Prosím berte vše, co zde píši jako mou vlastní pravdu, má poznání a mou cestu. Nemusí to být univerzální pravda, ale pro mne to pravdou je. Možná jen nyní a za pár let vše bude jinak. Kdo ví :o). Nyní tomu věřím, tak jak píši a předávám :o).
Několik let svého života přehazuji v sobě téma: „Brát či nebrát peníze za duchovní práci?“ Ale myslím, že přesnější by bylo napsat: „Brát, či nebrát peníze za práci“. Protože dle mého je úplně jedno, jak danou činnost pojmenujete.
A přeci v oblasti duchovní je tato věta toliko omýlána a také na ni naleznete záporné odpovědi, ale i to je v pořádku.
Ok. Tedy od začátku :o).
Myslím si, že nic není dobře ani špatně.
Zpočátku jsem se s tímto tématem velice popírala. Dokonce mi tato nezodpovězená otázka bránila ve tvoření. Nicméně i to mělo svůj smysl a mělo to takto být. Nedařilo se mi v sobě najít odpověď, zda je a teď pozor na formulaci: „Pro mně správné brát peníze, za mnou vykonanou práci.“
Od určitého momentu jsem cítila, že nemohu vynakládat své usilí úplně zadarmo. Ale byl zde jeden velký kámen úrazu. Já nedokázala přijímat peníze. Někde uvnitř mně byl pocit: „To si nezasloužíš, nejsi toho hodna.“
A tak jsem uvízla v uzavřeném kruhu, kdy jsem raději nic moc nedělala a když, tak zadarmo. Ale zvláštní bylo, že ač mně práce velice naplňovala, nedocházelo k plnějšímu uspokojení. Jakoby tomu všemu něco scházelo.
Vnímala jsem, že chci lidem pomáhat, otevřít jejich dušičky, ale ač jsem trávila hodiny na přípravě, nevracelo se energeticky, co se vrátit mělo. V té době jsem si to ale neuvědomovala. Stále ve mně byl negativní pocit, že nejsem dost dobrá. Jedním slovem Ne-sebeláska. Nakonec došlo k tomu, že jsem musela na chvíli svou práci přerušit a dále zpracovávat nezpracované.
V tomto čase vnitřní nevíry v sebe sama, jsem se, tak trošku zbaběle :o), „schovala“ do jiných internetových stránek a tam testovala sebe samu a své přistupy k tvoření pro Světlo :o). Měla jsem a stále mám kolem sebe spoustu úžasných lidiček, kteří mi nádherně ukazovali mé pokřivené smýšlení.
Jednoho dne jsem nabídla několika lidem, že když nemají peníze, ať příjdou i tak.
Co myslíte? Přišli?
Jen jedna kamarádka a s tím, že už to nikdy neudělá. Neměla z toho vůbec dobrý pocit a navíc se v ní utvořil pocit dluhu vůči mně. Což je v podstatě zbytečně vytvořené negativní karmické pouto.
Když jsem s odstupem času probírala tohle téma s další zpřízněnou dušičkou, řekla mi, že celou dobu cítila, že je má práce nedoceněná a že z toho neměla také dobrý pocit.
No a já si myslela jak úžasná samaritánka jsem :o). A přitom tohle vše tvořilo nemálo disharmonií.
Stále pracuji na přijímání, na sebelásce a na tom, abych rozpustila přesvědčení, že peníze jsou nějakým způsobem špatné, či špinavé. Je úžasné, jaké skvělé duše mi Vesmír do života posílá a jak krásné lekce od nich přicházejí, abych si už konečně uvědomila, co uvědomit si mám.
Tím, ale samozřejmě nechci kritizovat ty, kteří tuto práci zdarma dělají. Naopak chci poukázat na to, že každý to máme zde nějak. Prostě tak, jak to mít máme. Podstatné je si uvědomit, že kdo cítí, že má tvořit zadarmo, nechť tak činí. A ten přitáhne do svého života přesně to, co přitáhnout má. Přesně ty lidičky, kteří do jeho života vstoupit mají a skrze něž se má učit on i druzí. Vše má svůj smysl. Vše je zde pro naše poznání, vše zde máme jako lekce k růstu. A každý z nás se má učit jiné, má svou cestu, svá uvědomění, svůj způsob práce a její naplnění.
Mé poznání je, že pokud já neumožním druhým dávat, brzdím jejich vlastní hojnost. Pokud se nenaučím příjímat, brzdím zase tu svou. Hojnost je o rovnováze mezi dáváním a přijímáním. A sama vím, že pokud je člověk opravdově odhodlaný jít na cestu sebenalezení a sebeuzdravení, vždy je mu pomoženo milujícím Vesmírem. Každý z nás má své vnitřní barometry, tak buďme vděční za rozmanitost, kterou kolem sebe máme, protože přesně ta nás vede, tam, kam jít máme.
Pokud je částka na mně vysoká, nemám tam jít. Pokud na to nemám, není to pro mně. A má-li někdo tvořit zdarma, jeho svobodná vůle a vytváří tak prostor pro ty, kteří mají navšívit zase takováto setkání, na kterých sejdou přesně ty duše, které se tam sejít mají.
Já ale dělám a vím, že dělat budu mnohé z lásky a zdarma, protože to tak cítím. Ale také vím, že je čas dovolit hojnosti vstoupit do mého života a nebránit se ji zbytečnými předsudky.
A tak se při svém tvoření nechejte vést svým pocitem, svým srdcem a věřte, že nikdy nic není špatně a je-li to „špatně“ je to vlastně dokonale „špatné“, protože jedině tak pochopíte, že to máte změnit.
Nikdo a nic vás nikdy za nic neodsoudí. Trestáme se jen my sami, svými vlastními myšlenkami a tím, že odsudkům věříme.
Jsme svobodní a je to naše plné právo. Chyby neexistují, vše je jenom cesta.
A tak to je.
Přeji hodně víry, lásky a hlavně odhodlání ke tvoření. Vše se otevírá, Světlo sestupuje ve své síle. Přicházejí k vám uvědomění a dary. Vnímejte je a přijměte je, aby jste v Lásce a pro lásku mohli tvořit, svobodně a bez řetězů omezení.
S láskou a požehnáním do vašich Vesmírem darovaných životů.
S láskou na každičký váš krok na této překrásné Zemi.
Vlaďka Rafeyllea
Zdroj: e-mail + http://tredoxe.blog.cz
