ČAS KTERÝ NEEXISTUJE.
Je to už docela dávno, co jsem se poprvé setkala s výrokem „ČAS NEEXISTUJE“. Tenkrát jsem to nechápala, pak zas tak nějak chápala, ale už vlastně ani nevím, jak jsem to chápala, protože jsem se o to přestala zajímat a zkoumat proč ten čas neexistuje. Jenže v poslední době tento výrok slýchám dost často znovu a i v takových situacích, že nechápu, jak to s nimi souvisí. Přijde mi, že spousta lidí tento výrok papouškuje a vůbec nad tím neuvažuje. Tak nad tím zkusím před vámi, nahlas pouvažovat jak to vidím já.
Čas neexistuje? Jak to, že neexistuje? Každý den se musíme časem řídit. V určitou dobu musíme být na určitém místě. Naše životy se od narození posunují po časové ose….Kdysi někdo začal měřit čas a pojmenoval časové jednotky. Existují roky, měsíce, dny, hodiny, minuty a sekundy atd….. tak, že jak to, že čas neexistuje, když ho dokážeme změřit? Jak to, že neexistuje, když se jim musíme řídit? Proč mi někdo řekne z ničeho nic…….. to neřeš, čas přece neexistuje. Tak to teda ne…. Existuje, alespoň tady na zemi existuje, ať chceme nebo ne, pokud máme dodržovat nějaké schůzky, semináře, začátek a konec pracovní doby atd. tak zkrátka existuje…..pokud ho nebudeme akceptovat, tak budeme pro okolí nespolehlivý a v našem životě zavládne zmatek ……. ZMATEK je poslední etapou před pochopením. ČAS NEEXISTUJE, zní to tak moudře, ale mě to přijde divné…..můj výrok sice nebude znít asi tak moudře, ale pro mě výstižněji ČAS EXISTUJE, JEN JE RELATIVNÍ.
Čas neexistuje v jiných dimenzích a sférách….asi, tím si zas tak jistá nejsem, protože žiju tady a teď na naší matičce zemi jiné dimenze a sféry si nepamatuju. I když má čas své jednotky, jsou pro mě a pro vás určitě taky relativní. Některé minuty se táhnou jako hodiny….znáte to….čekání ve frontách, na ortel lékaře atd. Když dělám něco, co mě baví a naplňuje……čas letí….najednou mrknu na hodiny a nestačím se divit kolik už je hodin. Když dělám něco, co musím nějak vytrpět….bože, to se ta ručička od hodin snad ani nepohybuje.
Dám klasický příklad….když jsem byla dítětem školou povinným….to byla doba než jsem se dočkala vánoc, nebo prázdnin….ale když jsem dospěla a moje děti nastoupili do školy, tak jsem myslela, že se země začala kolem své osy otáčet jednou tak rychle. Kolotoč….začátek školního roku, Vánoce, konec roku, pololetní vysvědčení, Velikonoce, vysvědčení a prázdniny. Znova a znova dokolečka dokola. Čím jsem starší, tím víc se mi zdá, že čas plyne rychleji. Jsou chvilky, kdy se mi zdá, že se čas nehýbe a každý okamžik, si vychutnám do nejpodrobnějšího detailu. Tak třeba když kdysi dávno do mě naboural jeden řidič…..do dnes si pamatuju všechno – bylo to jako ve zpomaleném filmu…jak mě náraz zapasoval do sedačky, jak praskalo sklo, pohled na manžela….atd. Jiné okamžiky, které bych chtěla, aby probíhaly jak ve zpomaleném filmu, mi naopak proklouznou mezi prsty. Na něco se těším a najednou je po všem….je to pryč a mám pocit, že jsem si to dostatečně nevychutnala. Když nad tím tak uvažuji, tak je to ve mně, v nás všech, protože si nemyslím, že byste (většina z vás) na tom byli jinak než já. Je to hodně podobné jako s myšlenkami třeba na budoucnost……strach si dokážeme vychutnat opravdověji a reálněji než nějaké radosti a štěstí.
Zkusme si ten čas, který jakože neexistuje zkusit prožít opravdově….. zkusme vychutnat každou naši chvilku kterou prožíváme intenzivně a ve zpomaleném filmu. Zpomalme …. Ať každá časová jednotka je stejně dlouhá, jak u toho hezkého, tak u toho bolavého, tak u toho běžného života.
Naše myšlenky nás stále tlačí buď do minulosti, kterou stejně už nezměníme a jen plýtváme naší energií, nebo se zabývají neustále budoucností a tak si nedokážeme vychutnat přítomný okamžik. Začala jsem na sobě praktikovat takovou mentální hru…….. když si uvědomím, že mi myšlenky letí zase někam jinam než do přítomného okamžiku, začnu si v duchu říkat co zrovna dělám, prožívám, co cítím, jak to chutná atd… ….zkrátka si popisuju situaci, kterou zrovna dělám. Zkuste to, pokud chcete žít v přítomnosti a berte to jako pomůcku pro prožití přítomného okamžiku. O budoucnosti samozřejmě sněte a plánujte si svůj život podle svých představ…….vždyť jsem tady na stránkách o vytváření osudu už něco málo popsala, ale vymezte si na to čas, uvolněte se a sněte.
Tak jsem si tu trošičku zafilozofovala a od tématu času se už dostala trošku někam jinam, ale je tady přesně to co jsem vám měla potřebu sdělit a podělit se o svou pravdu (názor, úhel pohledu). Já bych teda filozofovala ještě dál, ale kdo z vás by to četl…….stačí…na pochopení si myslím, že je toho habakuk :o).
A co vy? Jak to máte s časem vy? Ráda si přečtu a zamyslím se nad vaší pravdou :o).
S láskou a otevřeným srdíčkem pro Vás hledající napsala …
mějte se a smějte
Vaše Zrzka
těžko pochopit, že čas neexistuje, když jsem právě sepisovala dětem jejich zájmové aktivity, kdy, kde a v kolik hodin mají být… Bez měření času by to nešlo, byl by chaos.. Ale přesto – čas není – všichni tu máme nějaký úkol, něco pochopit, něco vykonat, prostě tak nějak dosáhnout pomyslné „dokonalosti“ Aby to nebylo tak jednoduché, tak jsme při okamžiku zrození na tohle všechno zapomněli, abychom si to všechno dokázali uvědomit v pozemském životě.. Bylo by to super, kdybych věděla, že jsem na světě proto, abych udělala to a to a tím úkol splnila a jdeme dál… 😉 Všichni to nakonec jednou dokážeme, rozpomenout si proč jsme tady, jaké ja naše poslání….Někomu to trvá jeden život, někomu třeba pět životů – plácám, to je jen pro příklad, ale důležité je, že nakonec k tomu cíli dojde každý – je jedno za jak dlouho, není vítězů a poražených – čas v tomto nehraje roli a naše zkoušky se budou opakovat tak dlouho, až nám to nakonec docvakne… čas neexistuje.. je pouze teď a tady… minulost byla, budoucnost si vytváříme právě tímto okamžikem… je jen přítomnost.. 😉
Rudbekie
8.9.2010
