Zkusme se řídit tímto návodem... svět a náš život bude určitě o něco hezčí a méně problematický.
Kategorie Jaroslav Dušek
S Jaroslavem Duškem jsem se sešla v restauraci School. Přiběhl, zul si boty, dal řeč s dlaždičkami, pak se, stále naboso, pohodlně uvelebil na pohovčičce a začali jsme si povídat… o potravě, dýchání, toltéckých rituálech i české charitě. Už dlouho jsem nepoužila termín „září zdravím“ – u tohoto člověka mě ovšem nenapadá přiléhavější definice.
Známý český filmový a divadelní herec Jaroslav Dušek bývá v mediální zkratce často vykreslován jako podivín propagující jakýsi alternativní způsob života. Položme si ale otázku, co je na vnitřním ztišení, empatii nebo lásce alternativního. A co je tak zvláštního na naslouchání řeči stromů nebo kamenů, na životě v přítomnosti, úctě ke všemu živému a usilování o harmonii se sebou samým i vnějším světem?
Bývalý papež Benedikt XVI. nebo exprezident Václav Klaus jsou v jeho světě jen okrajovými postavičkami, zosobňujícími chamtivost a mocenské choutky. Herec s pověstí podivína propagujícího alternativní životní styl s někdy až extrémními projevy, jakými jsou chůze po žhavých uhlících nebo dlouhodobé půsty, má jiné ambice. Jaroslav Dušek (52) usiluje o propojení s božským principem Galaxie a nalezení nového řádu, v němž by byla spokojená každičká buňka světa.
Proslavily ho filmy Pelíšky a Musíme si pomáhat, uváděl Českého lva, napsal libreto k opeře Nagano.
Málokdo ho nezná. Loni oslavil padesátku, energií by ale pořád mohl zásobovat celé sídliště.
Hovoří s kameny, nemaže se opalovacími krémy a tvrdí, že žije v přátelském vesmíru.