Ahoj Zrzko,


'náhodou' jsem narazila na Tvoje stránky a články a když jsi to tu tak pročítám, rozhodla jsem se, že ti napíši a budu doufat, že mi poradíš...
Je mi 23 let, mám o 2,5 roku starší sestru, máme krásný vztah, ale čím jsem starší tím si stále více uvědomuji jaký je mezi námi obrovský rozdíl - já jsem už od základky měla výborné známky, učení mi šlo samo, mám skvělé přátele, nemám problém navazovat nové a nové přátelské vztahy - naopak mám pocit že lidé si mě vyhledávají sami, často dělám 'vrbu' ráda jim radíma asnažím se pomoct..., mám od svých 16ti let přítele klape nám to, až na občasné neshody, které jsou v rámci normy řekla bych.., mám prostě obecně ve všech směrech šťastnější život než moje sestra. Chtěla bych vědět proč to tak je, nevím, jestli ona sama si to uvědomuje ale vše má naopak - učení jí nikdy moc nešlo i když má vystudovanou VOŠ, její 'přátelé' jí vesměs zranily nebo se sní přestali bavit, hůře navazuje nová přátelství (spíše ji já seznamuji se svými přáteli, aby pořád nesděla sama doma, když já chodim 3x týdně na přáteslké 'sedánky'), s partnery má také problém - pár vztahů zažila, nejdelší trval 2 roky, jinak to byli vztahy které trvaly jen měsíce... Myslím, že vše pramení z toho že byla zřejmě nechtěné dítě, jelikož mámě bylo 17 let.. Myslím že jí máma, ač nechtěně dávala najevo že jí vlastně nechtěla.. Nikdy by to neřekla nahlas, miluje nás obě, má o nás přehnaný strach.. Ale myslím, že se prostě stalo něco, co jí ovlivňuje život do dnes v tom negativním slovasmyslu... a myslím že dokud se něco nezmění bude to stejné. Píši Ti já, protože mám pocit že tuhle věc si ségra nepřipouští nebo to nevnímá tak jako já, možná jí ani nenapadlo že by měla nějaký problém, ale já jsem přesvědčená o opaku. Nejhorší je, že tím velmi, velmi trpím, je mi strašně líto že mám tolik přátel, že mám dlouholetý vztah který míří ke svatbě a společnému životu, že si s mámou rozumím mnohem víc než ségra... chci jí hrozně pomoct, chci aby měla také plnohodnotný život  plný svých přátel... Nedávno mi sama řekla že jsem vlastně jediný člověk, kterého má, což mě trápí ještě víc... Beru tím na sebe obrovský balvan, protože se jí snažím věnovat aby neměla čas si uvědomovat že je něco špatně, a tím si ničím vzath s přítelem (řekl mi, že žiju s ní a ne snim), beru ji na všechny akce s mými přáteli... Chci aby na mě přestala být závislá, potřebuji volnost a čas i na ostatní...  Já ani vlastně nevím, jeslti mi poradíš, nevím co s tím, napadlo mě že bych mohla mít štěstí aby se dostal můj email  k tvým očím, či srdíčku, a že tě třeba napadne jak jí pomoct a tím vlastně pomoct mě... mám pocit , že tohle  tenhle email mi pomůže najít odpověď jak dál...
Modlím se, prosím Vesmír, aby jsi mi odpověděla a napadla tě myšlenka, která by mi pomohla z bludného kruhu ven...
Tvoje Erika
ps: Stránky jsou úžasné, ráda se v nich pročítám, uklidnuje to =)

13.9.2012

 

 

Ahojíček Eriko,

Odepisuji ti, byť e-maily tohoto druhu mažu… z jednoho prostého důvodu. Předpokládám, že človíček, který mi píše…a žádá o radu či odpověď tak nějak má malinko PRAVDIČKY pročtené a ví jak poradna funguje. Chápu, že nejde přečíst všechno…. Ale nemám tolik času, abych odpovídala na něco co je na stránkách už psáno ato….. že neodpovídám na dotazy, kde se tazatel ptá na někoho, kdo je schopen se na svůj problém ptát sám.

Odepisuji ti, protože nebudu ve své odpovědi řešit tvou sestru….ale tebe.

Eriko, na jednu stranu mi píšeš, jak se o sestru staráš a snažíš se jí pomoct….a na druhou stranu v závěru napíšeš, že …cituji Chci aby na mě přestala být závislá, potřebuji volnost a čas i na ostatní... Tím vším jak se o ni staráš… jak se jí snažíš pomoct…. Ji k sobě čím dál víc připoutáváš…uvědomuješ si to?

Víš, ono lze pomoct tomu, kdo o pomoc stojí. Sama píšeš, že si sestra ani neuvědomuje…. Možná je s tím jaký život žije spokojená a s tebou jde ze slušnosti, protože se jako sestry máte rády. Chtěla bys, aby ona vedla takový život jaký si představuješ ty….ale jsou to i její představy? Já už jsem to někde ve svém článku psala…myslím že v některém dílu o DUCHOVNÍCH PRŮSERÁCH….že je fakt průser, kdy se snažíme pomáhat někomu kdo o to nestojí. Nás to stojí hodně sil….které přijdou vniveč….které bychom mohli využít někde, kde to zapotřebí je. Nelze zachraňovat někoho, kdo si není vědom že je nad propastí. Je třeba si uvědomit, že každý máme svoji cestu, svoje zkoušky…a na těch cestách občas klopýtneme a nebo si i namlátime….ale jen díky těmto zkušenostem si něco uvědomíme. Zkus si představit, že tvoje sestra by chtěla, abys vedla stejný život jaký žije ona…a tak nějak by tě do něj tlačila….jak by ti bylo? Přišla za tebou někdy sestra, že by tě požádala o to, abys ji vzala se svým přítelem mezi vaše přátele?

Eriko, každý jsme individuální, každý z nás má jinou povahu a jiné představy o svém životě…o svém naplnění. Někdo je radši sám a nemá potřebu dělat kariéru a líbit se ostatním… a někdo zase potřebuje kolem sebe veselo, má potřebu vnímat, že je milován… mít dobré známky atd.

Zkus nad tím prosím popřemýšlet….jestli děláš dobře, když bereš břímě své sestry na sebe… píšu břímě a přitom to sestra jako břímě brát nemusí.

Měj se a směj se…a své sestře dej volnost…. Pokud bude chtít od tebe pomoc…tak si o ni řekne…a nebo ti naznačí…

S láskou….tvá Zrzka

25.9.2012



nahrávám...