Byly doby, kdysi dávno, že jsem se vážně neměla ráda, ale to bylo tenkrát, kdy jsem o věcech mezi nebem a zemí toho moc nevěděla.
Fakt jsem se neměla ráda, chtěla jsem na sobě spoustu věcí měnit jak z venku, tak zevnitř. Každého z nás ovlivňují reklamy a modelky a herečky atd. a i já jsem byla ovlivněna a se svým zevnějškem jsem nebyla ani trošku spokojená. Uvnitř sebe jsem se obviňovala, že nejsem dobrá dcera, manželka, matka…..no zkrátka žádná z mých životních rolí nebyla taková, abych se poplácala po rameni a řekla si…. Jsi fakt dobrá.
Pak následovalo období, kdy jsem se začala zajímat a pomalounku a polehounku pronikat do tajů duchovního života, kde se klade důraz na to, mít se rád. Začínala jsem se mít postupně ráda, a když už jsem si myslela, že se mám opravdu ráda, tak jsem od lidiček, kteří už měli něco za sebou a já je uznávala, (a uznávám) slýchávala…“Musíš se mít víc ráda, musíš mít ráda tu ženu v sobě, kterou tam zadupáváš“… No to vám byla sprcha.
Tak jsem nad tím přemýšlela, jak to mám udělat, jak se mám mít ještě víc ráda atd. No zkrátka měla jsem brouka v hlavě, který hlodal každou chvíli, a já si připadala bezmocná a tak nějak ztracená.
Je pravda, že ve mně vládne víc té mužské energie…..že moje vystupování není zrovna příkladem něžné, uvědomělé, ženy, matky – kvočny, tak jak si ji většina společnosti představuje. Moje mluva je mazec – tady na stránkách když píšu, tak se docela krotím, ale ve skutečnosti, jsem šíleně lidová a sem tam nějaký ten vulgarismus mi ujede, ale není myšlen tak, abych někoho urazila, ponížila anebo si na něco hrála……..jsem zkrátka taková. Kdo mě zažil online……..tak ví. Moje chování je trošku temperamentnější, než je u ženy v naší společnosti a v našich představách žádoucí :o). Myslím si, že nejsem jediná, kdo to tak má a proto to sem píšu, protože možná někdo z vás se v tom plácá tak jako jsem se plácala já a tak vám ušetřím to plácání :o). To su ale hodná holka co?
Už nějakou dobu se mi dařilo žít opět s tím, že se mám dostatečně ráda, ale ouha…opět jsem dostala sprchu. Červík v hlavě opět šrotoval. Zkusila jsem být ženou s velkým Ž :o) něžná, slušně mluvící atd…. vydržela jsem to půl dne a byla jsem z toho vyřízená……..já jsem něco „roli ženy“ hrála, co nejsem a navíc si kolegové a rodina a okolí mého chování všimli hned. Všichni se mě ptali, co mi je, jestli nejsem nemocná anebo co mě trápí. Nebyla jsem to já…..byla to jakási maska, která mi na xichtě neseděla.
PAK MI TO DOŠLO
Měníme to, co nemáme rádi, to co rádi máme, to neměníme, to si ponecháváme.
Už žádný červík nebude….mám v sobě jasno. Mám ráda svoje jizvy, mám ráda svoje rezavé vlasy, mám ráda svoji postavu, svoje malé prsa, svoji prořízlou pusu, svůj temperament, svoje vulgarismy, MÁM SE RÁDA, TAKOVÁ JAKÁ JSEM. Nechci se měnit a nechci si na něco hrát. Neutlačuji v sobě ženu…… když objímám své děti, jsem matka a ta role mi sedí, když mi dáte do ruky mimino, tak se rozněžním až jsem celá růžově sladká, když hladím své rodiče, jsem jejich milující dcera atd……dnes vím, že role matky, manželky, dcery, sestry, kolegyně, kamarádky a já nevím jaké ženské role ještě mám mi sedí jak hrnec na řiti.…… vím jedno…….cítím se v těchto rolích skvěle, mám je ráda pokud nemusím měnit charakter rolí podle něčích představ. Mám se ráda a vážím si sama sebe, za to jaká jsem …..jak z venku, tak zevnitř.
Tož jsem se vám tady napráskala, ale jen proto, abych vás ušetřila červíků. Položte si otázku…Máte se rádi? Jestli nevíte jak odpovědět, tak se ptejte dál………chci na sobě něco měnit? Pokud na sobě nepotřebujete nic měnit, tak mi věřte, že se rádi máte………. ,ale jestli se chcete celí překopat, tož pomož vám Bůh…… :o) a jestli chcete, tak já mu v tom pomožu……i s Jasem a Grev se svými dalšími články o tom jak se mít rád a najít sebe samu.
S láskou k vám a pro vaše nalezení sebelásky napsala….
Vaše Zrzka…mějte se a smějte se
