Ahoj Zuzko,

moc ráda chodim na Tvoje pravdičky a když na Facebooku zaktualizuješ nějaký Tvůj starší článek tak se kolikrát trefíš do toho co mě trápí a moc mi to pomůže v tom co už dávno vim. Jsem moc ráda že jsem na Tvé stránky narazila. Ale teď v poslední době jsem v koncích, a potřebovala bych pomoct,protože už nevim jak si poradit. Zkráceně začnu od začátku. Před 13 lety jsem se zamilovala do muže o kterém jsem byla přesvědčena že je to ten pravý, že to bude vzorný otec a manžel, ale velmi brzo jsem zjistila že to tak neni.Když jsem čekala svoji holčičku,tak jsem si myslela jak to těhotenství a přípravu na rodinu semnou bude prožívat,ale on to prožíval po svém, v hospodě s kamarády. Tak jsem si řekla, dobře bude to pro něj změna tak ať si ještě užije, až se narodí tak se to změní. No jo jenže se nám narodilo druhé dítě a žádná změna nepřicházela, spíš naopak.Já jsem se starala víceméně, sama o děti a on si užíval života. Ale stále jsem doufala a dala na jeho sliby že se změní. Nebudu popisovat jeho chování ke mě,jen zmínim to že z jeho strany došlo i na fyzické násilí vůči mě. Protože jsem skoro na všechno trápení byla sama, tak ke mě pomalu přicházelo, duchovno. Nacházela jsem v tom velkou sílu a moc mě to posilovalo. Ne že bych do toho byla nějak moc zažraná, ale vždy jsem našla něco co mi s mym trápenim umělo pomoct. Začla jsem v tomto vztahu nacházet úplně něco jiného, že v tom nežiju proto abych se trápila, ale abych se plno věcí naučila. A naučila jsem se toho hodně, díky tomu jsem poznala absolutní štěstí, začla jsem se mít ráda, a našla jsem svoje JÁ. A tim to vlastně začlo. Zjistila jsem že nežiju svůj život,ale život manžela, a rozhodla jsem se stim něco konečně udělat. Věděla jsem totiž, že to co jsem se snim naučila tak už končí, že už by se jen vše opakovalo. Prostě jsem viděla cílovou pásku. A tak letos na jaře jsem se rozhodla že se od manžela i s dětmi odstěhuju. A jednou když přišel z hospody a měl zase nějaký problém, tak se zeptal jestli chci od něj odejít tak jsem mu řekla pravdu,a on to nepobral, tak mě zbil, a to byla poslední kapka. Věděla jsem že mé rozhodnutí je správné. Měsíc jsem to tajila, kdy přesně odejdeme,  on by mě nepustil. Tak jsem čekala až odjede na motorce. Teď s odstupem času si řikám jak jsem to vše dokázala, sbalit se  a odejít. A i vim že jsem se nechala vést intuicí. Ale co se nestalo, manžel se vyboural na motorce, a já věděla že je to jen zkouška, jestli se vrátim nebo jestli odejdu. Ale já poslechla tu intuici. Už jsou to 4 měsíce co jsem pryč, nejenže ze mě spadl velký balvan, ale konečně po těch letech jsem opravdu šťastná.Manžel to hodně těžce nese že jsme od něj odešly, ze začátku byl hodně hnusnej,teď už se domluvíme a bavíme se, a vim že mě chce zpět, protože ví co ztratli, předtim mě bral jako samozřejmost. Ale já mám v sobě uplně jasno a vim že s nim už žít nechci, protože jsem  s nim nebyla šťastná.Čekáme teď na rozvod takže je to plné emocí a konečně se dostanu k tomu co mě vlastně včera hodně trápilo, a trápí i někdy jindy. On se chová mile, a je na mě hodnej ale pak stačí něco a uplně obrátí, nadává mi a vyhrožuje že mi sebere děti a zničí mě, že to prostě on dokáže, a abych věděla jak mu je smutno. Věřim na Boží mlýny a vim že jemu teď hodně melou. Vim že to co jsem snim prožívala, tak sem to prožívat nemusela, já jsem to dopustila aby se tak ke mě choval. Nevyčítám si to. Ale je toho na mě moc. Bydlim s dětmi u mámy, ta do mě hučí jak bych to měla udělat, ale já to nechci po zlém, mám strach že když na něj nebudu hodná tak mi ublíží. Je to velký manipulátor, a já nevim jak se mu mám postavit, mám z něj velký strach. Včéra jsem cítila jak mě to tíží na hrudníku a nemůžu se toho zbavit.Cítim že bych to potřebovala ze sebe vyřvat, ale mám v sobě nějaký blok, protože to nejde. Chci ze sebe vykřičet všechny ty křivdy co na mě páchal, a které si on hlavně nikdy nepřizná. Chci se mu postavit a být ještě silnější a nebát se ho, ale nevim jak. Ve všem mu vycházim vstříc, protože vim že to nemá lehký, pořád vlastně na něj beru ohledy jako jsem to dělala celou dobu v manželství. Jenže on se ohání ti že jsme ještě manželé, a máme nějaké manželské povinnosti. V sobotu mi řekl,že jsem rozvrátila naší rodinu, ale on si neuvědomuje, že to on už udělal dávno. Všechnu vinu háže na mě, a nejvíc ho asi naštvalo to že to co jsem udělala mi nikdo neradil že jsem to udělala sama za sebe, tak jsem podle něj vypatlaná kráva. Samozřejmě že nebyl uplně střízlivej, a pak toho lituje a omlouvá se. Ale semnou už to nic nedělá, vim jaký je. Jen chce semnou manipulovat aby se to nejlíp hodilo jemu. Je toho na mě tak moc, že nevim jak dál. Neměla jsem práci, tu už mám, takže budou i peníze, on mi zatim na děti dal hodně málo, protože po úraze nemohl vydělávat.Takže  vše táhnu sama. Vim že se mi neděje nic špatnýho, jsou to jen zkoušky. A vim že to zvládnu, protože jsem silná. Manželovi jsem vše odpustila, ale ta minulost tam je pořád a chci ji uplně vymazat abych mohla žít naplno přítomností. Taky se musim zmínit, že jsem si celou dobu v manželství snila o tom pro mě ideálnim partnerovi, a myslim že můj sen se už zhmotnil. Potkala jsem muže, který je moje velké přání. Už nekolikrát se mi potvrdilo že Zákon přitažlivosti existuje. A vim a cítim že jsem si tohoto muže svými myšlenkami na něj přitáhla. Známe se teprve 14 dní a mě přijde že už ho znám snad věčnost. Taky používám kyvadlo, a vychází mi že je to ten pravý. A taky mi kyvadlem vychází že budu mít ještě 3 děti, a vychází mi to s nim. Je přesně to po čem jsem vždy toužila. Proto se chci zbavit minulosti v sobě abych si to mohla vše užívat, protože on je ta odmněna  za moji píly v mém životě. Nelituju ničeho co jsem prožila, protože jinak bych nebyla tam kde jsem teď a taky bych neměla tak báječné děti. Zuzanko Vim že je to asi moc dlouhé a možná i zmatené, ale budu moc ráda když mi pomůžeš.

Předem Ti moc děkuji s pozdravem Bára

12.11.2012

 

Ahojíček Barunko,

Jsi silná žena….tak tě vnímám. Vím, je toho na tebe hodně…ale zvládáš to…tak jak se dá….a já ti držím palůšky, abys dál šla za svým snem…za svým přáním o svém životě… abys ho žila podle svých představ a ne podle představ manžela, mamky a nebo jiných lidiček kolem tebe.

Barunko….abych pravdu řekla, tak tvoje psaníčko vnímám tak, že nepotřebuješ s ničím pomoct, spíš se jen potřebuješ ujistit, že děláš dobře. A já ti toto ujištění dávám. Myslím si, že máš v hlavě jasno…že vidíš své cíle a víš kudy jít. Není potřeba tě směrovat.

Každý vztah….každý kdo nám do života vstoupí, je pro nás tím pravým….od svého skoro exmanžela jsi se naučila co bylo třeba. Jen tu jeho nehodu na motorce nevnímám jako zkoušku pro tebe…ale jako zastavení v jeho životě. Zastavení, které mu říká…něco dělám špatně. Ale i tak to nechápe. Jsem přesvědčená, že kdyby tě měl opět jistou…bude se chovat stejně za čas, tak jak se choval. Zkouší tě dostat zpět po dobrém a když to nejde tak po zlém. Sice už poznal hodnotu v tobě a v rodině, kterou ztratil, ale vážně ho vnímám tak, že by to sklouzlo zpátky k tomu jaké to bylo … jen bych ráda podotkla….že to není jen jeho vina, to jak se choval a chová…. Jsou to vzorce, které jsou v něm silně zakořeněny z jeho dětství….to je i důvod, proč nevnímá své chyby, kterých se dopustil jako něco, co je špatné. Zbít ženu, která se nechová podle jeho představ a přání je přece normální…. Mít ženu po ruce kdykoliv se mi zachce …je přece normální…. To jsou jeho vzorce…které bere jako něco samozřejmé…takže to je důvod,  proč nevidí, že udělal něco co se jiným zdá být nenormální.

Barunko… končím tak jak jsem začala…jsi silná žena…a věřím, že přes všechny tlaky, které na tebe jsou vyvíjeny, přes všechny překážky a bolesti …ty toto období zvládneš. Minulost nikdo nesmaže…minulost tě provázet bude dál… byla to zkouška, kterou sis měla projít a ty sis jí prošla…. Ale není potřeba se v ní nimrat. Poděkuj za tuto zkušenost a nech ji za sebou. Neotáčej se, nevzpomínej….nevracej se tak kde už to máš vyřešené. Jediné co můžeš udělat..tak pošli ve své myšlence do této doby světlo… a nebo když ti tam utečou myšlenky…tak začni hopkovat (pokud nevíš co mám na mysli tak mrkni na odkaz http://www.moje-pravdy.cz/index.php?option=com_content&;view=article&id=31:ho-oponopono&catid=5:sebe-leba&Itemid=77...ještě lepší by bylo si pod stromeček přát knihu ASVĚT BEZ HRANIC Joe Vitale ).

 

Měj se a směj se Barunko…a drž se… já ti držím palůšky …

S láskou……tvá Zrzka

17.11.2012

 

 

Milá Zuzanko,

 moc Ti děkuji, odhadla si mě přesně, potřebovala jsem se jen ujistit že to co dělám dělám správně. Nemám nikoho kolem sebe kdo by mi to potvrdil, někoho kdo je naladěn na stejnou vlnu. Mám v sobě tak jasno jako nikdy jindy, vím co chci a co ne.Jen jsem to potřebovala slyšet od nezávislé osoby, od někoho kdo mě nezná, a jsem moc ráda že jsi mi potvrdila to co vím. Moc Ti děkuji že jsi mi odepsala,dodalo mi to další sílu. Děkuji že jsi. Vím že jsem udělala tu nejlepší věc v mém životě a jsem ten nejšťastnější člověk na světě, a nepotřebuji k tomu miliony. Úplně mě to uspokojuje, a vidím to i kolem sebe a cítím že to ze mne vyzařuje, protože i lidi kolem mne třeba v metru se víc usmívají.A do života mi přicházejí jen samí milý lidi. Kdybych mohla tak snad budu i lítat, jak je mi nádherně. Asi jsem objevila ten smysl života a nemusela jsem ani číst moc knížek nebo se všude možně po tom pídit. Život je tak nádherný i s těmi špatnými věcmi, protože pak si těch krásných věcí vážím. Jsem za  vše moc vděčná.Škoda že nejde úplně popsat jak se cítím, ale myslím si že ty to určitě víš.

Ještě jednou ti moc moc děkuji.

Krásný den Ti přeje Bára

18.11.2012



nahrávám...