jim věnujte pozornost a chvalte je, jak jste šťastné, že jsou zdravé, že můžete jít na procházku, do kina…atd….protože v nich začnete utvrzovat to, že být zdraví, je dobré…a ne naopak….to koukáte co? Jak nevědomky ty naše dětičky utvrzujeme už od mala v jejich nemocech… že jim víc lásky a starostlivosti dávám v době nemocí….tak šup… změňte to, pokud chcete mít zdravé děti :o)
Tímto výrokem jsem se s vámi loučila
v článku, kde jsem dávala své osobní rady a zkušenosti s tím, jak jsem léčila své dětičky…. :o)… nejsem matka nelida :o)…ale i dnes když už jsou dospělí jim nechávám natlouct si držtičky…protože je to v jejich zájmu, v jejich pochopení…. za ruce jsem je vedla jistou dobu, pak jen a jednu… a pak jsem je nechala kráčet…. Jejich chůze byla vratká…a časem se zpevňovala a přecházela v běh a jistotu…. Tak je to i v životě…. Ale to by bylo jiné téma než o kterém vám chci psát a věřte, že k PRAVDÁM O DĚTECH…je ještě mockrát vrátím a pravděpodobně vytvořím celou sekci PRAVD O DĚTECH :o). Nejsem matka tyranka, nejsem matka která by dětem dělal službu v podobě opičí lásky… vím co vím a snažím se své dnes už dospělé děti po celou dobu v přiměřeném chápání jejich věku je vést k odpovědnosti za své činy, své zdraví svůj život…. a pády na držtičku…jsou ty největší dary, které od života mohou dostat.
Ale začněme od útlého dětství….kdy bude řeč, o dětech zdravých, bez vrozených vad… k těm se časem ještě vrátím.
Co si budeme nalhávat…
vzorce našich rodičů si neseme sebou…. I já… dodnes si pamatuju, když jsem byla nemocná jako dítě, jak jsem měla v pelíšku veškerý komfort… od jídla, přes pití, po hračky a pastelky…dokonce modelínu (plastelínu) mi tam mamka dovolila :o)….no řekněte sami…komu by se nelíbilo marodit. Tolik pozornosti se mi dostalo…. Brácha mě mazlil a pusenkoval, jen aby chytl bacil a mohl vegetit v pelíšku se mnou (o tři roky starší) a nemusel do školy… ségra ( o devět let starší a ráda si hrála na moji mamku a často díky povinnostem jí i byla pro mě i bráchu….dodnes jí tu roli nezávidím)…mi koupila roláček v Holíči (v SR) a knížku Čuk a Gek :o) a po večerech mi z ní četla a četla spoustu dalších pohádek… ne…ona se nechtěla nakazit, ale měla už v sobě zakódované, jak to s malýma marodama je. Kurník šopa…to bylo pozornosti… no a pak nemaroď. Chápete jak to ty naše děti vnímají? Jak to mají?
Aniž bychom si uvědomovali VELIKANANÁNSKOU CHYBU
… kterou děláme….tak ji děláme z tak velké lásky, že ji zkrátka přehlídneme…NAŠIM DĚTEM DÁVÁME VÍC LÁSKY za to, že jsou NEMOCNÉ…ony samy za to nemůžou…ale jejich podvědomí si tuto informaci přeloží a pak jedná tak jak jedná….hold…mám málo pozornosti a lásky…tož se hodím marod :o).
Možná to bude znít hodně drasticky…ale úrazy v naší rodině se nebrali… když jsem si zlomila ruku…. Tak ségra, která nad námi přes prázdniny držela dohled… mě zmlátila a pak teprve se mnou jela do nemocnice, kde mě hodily do narkózy…a pak mi ruku dávali do richtiku… když mě mamka dovezla z nemocnice po týdnu domů a pustila mě ven… a po chvíli volala na oběd…tak jsem dostala po čuni po druhé… protože když se vyklonila z okna… a viděla mě na klepači, viset na jedné ruce a houpat se (mimochodem se mi ten úraz ruky stal zrovna tam)…..tak ani nevolala, ale rovnou si pro mě doběhla a střískala mě jak nezralé žito.
Brácha díky tomu, že byl o tři roky starší, tož byl aj o hlavu větší jak já a kámoška…a když jsem hráli o prázdninách v zavřené MŠ na hoňku a já i Renča jsem pod průlezkou proběhli v pohodě…on ten tolón hlavu svou sklonil v zápalu chytit nás dost opožděně…a tož si ju rozbil :o)….nic nám neřekl a pelášil domů…. Já s Renčou jsme se vydali po stopách krvavých stop…a dorazili k nám domů… viděla jsem ségru, která nás přes prázdniny zase měla na starosti, jak nebohého bráchu mlátí a babička od doktorů naproti ju krotí a volá sanitku… já se tomu dnes vážně směju, protože Michal jak utíkal domů, tak mu krev z vrchu hlavy stékala na čelo a zachytávala se na okraji ofiny…takže vypadala než doběhl a zazvonil na ségru… že má hlavu rozbitou od ucha k uchu ve spodní části čela (nad obočím)… chudák ségra……..a jsem moc ráda, že měla sejné měřítko…když zmlátila mě za ruku, tak je fajn, že zmlátila bráchu za čelo :o). Mimochodem…vyslechla si chudinka své, když se rodiče vrátili z práce……ale proč vám to tak zdlouhavě píšu… zkrátka…za svůj život jsem měla zlomenou jen jednou ruku…. Brácha měl rozbité čelo a zlomenou ruku a ségra si vymkla kotník….jinak žádné úrazy se u nás nekonaly.
Janička…moje dcera, měla rozbitou hlavu… o topení, když s Tomem dělali krávoviny a mlátili se …. Než jsem s manželem přijela z tréningu (volejbalu), tak u nás byla sousedka od naproti s manželem tehdy primářem chirurgie… a oznamovali nám, že to jsou jen tři štychy…až pak jsem se dozvěděli, že Tomula (tehdy mu bylo asi devět a Janičce necelých 6) opláchl Janičce ránu, přiložil kapesník a zaběhl naproti k doktorům :o)… dostal pochvalu…a babička s dědou a doktorama připíjeli ve sklípku na zdraví mých dětí :o).
Nechci abyste mlátili své děti za to že jsou nemocné, nebo zraněné……
jen chci abyste je milovali a hlavně jim věnovali pozornost v době kdy jsou zdravé…berte je na výlety za odměnu, že jsou zdravé, na bruslení, do kina…odměňujte je za jejich zdravotní stav, který se vám líbí. Chápete co tím článkem chci říct? Dětské podvědomí je vyčůrané jako děti samy… ba co víc…ještě víc…je vychytralé…a pokud ty dětičky budete zaplňovat láskou, pochopením, dárky a jinými privilegiemi, tak věřte tomu, že budete mít doma zdechlinky zdechlé…které si ve své nemoci budou libovat…a věřte i tomu….že v dospělosti na tom nebudou jinak…jen vaši roli převezmou jejich partneři a já říkám a hodně nahlas…. BŮH A POCHOPENÍ S NIMI…aby tyto marody vyléčili a překopali do normálu :o).
Drazí moji… mějte se a smějte se…doufám, že jste v průběhu čtení pochopili, zasmáli se…a netrefil vás šlak…a jestli jste se poznali…a pochopili a jste věčně na hromadě…tak vám doporučuju si s láskou a něhou nakopat prdelky…a začít jinak…odměňujte i sebe za to že jste zdraví.
Mám vás ráda a proto jsem vám otevřela jednu ze škatulek Zrzčiny (Pandořiny) skříňky…:o).
No a jak to, že já jsem měla děti zdravé? :o)… Tomula s Jaňulou si (jejich podvědomí) rozmyslelo jestli budou marodit nebo ne…. čajík do postele dostali, ale krom knížky v pelíšku nic neměli….ani televizi, ani video, ani PC….nic…museli ležet a marodit….. a to víte…dětičky jsou po mě… rádi kravinyk a blbinky a tak radši byly zdrví….aby mohli ven, stavět bunkry, hrát fotbálek…na výlety atd.
S láskou a něhou a snad i dávkou humoru, jsem vám ráda ukázala cestu za zdravím vašich dětí i vašich partnerů….
Mějte se a smějte se … a buďte zdraví a odměňujte se za to, že jste čupříci.
S láskou……..vaše Zrzka
9.10.2011
