Ať si to chceme přiznat nebo ne, žijeme ve světě, který by se dal bez nadsázky označit za šílený.

 

Na jedné straně si sice můžeme užívat výdobytků moderní doby, o kterých se našim předkům ještě relativně nedávno ani nesnilo, ale na druhé straně se zdá, že za to musíme platit krutou daň. Stále se zvyšující tempo všeho lidského dění, všudypřítomný stres, naprostá přehlcenost informacemi a podněty, svrchovaná pozice peněz  a extrémní důraz na výkon vytváří na naše tělo a duši takový tlak, že si těch zmiňovaných výdobytků většina lidí nemá často čas a prostor ani pořádně všimnout, natož si je pak vychutnat. Lidé jsou unavení, podráždění, přehlcení a vyčerpání a když mají konečně čas k odpočinku, místo aby se ponořili do klidu, vědomé pasivity a zregenerovali své tělo a mysl, zabíjí čas dalšími rádoby příjemnými aktivitami, kterými dál zahlcují svou mysl v zoufalé snaze zapomenout na to, že jim život vlastně nedává žádný smysl a oni vůbec netuší, odkud a kam směřují. Celý náš svět se šíleným tempem řítí za jakousi budoucností, zatímco přítomnost je zcela opomíjena, nebo dokonce znevažována. Následky tohoto životního stylu jsou však už teď naprosto evidentní. Brutálně devastovaná příroda, do nebe volající materialismus a úpadek a závratné procento populace na antidepresivech.

Velké množství lidí si tohle už dobře uvědomuje a snaží se s tím nějak bojovat. Mnoho z nich touží opustit tento zběsilý kolotoč a uprchnout někam do oázy klidu. Chtějí odejít do kláštera, přestěhovat se blíž k přírodě a dál od města, bydlet na pohodovém ostrově, cestovat po Indii, žít znovu v souladu s přírodou po stylu našich dávných předků atd. Jenže odejít z tohoto kolosu je velmi těžké a pro velkou část téměř nemožné. Navíc pokud budou tito uvědomělí lidé utíkat, nikdy nedojde k tomu, aby se karta obrátila a naše společnost změnila kurz. Každá opravdová a trvalá změna musí směřovat zevnitř ven. Je jasné, že jestli chceme vidět změnu ve světě, musíme se jí sami stát. Musíme se zastavit, utišit a hluboce zamyslet. Musíme si uvědomit, kdo opravdu jsme a proč jsme vlastně tady. Musíme se rozpomenout na svůj původ, svou podstatu a svůj úkol. Musíme změnit sami sebe a pak i tuto společnost, avšak z centra svého nitra, ze svých domovů, ze svého nejužšího kruhu směrem ven.

Jsme duchovní bytosti, které znovu a znovu vstupují na hmotnou rovinu, aby se narodili, rostli, učili, poznávali a moudřeli. Největší důvod, proč tolik trpíme, je ten, že se od malička příliš ztotožňujeme se svým tělem, svou dočasnou identitou a svými zdánlivě omezenými a často předem stanovenými možnostmi. Neznáme duchovní zákony, které řídí naše životy, nebo jim nevěříme, a tak se proti nim stále proviňujeme a neseme za to následky. Jsme nešťastní, nemocní či jednoduše prázdní a vyhořelí. Všichni toužíme po radosti, lásce, porozumění, bezpečí, jistotě, ale nevíme, kde a jak je hledat, a když se nám přeci jen zdá, že jsme je našli, dlouho nám nevydrží, časem se vytratí a my znovu cítíme jakousi prázdnotu, jež se opakovaně pokoušíme zaplnit.

Jediný způsob, jakým můžeme uzdravit sami sebe a následně i společnost a svět, je návrat k našim duchovním kořenům. Když pochopíme, že nežijeme zdaleka poprvé ani naposledy, že všechno, co se nám kdy přihodilo, je výsledkem našich předchozích myšlenek, emocí, slov a skutků, že máme sílu změnit sami sebe, svůj charakter, život a nakonec i osud, dostane náš život úplně jiný rozměr a spád. Naučíme se zkoumat, znát a ovládat sami sebe a zjistíme například, že štěstí a hluboký vnitřní mír byly vždy nedílnou součástí našeho nitra, jen jsme je přes ten hluk vnějších vjemů a vlastních myšlenek nevnímali. Čím lépe budeme znát a ovládat sami sebe, tím silnější bude naše intuice a vnitřní síla, a tím jasněji začneme spatřovat dechberoucí souvislosti skrývající se za oponou zdánlivých náhod, křiklavého bezpráví a nenápadné bezvýznamnosti.

Již desítky let znatelně sílí  v západní společnost žízeň po duchovních znalostech a zážitcích. Je to přirozená reakce na triumfující materialismus, který lidstvo strhává do duševního bahna a zoufalství. S příchodem internetu a volného šíření informací se ještě více otevřely všemožné informační kanály a zaplavily svět. Najít dnes jakoukoliv informaci je snazší než kdykoliv před tím, jenže stejně tak snadné je najít i jinou informaci, která tu první vyvrací. Je již téměř nemožné dobrat se jedné, všemi uznávané pravdy. Není tedy divu, že člověk, který se rozhodne kráčet po duchovní cestě, je mnohokrát zavalen takovým množstvím protichůdných a matoucích informací, že to buď raději vzdá nebo je nakonec ještě zmatenější a nešťastnější než na začátku.

Když jsem před mnoha lety ucítil jakési probuzení ze světského snu a zažehla ve mě touha po poznání, neměl jsem nikoho, kdo by mi poradil, jak mám postupovat při hledání své pravdy. Tolik jsem si přál znát někoho, kdo již prošel fázemi, jež mě teprve čekaly, a kdo by mi dal nějaké tipy na cestu. Nikdo takový ale nepřišel. Uběhlo mnoho let a já jsem ušel kus cesty. Vím, že mě ještě čeká mnohem větší kus, ale také vím, že někdo má celou cestu teprve před sebou. Pro toho jsem napsal tuto knihu. Když jsem ji psal, myslel jsem na to, co bych řekl sám sobě, kdybych se mohl vrátit v čase. Nabízím v ní výtah z toho, co jsem se naučil a pochopil, a také způsob, jakým jít za svou vlastní pravdou, ať už cesta k ní vede kudykoliv. Jsou to takové zápisky z mého vlastního putování za poznáním. Kéž někomu usnadní či zpříjemní jeho vlastní cestu. To je mé jediné přání.

Autor: Jan Menděl

Cesta ven ze šíleného světa vychází v Česku a na Slovensku 18.2. 2016 v nakladatelství Noxi.

Převzaté ze stránek  http://www.janmendel.com/

 

Video-upoutávka ke knize:

 



nahrávám...