Bylo zřejmé, že mohl, kdykoli by se mu jen zachtělo, vytrhnout kolík ze země, ale z nějakého důvodu se k tomu nechtěl odvážit. Vedle slona jsem uviděl jeho cvičitele a tak jsem se ho zeptal, jak to, že to veliké zvíře neudělá nic pro to, aby se osvobodilo.
„Inu,“ řekl muž, „když jsou slůňata ještě velmi malá, používáme ty samé provazy a ty samé kolíky – tehdy jsou pro ně dost silná, aby je udržela. Po pár pokusech, dříve nebo později, dojdou k závěru, že ať dělají, co dělají, nemohou uniknout. Časem rostou a sílí, ale stále věří, že ten provaz je stále dost silný na to, aby je udržel na místě, takže se už nikdy více nesnaží vzpouzet.“
Byl jsem ohromen. Ta majestátní zvířata se mohla kdykoli osvobodit, ale protože věřila, že nemohou, tak se o to nikdy nepokusila. Tato gigantická stvoření tak omezila svůj současný potenciál svými limity z minulosti.
A stejně tak jako tento slon, kolik z nás proplouvá životem ve víře, že něco není možné prostě proto, že se nám to v minulosti nepovedlo?
Kolik z nás odmítá se o něco pokusit znovu kvůli myšlenkovému rozpoložení, ke kterému jsme dospěli prostřednictvím našich marných pokusů z minulosti?
Můžeme selhat v kterémkoli z těchto pokusů ale nesmíte selhat v našem odhodlání se opětovně pokoušet. Nechť nikdy nepřijmeme smyšlená omezení a nyní již neexistující hranice z minulosti!
sdíleno z FB bez uvedení autora
Převzaté ze stránek http://www.informaceodjinud.estranky.cz/
