Mají ale jednu jedinou podstatu.
Odhalit to, co je ukryté v nás samotných, s čím se nedokážeme poprat, co si záměrně nechceme přiznat, ukázat druhým nebo od druhých přijmout. Můžeme se zlobit a nenávidět své partnery, můžeme hledat příčinu kdekoliv, ale ta prvotní pramení jen a jen ze zastaralých vzorců chování, které jsme si buď přinesli z minulosti nebo ze současného života, od svých rodičů. Jsou to zděděné modely pýchy, sebelítosti, ovládání, žárlivosti, nenávisti, křivdy, bolesti, negativních emocí a prožitých traumat.
Ve vztazích víc, než kdy jindy máte čím dál větší potřebu vlastnit, mít a ovládat, ale ne ku prospěchu vztahu samotného, ale pouze k tomu vlastnímu. Pokud se vám něco nelíbí, partner nedělá to, co se hodí právě vám, vyvstávají situace, které nejsou příjemné, ale které mají za úkol vyplavit z vás přesně to, proti čemu jste se v předchozích vztazích snažili obrnit díky prožitým bolestem, ztrátě důvěry, zklamáním nebo křivdám, kterých se vám dostalo. V dnešních vztazích vládne pýcha, arogance, touha po vlastní svobodě, ale zároveň po nesvobodě partnera, citová závislost, touha ovládat celý vztah a být tím, kdo nad ním má moc a má ho pod kontrolou. Pokud se ale nenaplní tyto vaše touhy, partner se projeví jinak, než jste chtěli, dochází ke konfrontacím, ztrátě intimity, trestání, hádkám, nesmyslným diskuzím, žárlivosti, ztrátě jakékoliv možnosti milovat toho druhého, jaký je ve skutečnosti.
Posuzujete, odsuzujete
a snažíte se manipulativní formou docílit změny. Ale ne vlastní změny, abyste pro partnera byli přínosem. Snažíte se docílit změny právě u něj, aby se stal přesně tím obrazem, který vy chcete mít. Nechápete, že on je vaším zrcadlem, že to co vy sami vidíte na něm a nejsou to jen jeho kladné stránky, ale především ty záporné, vlastně vidíte na sobě. Tohle je ve vás. Ale díky předchozím lekcím a především těm bolestným, jste se dostatečně obrnili proto, aby vám nikdo nemohl znovu ublížit. Ale je to jen vaše představa, váš nošený předsudek, protože právě, pokud k vám přijde partner, který vám to odhalí a ukáže, tak ve vás tuto hradbu zbourá, rozebere ji kámen po kameni a odhalí vám to, s čím vy skutečně máte bojovat. Ale protože je vše viděno jinak, než jaká je skutečnost, partnerské vztahy se buď dostanou do hluboké krize, pauzy, odloučení, nebo jeden z něj definitivně odchází. Váš dočasný pocit vítězství, který je ale klamným a to především pro vás samotné se brzy mění v pocity marnosti, trápení nebo hlubokého smutku. Vy ale nechcete ztratit svou identitu, proto nepřiznáte vlastní chyby, snažíte se je hodit na toho druhého. Neuvědomujete si ale v těchto chvílích, že jen vy sami si tím můžete uzavírat cestu k tomu druhému, ne on k vám.
Stejně tak to ale zrcadlíte i vy jemu. Nicméně předchozí zklamání ve vás zanechali hluboké stopy a ruku na srdce, kdo se chce skutečně podívat „vlastní pravdě“ do očí? Kdo skutečně se chce druhému odhalit ve své nahotě, citlivosti a otevřenosti ze strachu, že bude opět zneužit? Skutečně to dokáže málokdo. Pamatujte si, že to, na co poukazujete na partnerovi je pouze vaše vlastní. Vy z předchozích zklamání máte neustálou touhu v sobě živit tyto energie sebelítosti, ublížení, nedokážete odpustit nebo zapomenout. Voláte po pozornosti druhých, potřebujete jejich energii, proto se snažíte vpasovat do role oběti, partner se stává viníkem. A čím větší je kritika a odsuzování, tím více od jiných dostáváte energie, která je přesto ale pouze dočasná. Nechápete, že tohle se stát mělo, že tohle jsou přesně ty lekce a zkoušky, kterými jste měli projít, abyste sami sebe od něčeho očistili.
Nelze vše svádět na karmu, osud nebo minulost.
Je potřeba v sobě samých odbourat své zažité předsudky, svá zklamání, svou vlastní vnitřní bolest. Umět se postavit sami sobě a přiznat si, že chyby, které jsme dělali a neustále opakovali nebo opakujeme i nyní jsou našimi chybami, ne partnerovými. Většina lidí ve vztazích vnímá především důsledky toho, co se dělo, co prožívali, nicméně ale abyste vyléčili vše prožité, musíte pochopit nejdříve příčiny. Ve většině z vás byla zaseta semínka nedůvěry, nenávisti, hádek rodičů, jejich rozchodů, násilí, podřazených a nadřazených rolí. Vy jste vše do sebe natáhli jako houby, i když jste neuměli coby děti vyjádřit to, co se děje kolem vás. Ale tak, jako ženy hledají vzor svého muže v otci, stejně tak muži hledají vzor ženy ve svých matkách.
Přitom ale stejně tak hledáte i sami sebe, své postavení ve vztahu, své role. Z těchto bolestných traumat si nesete buď role těch, kteří musí všechno zvládnout sami, kteří jsou silní, kteří se dokáží se vším poprat sami. Nebo naopak si nesete role těch, kteří jsou odkázáni na druhé, kteří potřebují neustálou péči, kteří jsou slabí a nerozhodní. Ať tak či tak, za vším stojí strach, vždy si přitáhnete partnera, který vás má něco naučit a třeba i tou bolestnou cestou. Souvislosti pochopíte skutečně až o mnoho později, než v dané chvíli, nebo bezprostředně po ní. Nelze vše svádět na to, že čas zahojí rány, je to nesmysl. Zahojit tyto rány můžete jen vy sami svojí změnou.
Lidé se naučili pohrdat láskou, pokud ji vnímají, tak pouze jako závislou, ne jako tu, po které skutečně touží. Lásku ve vztazích považují za pyšnou, chlubivou nebo vzbuzující závist u druhých. Přesto ale sami nejsou schopni tuto lásku prožívat v její pravé podobě, protože především nedokáží projevit tu sebelásku k sobě, přijmout sebe ve své zranitelnosti, citlivosti a otevřenosti či schopnosti milovat. A pokud ano, je to jen láska iluzorní a falešná, bez špetky vděčnosti nebo pokory. Je v ní přílišná hrdost, arogance nebo pýcha. Každý si musí přijít na to, co pro něj láska jako taková znamená, jak ji chce prožívat a jak ji umí dát druhým. Dokud to nepochopí a nepřijme sám v sobě, skutečná láska jej stále bude míjet…
UPOZORNĚNÍ:
Tento text je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně zdroje a aktivního odkazu.
http://merlin-kral-carodeju-a-magu.webnode.cz/
Autor článku: Merlin
