapaľovaní sviečok som mala potrebu… rodičom sa poďakovať za všetko, čo pre mňa urobili… a povedať im, že ich dievčatko je už veľké… … tento báječný pocit sa mi znásobil – keď som sa večer prihlásila na fejs, vyskočila na mňa kráaasna fotečka mojich Mirušiek… …pocítila som z nej rovnaký odkaz, od dcéry mojej… a ja sa vytešujem… že si konečne začína život užívať… vďaka princezničke svojej… zrejme aj vďaka tomu, ako sme od jej príchodu na svet spolu komunikovať vedeli…
…včera večer som po príchode do mesta, zabrúsila rovno do Kauflandu… milujem večerné samotáranie sa v tých priestoroch… …zarezonovali mi v ušiach slová Tvoje – ruky do zeme zastrčiť…:o))…tak som si nakúpila semienka byliniek, kvetiniek, rajčiniek… zeminu, sadenáče… noo a dnes som s obrovskou chuťou popresádzala biedne kvetinky v byte (akosi samozrejme zo mňa išlo ospravedlnenie sa im… zato, že som ich zanedbala…:o)) …pohrala som sa so semienkami… zvieratkami… a mám z toho nehorázne dobrý pocit…
… milujem tieto víkendy s Tebou… …je mi šumafuk, či ma niekto vníma že som na Tebe závislá… či chodím skladať reparát z automatky… …pre mňa je to vždy šanca na konfrontáciu vlastných postojov… v tom zhluku cudzích ľudí, kde každý nefalšovane svoje boliestky odhalí… …
P.S…vyzerá to… že si bukujem u Teba permanentku… …na super relaxačné víkendy… ktoré ma celú napĺňajú…
…ďakujem Ti za všetko… miluju Tě… …víš?
Anička
25.3.2012
Ahoj Zuzi,
jsem moc ráda, že jsem poznala tebe a všechny holky a kluky, Ti byli teda jen dva, ale stáli teda ….zato.
Asi není v životě nic náhoda, když se mi do cesty připletly asi před půl rokem Tvé skvělé stránky. Oslovily mne na tolik, že mám každý den novou porci pohlazení na facebooku. Z tohoto důvodu jsem moc chtěla seminář automatické kresby prožít u Tebe a úpřimně mi bylo jedno, jestli to bude v březnu či se na řadu dostanu až v květnu (jak jsi psala). Moc mne potěšilo (asi to tak mělo být), když se místečko uvolnilo a mohla jsem sobotu a neděli prožít a Vámi se všemi. Já se zpočátku držím trošku zpátky, ale až se „oťukám“, tak to jde. I když především „věřím v lidské dobro“, tak přece jen mám v sobě ostych a jsem v takovém očekávání, co se z toho mého budoucího poznání „vyvrbí“.
K duchovnu mám hodně blízko, ale jsem v tom taková řekněme osamocená, a to vzhledem k mému okolí. Nemyslím tím samozřejmě, že se cítím osamocená v duchovnu – to naopak. Je to pro mne takový únik z reality, i když “ co je to realita“?, že? Jistě mi rozumíš, co jsem tím chtěla říct. Ke všemu se tak nějak dostávám pomalu sama.
Ten víkend pro mne byl obrovský krok nebo možná skok do předu. Romča to sice nemá rád, když se to tak říká, ale já měla pocit, že spousta je Vás úplně někde jinde, dál než já. Nicméně já jsem moc ráda, když jsem s lidma, se kterýma si mám co říct a naopak v tomto případě se mám co učit. To jen tiše naslouchám. Sakra, ale jednu věc jsem propásla: to hlavní se stejně odehrálo v pátek a sobotu večer :-).
Přiznám se, moc mi to teda s těma pastelkama nešlo, ale to snad přijde a když ne, tak se to určitě projeví jinde. Jen ty všechny informace musím vstřebat…..!!! a že jich bylo…..(třeba ta s tím prstem na ruce…kam až dosáhne…. :-))))) a hlavně si vztahové věci přiznat a nastartovat se. Asi je třeba si udělat pořádek nejen v sdrci, ale taky v hlavě…. tam jsou ty zažité vzorce, co se smí a co ne….ty by se měly vyhnat ven.
Trochu jsme si pobrečely (chlapy přece „nepláčou“) a hodně zasmáli. Absolutě mi vyhovuje tvůj přístup, jsi úpřimná a tak bezprostřední, žádná přetvářka….fakt super (moje krevní skupina).
Každopádně mi bylo s Váma moc dobře ( no jo zase mi tečou ty potvůrky z očí…. jen co to píšu… ). Děkuju Vám všem, ale Zuzi hlavně Tobě, jsi fakt zlatý anděl s velkým srdcem. Píšeš, že jsi po víkendu tak nabitá energií, i když jsi jí pro nás tolik vydala a byla s náma až do pozdního odpoledne svěží, ochotná rozdat se každému.
Moc Ti za to díky.
Marcela
26.3.2012
Ahoj Zuzko,
na tebe a na seminář myslím celý den, jsem plná dojmů, energie a nových pravdiček. Moje mozaika se mi zase trochu doplnila.
Mám tě v srdíčku, jsi skvělá ženská.
Moc děkuji az nádherný a pohodový víkend.
Moc ráda, tě zase uvidím.
Kdyby jsi byla někdy v Brně, tak napiš moc ráda s tebou poplkám u kávy.
Měj se krásně a moooooooc děkuji.
S láskou Eva
26.3.2012
Zuzanko,
moc děkuji za krásný víkend, který byl naplněn spoustou informací i velké pomoci, spíše nasměrování, mnohé jsem si uvědomila, těžko hledám slova, nechávám vše vykrystalizovat a uvidím, které řešení bude nejlepší pro mne….. už při vkročení do bytu, začali se mnou mávat emoce, slzy, bolest a plno otázek. Cítím, jak se vše čistí a co chci já. Moc děkuji za prožitý víkend. Ty víš, že je tu něco víc než slova….
Děkuji že JSI Andrea
27.3.2012
Zuzi,
je to pět let zpátky, skoro na měsíc, den si nepamatuju….co jsem byla na svém prvním semináři. Byl u tety Kateřiny, dělá je dodneška, myslím, že se jmenuje mentální techniky. Byl to vlastně stejný impuls, který mě tam poslal, jako ten, který mě šoupnul k tobě, jen jsem ho tenkrát neuměla poznat. Ještě těsně před seminářem jsem myslela, že zdrhnu. Moc jsem nevěděla o čem to, jen, že tam mám být. To, co jsem tam slyšela a prožila za dva dny, jsem sice neslyšela tak úplně poprvé, ale vlastně jo :-). A bylo to v době, kdy to stálo za prd, bylo to těžký a já jsem byla ten chudák. Skoro jsem zdrhla pro to, že jsem netušila, jak zvládnu být mezi lidmi, které vůbec neznám celé dva dny a tak vůbec….Nezdrhla jsem, ke Katce jsem se párkkrát vrátila a dál jsem šla vlastní cestou. Každý další stupínek na mé cestě mi přinesl poznání, bolest, radost, smutek, vděčnost, pokoru….Dnes se usmívám nad tím, když jsem si myslela, že všichni mí učitelé, Mistři mých milovaných energií mají už klídek, vždycky vědí, jak a kudy na to a mohou tedy to, co znají předávat dál. Na vlstní kůži jsem si prožila, když jsem sama svému Mistru mohla být oporou a pomocnou rukou a s nesímrnou vděčností jsem pochopila, že i oni jsou jen lidé. Že i já jsem jen člověk a nemusím být dokonalá, abych i já mohla se vší zodpovědností předávat dál, co jsem se naučila.
Přesto mi cosi zůstalo: když je toho na mě moc, vjemů, poznatků, pocitů a emocí, stahuji se do sebe, uchovávám si vše na pozdějc, abych, až budu sama si to mohla ještě v klidu zažít, probrat…..a pak to může vypadat jinak, než to ve skutečnosti je….
Děvečko, tvoje moravština, na kterou jsem se těšila, mě nezklamala, tvoje obrázky mě splnily to, co jsem jen tušila a neočekávala, to, proč jsem tak úplně přesně nevěděla, proč tam mám být, se vyjasnilo a potvrdilo. Každý z nás ví nejlíp, kde má nepořešené, slabiny, co ho na sobě štve a kde jsou mu druzí zrcadlem. Můžem stokrát hledat jinde, ale ten, kdo nám stejně nejlíp poradí a pomůže, jsme my sami. A tak jsem si sama sebe krásně vymáchala od pátku do neděle přesně v tom, co bylo třeba. Moje netrpělivost se kroutí, jak to, že se nekonají zázraky nejpozději ihned :-)…..pročpak nejsem obratem ta nová, úžasná, trpělivá dokonalá Romča? Kuš babo, dobře víš, že to dojde…
Zuzi velké poděkování tobě, tak jak všem mým učitelům a všem, kteří tam byli se mnou, i ti mně mně naučili. A jen já vím kolik toho bylo. Držím tlapky do všech dní příštích a jsem přesvědčená, že se uvidíme.
A moc se na to těším.
Páček, Romana
27.3.2012
Ahoj Zuzi,
děkuji tobě i všem, se kterými jsem mohla strávit velmi příjemný víkend. Bylo mi s Vámi moc fajn, slovy se vše nedá ani vyjádřit. Mám v sobě trochu zmatek, ale myšlenky se mi pomalu k sobě skládají jako puzzle……
Ze srdíčka zdravím a přeji krásné a usměvavé dny
Petra
27.3.2012
