Když nás náhle a nebo po dlouhé nemoci opustí človíček, který je našemu srdci blízký…. Bolí to, pláčeme a truchlíme. V naší společnosti, mentalitou a chápáním smrti je tento náš stav smutku přirozený.

Schválně píšu v naší společnosti, protože v jiných společenstvích je to jinak…. Když někdo umře, tak ho oslavují…. těší se z jeho smrti,  protože oni ví, že ten kdo zemřel dochází k pochopení a jak já říkám …k osvícení… vím, je to pro nás nepochopitelné, ale nedivme se…. už x pokolení to máme v sobě zafixované, tak jak máme…ale pojďme dál… pojďme se společně podívat co se s duší zemřelého děje.

Abych se neopakoval a nepsala, něco, co už je na PRAVDIČKÁCH psáno….přečtěte si pro lepší pochopení článek FIKTIVNÍ OSUD…

 

náhled obrázku

 

Když duše opustí naši tělesnou schránku, začne vnímat všechno jinak….najednou čas přestane existovat…není včera, dnes ani zítra,….není nic dobré ani špatné…. To jsme se naučili rozlišovat svým pohledem my za našeho života… že jsem přisoudili událostem, věcem, skutkům, činnostem přívlastek…je to špatné, je to dobré. Duše, která právě opustila svoje tělo vidí své nedostatky, své pochybení… chápe, chápe absolutně všechno a najednou vidí i jiné úhly pohledu než které vídala…. Jen jako by nad věcí a zažívá všeobjímající lásku ke všemu a všem… to o co se snaží každý kdo vstoupí na duchovní cestu a snaží se tuto lásku pocítit.

 

Náš zármutek, pláč a pocit neštěstí a kolikrát vyřčené slova „proč jsi mě tady nechal, bez tebe život pro mě nemá smysl, co já tady sama (sám) budu dělat…život pro mě končí….atd…. je lidičky zlatí průser, který si neuvědomujeme….jelikož těmito výroky  a hmatatelnou bolestí… duším zemřelým neumožňujeme přirozený odchod za světlem. Každým takovým výrokem stahujeme duši z pomyslných schodů do nebe … a pokud během tří dnů… ji takto stahujeme, tak se může stát, že se před touto duší pomyslná brána se světlem uzavře a duše je uvězněná mezi dvěma světy… a zůstane s námi… byť chápavá, ale nešťastná, protože nemůže realizovat své další plány… Hongat  nožkama na obláčku a plánovat si další život…. kdy většinou se stává, že se znovunarodí do rodiny a nebo v její blízkosti jako čelen rodiny… (takže třeba vnuk, nebo dokonce syn či synovec)….někdy jeho zrození trvá dýl…a třeba se s vámi má setkat znovu jako partner…. A tak se i stává, že se po krátkém čase vrátí k vám v podobě průvodce, či ochránce…..Pak se nám dějí různé věcičky v podobě upozorňování duše na sebe…jako je otevírání skříní, dveří, praskání nábytku, zapínání se samovolně televize, vypínání a zapínání budíků, rádií…padání obrazů, talířů atd. To nás duše upozorňuje a žádá o to, abychom ji pomohli. 

 

Takže jak se chovat, když nám zemře človíček našemu srdíčku tak blízký?

Pochopit a uvědomit si, že to co tady po něm zůstalo a s čím se loučíme je jen jeho skořápka…jeho tělesná schránka… že ta nejpodstatnější část jeho JÁ… je prozatím s námi… ale většinou po pohřbu má už naplánováno jít dál… dál za světlem….aby mohla časem znovu vrátit se do nového života, který si naplánuje, ať už tady na naší planetě nebo někde jinde, kde se setká s bytostmi, se kterými se setkat má …a nebo se na čas vrátí jako náš průvodce, náš ochránce….  Jeho obraz, jeho energie.. ať i na dále zůstává v našich srdcích a vzpomínkách…. Ale nechme ho jít…. Nechme jít tuto duši a popřejme jí lásku a poděkujme a pociťujme vděčnost za každou zkušenost prožitou v její blízkosti ať už byla dobrá či špatná (až budeme taky na schodišti, tak poznáme, že nic není špatné ani dobré…..že to tak mělo být)…. Povzbuďme ji… ať se jí po schodišti dobře kráčí… a klidně si s ní povídejme….ale bez výčitek, žalu a bolesti… klidně jí řekněme, že nám tady bude chybět…ale nezapomeňte podotknout, že chápete, že to tak má být…. Že víte, že už jim je líp, než tady … kdy procházeli bolestí. Spousta lidí trpí před posledním vydechnutím bolestí z nemoci… a smrt je pro ně vykoupením z tohoto utrpení…. Některým lidem se podaří usnout a nevzbudit se…a snad každý si takovou smrt přeje… sám pro sebe i pro ty, které miluje…. Ne každému se takového daru dostane…. Ale i ta bolest, kterou si má človíček projít…je prospěšná k jeho pochopení…každý nemoc, každý úraz… je výkřikem naší duše. Pokud není pochopena podstata nemoci…pak přichází ukončení života s tím, že se přichystají nové zkoušky…buď ještě těžší a nebo si to trošku usnadníme, abychom pochopili….svůj kříž, který si neseme svým životem…si tam nahoře sami programujeme a kujeme či tesáme….a je to přesně ten kříž, který je nám šitý na míru…pro naše pochopení, pro zrání naší duše.

 

Staňte se pro toho kdo vám byl v životě oporou nyní oporou vy.

 

Pokud vám moje vysvětlení objasnilo vaše pochopení a pomohlo duši vašeho zemřelého blízké človíčka k propuštění a postoupení za světlem…. Tak věřte, že se tetelím blahem a mám radost…. Pokud jste si uvědomili vaše nechtěné pochybení a chcete pomoct uvízlé dušičce….tak si přečtěte tento článek, kde je takový menší zkrácený návod, jak dušičku za světlem odvést…ZDE.

Milujte své bližní dokud jsou živý, milujte je i po smrti a nechte si ve svém srdci na ně krásné vzpomínky…. Ale nechte je pak jít a naplnit jejich další poslání.

 

náhled obrázku

 

S láskou pro vaše pochopení… pro vaše uvědomění…napsala

Vaše Zrzka

9.10.2011



nahrávám...