Přeji krásný večer,

 četla jsem si na pravdičkách pár článků, jak pomáháte a radíte lidem, když už neví kudy kam. Patřím mezi ně.. Také jsem četla, že toho máte moc, tak doufám, že jste se dostala k přečtení mého mailíku. Předem Vám děkuji!

 

Dnes je tu opět ten den, kdy bych se nejraději uložila ke spánku a probrala se, až by to zase přešlo - nevnímala, nepřemýšlela. Tak to nefunguje, vím. Byla bych Vám moc vděčná, kdyby jste mi poukázala směr, kterým se mám vydat. Kde jsem udělala chybu a jak ji napravit. Trápí mě jídlo - způsob jakým se stravuji.Prakticky neumím jíst - vyloženě žeru. Vyjídám se z bolístek.  Mám strachy, že přiberu a že mě takovou oplácanou s pneumatikou kolem bříška nikdo nebude chtít (a zde je asi kámen úrazu - jak jídlo, tak muži). Jakmile začnu jíst, nepřestanu do té doby, než mi začne být zle a už do sebe nic nenacpu. Jídlo jakoby bylo pro mě droga - když začnu, nevím kdy přestat (naštěstí to nedošlo do stádia bulimie). Potom se dostávají pocity viny, nadávání si a slibování, že to příště neudělám.. Chvíli se držím, jím "zdravě" - zeleninka a tak podobně.. ale pak to opět přichází.. Už jsem se o tom párkrát bavila se svými dvěma blízkými přítelkyněmi a říkají, že je to způsobeno strachem, ať ho tolik neřeším atd.. A asi mají pravdu.. Vždy, když něco v sobě řeším, něco, co mě trápí a aniž bych si to přiznávala a snažila se zjistit o co jde - začnu jíst..je to chuť na slané, na sladké, potom opět na slané, až jsme u stavu přecpanosti, výčitek a strachu, že přiberu, nikoho si nenajdu. Když si vzpomenu, jak jsem se cítila kdysi, tak je mi do pláče.. Má sebedůvěra byla vysoká (nemyslím tím ego, ale nesmírně moc jsem se milovala). Neřešila jsem, že jsem taková nebo maková..prostě a jednoduše jsem si žila ten svůj spokojený život, jak nejlépe jsem uměla. Milovala jsem svůj život. A už vůbec jsem nechápala, jak někdo může řešit nějaký ten špíček navíc! Byla jsem zamilovaná, spokojená, šťastná.. Momentálně jsem bez přítele..s minulým jsem si toho moc prožila..a asi odtud to vše pochází.. Náš rozchod a vše co později následovalo bylo šílenství. Po roce a půl jsem ho opustila - pouze měsíc po tom, co jsme začali společně bydlet.  Byla jsem pro něj vším - celý jeho život, miloval mě nadevše a já ho opustila, i on pro mne, ale poslední dobou jsem si nebyla jistá svými city.  Po rozchodu mi spadl kámen ze srdce. Ale to trvalo jen chvíli. Pak se dostavovali emoce napovrch - hysterické pláče, proč se to tak dělo, děje, co mám dělat, jestli se mám vrátit nebo ne. Potom si našel přítelkyni - Nikol. Vstoupila druhá žena, která mu zasáhla jeho srdce, ale to jsem ještě netušila jak "moc". Hádali se, dalo by se říci, že si nerozumí a nemilují..nebo spíše on ji. Po 7 měsících co jsme byli bez sebe, se rozešel s Nikol a my dva se k sobě vrátili. Vydrželo nám to 4 měsíce, potom opět rozchod. A důvod? - byl stále v kontaktu s Nikol. Ale v takovém tom jiném kontaktu - né kamarádském, stále tam něco jiskřilo. Vytvořili jsme tak společně, aniž bychom chtěli, milostný trojúhelník. Stejně tak byl i v kontaktu se mnou, když s ní začal chodit po našem prvním rozchodu. Lhal, říkal, že nejsou v kontaktu, přitom stále byli a má důvěra k němu zmizela. Když nešlo zrovna o Nikol, tak jsem za ty 4 měsíce byla nesmírně šťastná, zamilovaná a za tu dobu jsem shodila 15 kg, až to bylo "nezdravé" a nehezké, kdo ví, tenkrát jsem to tak neviděla.. Teď jsem už přes rok a půl sama a nevím kudy kam.. On se po měsíci od našeho druhého rozchodu opět vrátil k Nikol a já jsem stále sama. Pár mužů, co by stáli "za to", jsem si připustila k tělu, ale pak je od sebe vědomky či nevědomky - svými činy, odehnala. A teď hledám cestu.. Kde začít s napravováním? Zapracovat na postavě, získat sebelásku a pak i partnera?  Nebo neřešit jídlo, klidně přibrat a "čekat" až se někdo objeví a začne mě milovat takovou jaká jsem a já po jeho boku se přestanu vyžírat a myslet na to co dobrého si ještě dám do nosu?? To mi přijde trošku přehnané. Nechci na něco čekat, i když tomu bohužel tak je. Nechci se vyžírat! Nechci mít jídlo jako drogu! Chci zase normálně jíst! Žít! Bez výčitek! Bez zákazu! Bez strachu z toho, že jím něco, co má moc kalorií a z čeho přiberu. Kdysi jsem neřešila a byla jsem o.k! Tak proč to tak teď nejde? Nebo snad nechci? Chci, ale nenacházím řešení - tu správnou cestu. Jsem už zoufalá. Co dělám špatně? Nic mi nechybí, mám vše nač si vzpomenu, jak materiálno, tak skvělé přátelé, rodinu, domov... Ale láska chybí. Láska k sobě samé, láska partnerská. Dovolím si momentálně říci, že jsem přestala žít. A ptám se stále dokola, kde se stala chyba? V hlavě zmatek, negativní myšlenky.. Ale vím, že vše, co se mi děje, se dít má a já jsem za to vděčná, ale už by to mohlo stačit. Chci se posunout dál. Takže v důsledku mám problém s láskou a jídlem. Omlouvám se za zmatenost textu, pokud Vám tak příjde, ale tak nějak to šlo vše postupně ven, tak snad tomu porozumíte a zjistíte, kde mám bloky.

Nevím, jestli je třeba datum narození, tak pro jistotu :)  XXXXXXXX

 

Ještě jednou Vám děkuji, přeji krásný nedělní večer a těším se na Vaši odpověď :).

 

S pozdravem Eva

5.8.2012

 

 

Ahojíček Evi,

 

Začnu hned a bez obalu. Tvůj problém má jméno STRACH…a tvé přítelkyně mají pravdu. Když člověk, takto začne nabírat …. Je to známka toho, že si kolem sebe dělá nevědomky tukovou ochranu…polštářky a mantinely :o). O tom je ta tvoje žravost …. Máš strach z budoucnosti a myslím si že zbytečně. Abys ve tvém věku přemýšlela, že si nenajdeš partnera atd. je zbytečné. Nechci to v žádném případě zjednodušovat… mám syna a dceru ve tvém věku a vím jak láska dokáže potrápit.

Jak z toho všeho ven?

Opravdově odpustit tomu tvému bývalému příteli i sobě a dát mu volnost. Nic se neděje náhodou, ani ty tvé pocity, když jsi s ním začala žít a pocítila jsi potřebu pryč od něj a z toho vztahu….to jsi poslechla své srdce….ale pak se do toho začal tlačit rozum a tak jsi udělala to co jsi udělala a dostala jsi za to na prdel. Na tom už nic nezměníš…jen se z toho pouč, odpusť, přijmi tuto událost, jako že se měla stát, měla sis ji projít….zmizne tím pádem i strach a skončí tvoje pažravost. Mimochodem, jsem moc ráda, že se to nedostalo do stavu bulimie. Víš, když jsem si četla tvůj e-mail, tak jsem v něm nacházela i to jak si tam na všechno odpovídáš, a tak ti ty tvoje odpovědi jen přepisuju do jiných slov a sem tam přihodím i svou odpověď, abys to líp pochopila.

Evi, v mailu mě žádáš o nasměrování, jak z té tvé situace ven a tak mě napadlo, že by ti mohly pomoct články, které jsem kdysi napsala. 

Mrkni se na PRAVDIČKÁCH na článek KDYŽ LÁSKA BOLÍ Je tam taková meditace s pupeční šňůrou na pročištění vztahů a ta by ti mohla pomoct, jak v pročištění, tak i odpuštění.  No a taky mrkni i na článek PRAVDA O TOM, PROČ JE DOBRÉ PŘIJÍMAT ŽIVOTNÍ SITUACE 

Uvidíš, že jakmile se ti podaří pochopit tvůj problém, že přestane existovat a tvé přejídání taky skončí…. To tvoje přejídání kromě obalování se a tvoření si kolem sebe polštářkové ochrany, vnímám i jako sebebičování se, trestání se za něco za co se trestat nemusíš ….

Měj se a směj se Evi, jsi krásná mladá holčina pro kterou všechno teprve začíná…

S láskou…….tvá Zrzka

8.8.2012



nahrávám...