Začala jsem netradičně :o), ale to jsou moje slova, když si na Honzíka vzpomenu. Setkala jsem se s ním v lázních Klimkovice na jaře roku 2010 a od té doby jsme stále v kontaktu.
Honzovi je něco přes padesát let, narodil se zdravým, inteligentním, vzdělaným a úžasným rodičům, které jsem měla možnost také poznat. Narodil se jako zdravé dítě, ale třetí den po porodu Honza onemocněl DMO (dětská mozková obrna). Honzík je uvězněný ve svém poškozeném těle, ale hlavičku makovičku má v pořádku a srdíčko otevřené. Jeho úžasný pozitivní postoj k životu, dávám jako příklad každému zdravému člověku, který brečí nad tím, že má rýmu :o), nebo nad svým osudem.
Honza hraje závodně šachy, miluje muziku a tato láska je jeho motorem. Když nám v Klimkovicích ukazoval jeho album, které bylo plné vstupenek na nejrůznější koncerty…hlavně bigbítek, tak jsme nechápali……nikdo z nás neabsolvoval tolik koncertů jako Honza. Nejde ho přehlédnout, jeho smích je nakažlivý, jeho humor hladí a jeho žití – teď a tady……..je příkladné. Jeho vnitřní dítě je úžasné a bezprostřední. Neintrikuje, nekalkuluje, nepomlouvá, žije a život si užívá. Když se směje…….směje se jeho srdce a vy se musíte smát taky, když ho přepadne smutek, tak je hmatatelný, opravdový, ale jen chvilkový….Honza se otřepe a život jde dál a on si ho užívá.
Honza si dokáže poradit i v takových situacích, kdy se setká s hyenismem některých lidí, kteří ho potkají a myslí si, že mu to nepálí v hlavě tak jako jim a zkouší ho vzít na hůl…..jenže chyba lávky….tady ti chytráci narazí.
Má v sobě osobní kouzlo a za celou tu dobu co ho znám mě nenapadalo ho litovat a dívat se na něho jako na postiženého….. on je zkrátka příkladem pro všechny. Muzika ho zvedá z vozíku a on svým tělem nechává její rytmus procházet….nedívá kolem sebe na to, co si kdo o něm myslí, on zná svoji hodnotu….on si užívá svou lásku-muziku. Má spoustu snů, které realizuje. Osamostatnil se od rodičů, protože se chce o sebe starat sám (rodiče za nim jezdí a pomáhají mu, alespoň při návštěvách), je zaměstnaný- a do práce chodí rád, protože je mezi lidma, které miluje, píše na psacím stroji, hraje závodně šachy, shání si lístky na koncerty a pak na ně vyráží atd.
O Honzovi by se dal psát román…. Smekám před jeho chutí do života. Je úžasné, že on pracuje, zatím co, někteří mladí – zdraví – vystudovaní se nechají živit rodiči a státem.
Když u mě zaleze sluníčko za mráčky, tak si začnu prohlížet fotky na kterých je Honzík…………on je totiž sluníčko, které svítí a tak přikládám fotku kluka, který umí žít a umí se nechávat unášet „řekou života“ …přála bych všem aby ho poznali, aby zasáhl srdíčka vás všech….vím, že osobní setkání je víc oslovující a tak alespoň přikládám fotku Honzíka s jeho smíchem a otevřeným srdíčkem.
Mějte se a smějte se…….a milujte svůj život
Vaše Zrzka
PS: Honzíku, díky, že jsem Tě mohla potkat a poznat.
