Co nevidět bude vysvědčení.... pro děti i rodiče to občas bývá dost stresující...díky očekávání a někdy následovanému zklamání... Dopis, který napsala kdysi dcera své matce......ale co vám budu povídat...čtěte a sledujte své pocity, kdyby to tak napsala vaše dcera :o)....
Člověk náhle zemřel……Najednou uviděl jak se k němu blíží Bůh s kufrem v pravici.
Milá Zuzi, posílám ti úryvek ze stejnojmenné knihy, je to krásné poselství, na nějž si vždy vzpomenu, když mne někdo naštve :-). Je pak mnohem snazší odpouštět. Krásné dny, hodiny, minuty, okamžiky, papa R.
Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.
Míša koupila Mírce takovou hezkou porcelánovou blbinku na pověšení a na ni je napsáno ....proč říkaj děti andělům bez křídel maminky....tak jsem si na to ve vlaku vzpoměl...třeba to udělá radost i Tobě a dalším
Žil – byl jeden malý, ale zato vzteklý chlapec. Otec mu jednou dal pytlík hřebíků a řekl mu, aby vždy, když se rozzlobí, zatloukl jeden hřebík do plotu za domem.
Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny.
Přišlo mi hezké a mému srdci blízké desatero :o) e-mailem.....tak se opět s vámi dělím......
Našla jsem v návštěvní knize na stránkách MOJE-PRAVDY....příběh od Katky, který jsem zkopírovala mezi ostatní poučné moudré příběhy.....Díky Katko :o)
Před dávnou dobou žil na samém konci indiánské vesnice v Americe starý muž.
Byl velice moudrý, měl vlídnou vrásčitou tvář a hluboké laskavé oči.
Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyjmul v hedvábném papíru zabalený balíček.
