aneb  Co to je hlubinná regresní terapie? 

 

"Tělo je odrazem naší duše" 

Zájem veřejnosti o nekonvenční (alternativní) metody po celém světě stále roste. Tyto metody mají široké využití a nemají žádné vedlejší účinky, jako tomu je u medikamentózní léčby. Jsou však často provázeny mylnými informacemi, zlehčovány a kritizovány. Svět ovládá stále mocnější farmaceutický průmysl. Přesto jsou různé nekonvenční metody léčení pro svou jednoduchost a účinnost řešení problémů více a více vyhledávány.

 

Laický pohled na regresi:

Je to velice účinná metoda, pomocí které se můžete zbavit současných potíží tak, že najdeme jejich příčiny v minulosti. Vychází z teoretického předpokladu, že člověk je tvořen ze tří částí: fyzického těla, psychiky a ducha. Přitom psychika je nástrojem ducha na ovládání těla. Potíže jimiž lidé trpí, jsou v podstatě jen následky traumat prožitých v minulosti. Přitom není rozhodující, zda si je člověk takového traumatu vědom či nikoliv. Pokud není příčinou silné poškození organismu, je vždy možné v bližší nebo vzdálenější minulosti takové trauma najít a zpracovat. Orgány nebo části těla, které byly v minulosti poraněné, bývají nyní zpravidla oslabené či nemocné. Po zpětném prožití původního poškození se tyto části aktivují a samovolně uzdravují. Hlubinná regresní terapie často zabírá i tam, kde konvenční léčba selhává. Věčným braním prášků se jen potlačuje bolest, ale nehledá se příčina té bolesti. Hlubinnou regresní terapií lze příčinu najít a odstranit.

Tato metoda potvrzuje že duše, tělo a naše psychika se nalézají v tom nejužším vztahu, že každá fyzická nemoc má svůj psychický prvek a naopak. U hlubinné regresní terapie se nejedná o žádný hypnotický stav, manipulaci ani sugesci!

 

Odborný pohled na regresi:

Psychické a psychosomatické potíže lidí jsou v podstatě následky traumat prožitých v minulosti.Vše, co člověk prožil, je chronologicky uspořádáno na časové stopě. Jakýkoliv údaj na časové stopě můžeme najít vybavováním si na základě asociací (asociace = spojení představ tím, že jeden duševní obsah vybaví jiný v podobě představy nebo myšlenky proto, že dřívější zkušenosti se vyskytly spolu). Např. uvidíme psa a vybaví se nám nepříjemný zážitek z dětství, kdy nás podobný pes kousl do lýtka. Můžeme z toho mít nepříjemný pocit a psa raději obejdeme. Vybavování z paměti na základě asociací pracuje neustále, aniž bychom si toho byli vědomi. Avšak nám nepříjemný pohled na psa může sahat daleko hlouběji než do dětství, to je do minulých životů. Třeba nás někde v 16.století mohli pokousat vlci. Takovou událost, kterou jsme prožili, a byla pro nás jakkoliv nepříjemná, budeme nazývat engram. To je záznam do paměti který obsahuje psychickou nebo fyzickou bolest a zúžené vědomí. Krajní případ zúženého vědomí je bezvědomí. I v tomto krajním stavu se nám vše zapisuje do paměti. Restimulované engramy z minulosti nám tedy mohou způsobovat naše potíže v současnosti. Restimulovat si nějaký engram můžeme prakticky jakkoliv. Stačí na to např. trochu stresu nebo starostí, pak se přidá bolest hlavy nebo žaludku. Nemusí se to dít vše najednou, ale plíživě a pomalu. Proto často ani nevíme proč nás hlava začne bolet. Teoreticky, když jsme se do ní zrovna nebouchli , by nás bolet neměla. Proč nás někdy začne bolet levá ruka , i když jsme s ní nikdy nic neměli - tedy bez příčiny? Všichni jsme zvyklí sáhnout po prášku a je to.

V hlubinné regresní terapii nalézáme engramy, odstraňujeme jejich negativní vliv a tím dosahujeme abreakce (odreagování, uvolnění afektivního napětí, katarze).  Důležitý je také verbální obsah engramu. Engramy rozlišujeme sekundární a primární. Sekundární obsahují bolest, ale ne její zdroj. Primární obsahují zdroj bolesti. Pomocí sekundárních engramů hledáme ty primární, které se na časové stopě vyskytují v řetězcích (tzn. několik primárních engramů po sobě jdoucích). Engramickou událost opětovně procházíme. To proto, abychom si utvořili korektivní událost - tedy doplnili chybějící komentář v době zúženého vědomí. Událost již pak nebude působit aberativně (nebude působit odchylku od průměru, normálu). Nepříjemné pocity při procházení událostmi nikdy nepřesáhnou míru snesitelnosti. Opakovaným procházením pocity ustupují, člověk si vybavuje více detailů a skutečností. Tedy rozšiřuje si vědomí a tvoří korektivní událost. Často lidé při regresi cítí příjemný příliv tepla a energie do těla. Nakonec ztrácí o událost zájem, jako by se jich už netýkala. Uvědomí si, že vše je součástí minulosti a ne současnosti. Teprve po zpracování celého řetězce engramů dojde k úplnému uvolnění - abreakci. Pak se člověk svého současného problému nadobro zbaví.

 

REGRESE = návrat.

Terapie pomocí hlubinné regrese do minulých životů je nyní na západě uznávána mimo jakékoliv pochybnosti. Během posledních čtyřiceti let jsou ve stále větším počtu uváděny tisíce lidí do odlišných stavů vědomí, aby se zbavili svých potíží. V tomto směru jsme u nás zatím trochu pozadu. Každý z nás určitě zná slovo pocházející z francouzštiny „dé ja` vu“, což v překladu znamená již viděné, poznané. Je to vnitřní šok když se setkáme zdánlivě poprvé s určitým výjevem nebo jedincem. Pocit, když příjdeme na místo kde jsme v tomto životě ještě nikdy nebyli, přesto se domníváme, že ho důvěrně známe. To samé platí i o setkání s určitým člověkem, kterého vidíme poprvé v životě, přesto máme silný pocit, že ho už známe celou věčnost a že jsme ho dlouho hledali. Je to v rozporu s tvrzením, že všechny zážitky jsou jen z tohoto života. Zpět v čase, pomocí hlubinné regresní terapie, se lidé dostávají do rozmanitých rolí.

 

Základním kamenem regresní terapie je teorie stromu života!

Praxe potvrdila, že máme ve svém mozku uloženy všechny informace, které nám při našem zplození dodali oba rodiče! Jim zase jejich rodiče, jim jejich a máme tu klasický strom života se všemi předky, jejich životy (jen do oplozovacího aktu!!!), jejich zážitky a problémy. Toto nosíme každý v sobě, jen spouštěč je u každého z nás jiný, různé asociace, náš psychický i tělesný stav, respektive nemoc je tím s čím se někdy nedokážeme vyrovnat a nebo různých maličkostí je již tolik, že přeplnily pomyslnou popelnici, kam jsme doposud problémy odkládali. Uvědomme si, že každou sekundu přijímáme 52 vjemů, pak stačí jen 30 vjemů a máme pocit, že už jsme tam byli, s tím člověkem mluvili a podobně. Pod vlivem elektronického smogu, chemicky upravené stravy a jiných civilizačních výdobytků, je stále více těch, kteří mají problémy zdravotní a protože tělo a duše jedno jsou, tak i psychických.

Lékaři, když nevědí kam zařadit ještě neidentifikovanou nemoc, rádi dají diagnózu – alergie na cokoliv, astma – pokašlává li pacient, psychická labilita a podobně. Mám zkušenost, že z deseti klientů ze stejnou diagnózou ku příkladu alergie na zvířata, má devět mých klientů jiný regresní příběh, jiné řešení a odchází bez zdravotních problémů. Jen jeden z těch deseti má zdravotní problémy s vnitřními orgány, protože si klient vyřešil jiné psychické problémy jsou tyto ve spolupráci s lékařem a pomocí léků v krátké době odstraněny.

 

Jak probíhá sezení?

Podotýkám, že použití hlubinné regresní terapie není vhodné u těhotných žen (plod vnímá procházená traumata spolu s matkou), lidí pod vlivem alkoholu, drog nebo psychofarmak (ovlivněná a utlumená psychika).

Člověk by měl především přijít na sezení odpočatý (ne např. po flámu) a udělat si tak minimálně tři hodiny čas. Často se mi stává, že kdo přijde na sezení poprvé, říká, že s ním to nepůjde, že to bude ztráta času, že se nikam nedostane, že si nepamatuje co bylo před měsícem natož, aby si pamatoval co bylo kdysi dávno. To, abyste si něco z minulosti vybavili, je moje práce a starost. Na to nemusíte myslet, ani se o to starat. Není třeba si vytvářet dopředu zábrany. Určitě, když se chcete zbavit problému, jste ochotni spolupracovat. Já klienta povedu do jeho minulosti pomocí asociací. Když přijde na první sezení, tak mu vysvětlím na jakém principu tato metoda funguje, aby věděl co a proč budeme dělat. Řeknu jaké otázky budu používat a jak je má chápat. Domluvíme se, že po dobu sezení bude mít zavřené oči. Pak začneme pracovat s pamětí, hledat traumata prožité v minulosti, které zanechávají v psychice stopy (engramy). Ty nám způsobují potíže aniž bychom si to uvědomovali. Budeme procházet události způsobem asi jako když se nad něčím zamyslíte. Není to tedy žádný hypnotický stav. Budou se mu postupně vybavovat starší a starší události. Bude mi popisovat co se s ním zrovna děje, co vnímá, vidí a jaké u toho má myšlenky. Vše je třeba si vybavit do podrobností. Při opětovném procházení událostí, kde byl zdroj fyzické nebo psychické bolesti, mizí nejen somatika, ale i nepříjemné emoce. Dochází k abreakci, anuluje se negativní vliv prožitého traumatu. Tedy najdeme a odstraníme příčinu. Nastupuje pak uvolnění, dobrá nálada až euforie.

Jedno sezení trvá v průměru tak asi tři hodiny. Určit předem přesný čas potřebný k vyřešení daného problému se dá přesněji až po prvním sezení. Někdo si vybavuje rychleji (jedna hodina práce), jiný pomaleji (třináct hodin). Někdo si vyřeší problém během jednoho sezení, jiný jich bude potřebovat více. Ale po každém sezení se člověku uleví, jako by si odložil nějakou zátěž. Cítí se pak uvolněnější, lehčí a připadá si jako by omládl. Hlubinná regresní terapie při sezení nezpůsobuje ztrátu kontroly. Nikdy klient není bezmocný nebo úplně „mimo“, ale je v bdělém stavu. Je zde ponechána svoboda jednání. Žádná manipulace ani sugesce. Po sezení si klient pamatuje veškeré detaily.

Vlastní „sezení“ regresní psychoterapie začínáme navozením pozitivních vzpomínek a po dovyprávění příběhu sleduji, jak klient dnes vypadá, jak se dovede smát a být spokojený. Tento stav musí korespondovat se závěrečnou fází po problematické regresní terapii. Klient po vyřešení svého příběhu se musí smát stejně jako u pozitivní vzpomínky.

Formuli pro uvedení do regrese sice nesdělím, ale fakticky oslovuji elektrický náboj vyhledavače problémů v mozku klienta. Můj mozek je podpůrný, analytický a vyhodnocující celou situaci. V prvním kole jde klient do problémů nejčerstvějších, ale jen v oslovené oblasti. Protože celá terapie je celkem 12 hodin dlouhá je rozdělena do čtyř bloků cca po třech hodinách. Jen jednou jsem byl s klientem v kuse 13 hodin, proto si klienti nosí sebou svačinu, pití a balík kapesníčků na utírání slz. Jedinkrát jsem byl s klientkou jen jednu hodinu a problém byl vyřešen, přesto další tři sezení proběhla, ale byla již plytká a bez zásadních změn. 

V prvním kole klient podrobně, velmi podrobně popisuje vše co v mysli vidí kolem sebe, co slyší, co cítí. Situaci popisuje v toku příběhu tak dlouho, dokud má co k tématu říct. Pak se vracíme znovu na začátek příběhu, popisuje vše znovu a znovu. V těchto kolech jsem již naprosto ztotožněn s příběhem, že jsem schopen napovídat klientovi jaký je tam nábytek či  podlaha, přestože situaci řeší poprvé.  Nijak neruším příběh, který se stále opakuje. A to tak dlouho, až se klient na svůj příběh dívá z nadhledu, jako  na videozáznam, kde hraje svoji úlohu, dokonce to tak popisuje. Protože je opravdu při plném vědomí, začíná si uvědomovat, že to co vidí, co jej kupříkladu ohrožuje,  je v minulém čase, on přece je zde, sedí na židli, nijak fabulí svého příběhu neohrožován. No a to je ten moment, kdy vyhodnocuje a analyzuje svá tehdejší jednání se současností živého člověka. Následně nachází své řešení, neboť mé otázky „proč?“ a „proč?“ jej nutí k vlastnímu vyřešení a zhodnocení situace. Pokud řešení začne popírat, křičet, nadávat a vůbec nechce připustit řešení, dokonce chce opustit terapii, je mu vysvětleno příměrem, že leží na operačním stole, má otevřené břicho, nalezl problém, ale problém se musí odstranit, břicho zavřít a pak teprve může z operačního sálu odejít, dokonce bez jizvy. Tato fáze je na celé regresní terapii ta nejnáročnější i nejhezčí, protože zatím nikdo neodešel. (Jen tři klienti mne v ordinaci fyzicky napadli, jako bych já mohl za jejich problémy. Nakonec jsme se všichni po vyřešení problému smáli a byli v pohodě).

Při regresní terapii jsem byl s klienty v černé Africe, na čarodějnické hranici v Holandsku, těsně před zapálením hranice a následném vysvobození. Kdyby byla upálena, nemohla by zplodit dítě a řetězec událostí by byl přerušen. Byli jsme na statku během 40.leté války, proto hovoříme o cestách do minulých životů. Cca 30% klientů končí u problému svého porodu, dalších 20% má problémy jako zplozené dítě v prenatálu, kdy vše slyší, ale vidí růžově až bíle. No, když je jeden z rodičů zavrhuje, je problém hned na světě. Nejkratší časový úsek regrese jsem prošel s klientkou, které před necelým týdnem zastřelil duševně nemocný pacient zubního lékaře a následně sám sebe. Událost se stala této zdravotní sestře v pátek, regrese pak byla následující čtvrtek, znovu prošla vizi přímo v ordinaci a výsledek byl velmi pozitivní. Zdravotní sestra je naprosto v pohodě, nějaký čas ještě pracovala u jiného zubaře, ale nyní, (po 20 letech) odešla dělat něco jiného, neboť zla je kolem nás stále více a nemá zájem si to zopakovat.

Za zmínku stojí jeden Čechokanaďan v ČR mluvící lámanou češtinou, která mu byla mateřštinou, během regrese mluvil krásnou češtinou, ale po skončení regrese opět sklouznul do své běžné engliš češtiny.

Přestože z příběhů mých klientů bych mohl napsat několik knih, jedná se fakticky o lékařské tajemství a já mám svolení jen od čtyř klientů ke zveřejnění jejich zajímavých příběhů. K tomu mohu dodat své příběhy, kterými jsem prošel při několikaletém studiu technologie a čistění svého já, abych neměl já jakékoliv asociace a negativní možnost ovlivnění mých terapeutických otázek. Zveřejňoval jsem je na přednáškách pro laickou veřejnost.

 

Pozor na samozvané terapeuty!  

Vzhledem k poměrně stabilnímu zájmu o hlubinnou terapii u nás není nouze o ty, kteří si z vhledů do minulosti udělali dobře vydělávající živnost. Terapie minulými životy je podle svých stoupenců alternativní metodou léčení depresí i moderních psychóz, na které také působí preventivně. Tedy pokud je provedena správně. Málokdo však tuto alternativní psychologickou metodu ovládá natolik, aby svým klientům skutečně prospěl.

Zde se zastavím, protože se stále více setkávám s tím, že regresní psychoterapii vykonávají lidé, kteří k tomu nemají řádné vzdělání, ale většinou jen kurz u nějakého „mistra“. Na Slovensku jsem se setkal s elektrikářem a členem scientologické církve (ti tomu říkají Auditing), který vydává certifikát „Odborníka na hlubinnou regresní psychoterapii“ již po absolvování několikahodinového víkendového kurzu, a tito „žáci“ pak pracují s lidmi, kteří potřebují psychickou pomoc.

Za sebe jen uvedu, že jsem na několikaleté studium regresní terapie byl vybrán zástupci Institutu aplikované psychologie z New Yorku. Podmínkou byl již ukončený doktorát z psychologie (PhDr.). A abych tuto specifickou technologii mohl přednášet na univerzitě (v Kanadě), jsem musel získat i Ph.D. (CSc. tam neuznávají).

Zkušení terapeuti také upozorňují, že pokud není opět uzavřeno hluboké podvědomí, člověk následně může trpět bolestmi hlavy, pronásledují ho iracionální pocity a v některých případech může docházet i k postupné paralýze. A takzvaní terapeuti? Protože se u nás o této metodě stále ví velmi málo a jakékoliv alternativní postupy zatím nejsou oficiálně uznány, není ani možné hnát někoho k zodpovědnosti. Není výjimkou, že takzvaní terapeuti klidně poznamenají, že jejich klienti by na psychiatrii skončili tak jako tak.

Každý by si proto měl předem sehnat co nejvíc informací nejen o metodě, ale také o člověku, který ji provádí. Koneckonců - při hledání dobrého zubaře nebo právníka také tak postupujeme.

Vše výše popsané jsem do svého důchodu v r. 2010 přednášel na mezinárodních kongresech v Kolíně n.Rýnem, Ženevě, Nitře, Poděbradech a Poznani. Jednalo se o informace pro lékaře – psychiatry, psychology a to zejména o mých osobních zkušenostech z praxe s více jak 300 klienty. To jen na porovnání........

 Autor: PhDr., PaedDr. Petr Nečas, CSc., Ph.D.



nahrávám...