Jistě se každý z nás již ve svém životě setkal s nepochopením. Ať už v roli nepochopeného, anebo nechápajícího.

 

kolektivni_pamet.jpg

Nevím, zda jste měli potřebu se zamyslet nad tím, proč nepochopení vzniká a co je jeho příčinou. Já ano a tak se dovolím s vámi o svůj pohled, své vnímání a tedy i mou pravdu s vámi o rozbor nepochopení podělit. Možná se zamyslíte, možná si do neviditelné rovnice, která v tomto článku proběhne, dosadíte své zkušenosti a pak pochopíte, kde je zádrhel.

 

Nejprve si však ujasníme, dva základní pojmy:

 

1. Nepochopený

tj. člověk, který se snaží někomu něco vysvětlit, nebo někomu poradit, zkrátka předat nějakou zkušenost ve slovní podobě druhému člověku. Tedy je to člověk, který vydává jistou energii, v podobě snahy něco někomu vysvětlil.

 

2. Nechápající

tj. člověk, kterému je něco vysvětlováno za účelem například pomoci. Může to být reakce na jeho jistou situaci, ve které se plácá a někoho to nutí mu pomoct například radou. Anebo také může být další situace např., že je někdo tak nadšený něčím a má potřebu předat potřebné informace, aby ten druhý byl taky tak šťastný a nadšený jako on….těch možností je daleko víc, ale pro pochopení si myslím, že to je dostačující.

 

Položme si otázku….PROČ DOCHÁZÍ K TOMU NEPOCHOPENÍ?

1. Pokud se jedná o případ, kdy se snažíme někomu pomoct svou radou….tak to je ve většině případů díky tomu, že ten dotyčný o naši radu nestojí. On se nás o radu neprosil, ani nijak nežádal. Jen měl potřebu si nám postěžovat. Tedy, pokud si tuto skutečnost uvědomíte, tak šetřete energií a raději ji věnujte jinam.

2. Nebo se nás ptal co má dělat…..ale očekával od nás jistá slova a když mu poskytnete odlišný pohled. Ani v tomto případě pak nemůže dojít k pochopení. Jakmile zjistíte, že tento člověk je „přetočený“ a nevnímá vaše slova…tak se na to taky vykašlete….nemá to cenu.

3. Častý případ lidí, kteří mají nějakou víru, své přesvědčení a v uvedení v praxi se jim daří v co věří realizovat a naplňuje je to. Tito lidé mají potřebu o své víře hovořit a podělit se o své zkušenosti s lidmi, kteří těmto věcem nevěří…a tak místo aby nabízeli, tak vnucují svou víru …a to je přátelé také špatně. Za prvé budete za podivíny, za druhé každý ve svém vývoji a pochopení je někde jinde a za třetí….opět mrháte svou energií. Položte si otázku. Proč mám potřebu, aby někdo věřil tomu, čemu věřím já? Opět zbytečně mrháte energií.

Z kraje článku jsem napsala, že zde bude neviditelný vzorec….ale já ho nakonec zviditelním.

Nepochopený versus nechápající = ego, nevyžádaná záchrana a pomoc, neochota naslouchat, absence tolerance a pokory k pravdám a zájmům druhého člověka = z toho potom vzniká konflikt, který vede k vyčerpanosti komunikátora a komunikanta.

 

Existuje několik rčení a dvě nejznámější si zde připomenu:

-          Sypání perel sviním

-          Semínko padlo na neúrodnou půdu

Nemám ráda dlouhé články a mám ráda polopatismus a pro lepší pochopení toho co je výše napsáno si dovolím připsat PŘÍBĚH…inspirací mi byla nedávná událost z mého okolí. Těch příběhů bych mohla napsat daleko víc….ale jako příkladná ukázka toho o čem píšu, bude stačit tento jeden příběh, který jsem nazvala….

 

SÁZENÍ BRAMBOR DO TRÁVY


 

Žila, byla jedna velmi počerná rodina.  Rodiče si plnili své povinnosti nejen, aby zabezpečili svým dětem bezpečí a řádnou výchovu, která spočívala v tom, že své děti učili bezpodmínečné lásce ke všemu a všem, k pochopení, toleranci, úctě, slušným mravům a pokoře. Často trávila celá rodina volné chvíle v přírodě, věnovala sběru bylinek, čištění lesa od odpadků, poznávání krásy své země. Rodiče děti vedli k zálibě v hudbě a umění. Jelikož rodiče chodili do zaměstnání, starší děti se staraly o mladší sourozence a po vzoru svých rodičů konali jako oni.

Mezi prvorozenými dětmi byla i jednovaječná dvojčata Ajka a Hajka. Mezi sestrami byl krásný vztah. Byly propojeny, a když jedna začala větu, druhá ji dokončila. Obě byly moudré, nadané v kreslení. Jejich obrazy dokázaly vyprávět příběhy a současně i léčit. Pro své mladší sourozence byli inspirací a vzorem. Své zkušenosti a techniky učily své mladší sourozence.

Jak šel čas, tak děti dospívaly a zakládaly si své rodiny. Stěhovaly se do jiných měst, ale kontakt s rodiči a svými sourozenci stále udržovaly. Ajka a Hajka pravděpodobně díky svému propojení měly ve stejný den společnou svatbu. Ajka si vzala za muže léčitele a Hajka lékaře.

Jak to v životě chodí, i tuto rodinu potkávaly nejrůznější zkoušky. Jedna z nejtěžších zkoušek nastala, když obě sestry onemocněly stejnou chorobou. Ajku léčil její manžel a Hajku její manžel. Ajka se uzdravovala rychleji než Hajka a tak se snažila Ajku přesvědčit, aby se svěřila do rukou jejího manžela což Hajka odmítala. Často docházelo mezi sestrami ke sporu…převážně při návštěvě svých rodičů, kde byli i další sourozenci. Otec byl pozorovatelem těchto hádek, stejně tak jako matka.

Jednoho dne, ale matka už nedokázala jen přihlížet a tak si nejprve k rozhovoru přizvala Hajku a snažila se jí vysvětlit, že to jak Ajka jedná, je díky tomu, že jí chce pomoci. Přeci jen její uzdravení je rychlejší a znatelnější než to její. Hajka s matkou sice souhlasila, ale vysvětlila matce, že ona věří svému muži, který ji léčí. Sice její léčba není tak znatelná jako u Ajky, ale i ona se cítí lépe.

Ajce se matka snažila vysvětlit, že Hajku nemůže nutit do léčby a do víry, které ona věří. Navíc ji připomenula, že ani Hajka jí nevnucuje medikace jejího manžela a požadovala po ní, aby se zamyslela nad svým konáním. Připomněla jí, že Hajka ji o radu ani o pomoc nežádala a tudíž není připravená její pravdy přijmout za své. Ajka stále nechápala a tak jí matka dala příklad.

Matka: „Máš dvě pole…jedno je zarostené trávou a druhé je zorané a nachystané na setbu. Kam Jako zasadíš brambory?“

Ajka: „To je jasné, že na nachystané pole.“

Matka: „Tak vidíš……a tak je to i s Hajnou…ona není nachystaná, tak jako to pole na to, aby přijala tvé rady, doporučení a tvoji představu o její léčbě. Ona má svou víru, svůj život a vybrala si cestu, kterou si vybrala. Když to dokážu respektovat  já jako matka,  proč to nedokážeš respektovat ty?“

Ajka: nedokázala matce odpovědět a tak jí položila otázku. „Proč ty mi teď radíš, aniž bych se tě na něco ptala, abych tě žádala o radu.“

Matka: „Protože díky tomu, jak se tady hádáte, uvádíte v rozpaky své sourozence, pro které jste obě vzorem. Mě jako matku bolí a trápí, když je mezi mými dětmi konflikt a nevím zda si Jako uvědomuješ, že díky těmto rozepřím se může rozhádat celá naše rodina. Protože část se přikloní na tvou stranu a část pochopení bude mít i Hajka….a toto já nechci dopustit, neboť rodina pro mě znamená můj život. Jako, jak by ti bylo, kdyby to bylo obráceně? Kdyby léčba Hajky byla rychlejší než ta tvoje a ona neustále do tebe klavírovala a přesvědčovala tě?“

Ajka: „Snažila bych se pochopit a dala bych si poradit.“

Rozhovor probíhal dál a Ajka jako by vůbec neslyšela, co matka povídá, stále nechápala a matka se snažila dál a dál vysvětlovat. Debata vygradovala v hádku mezi matkou a Ajkou.  Přestože se rozhovor nejprve s Hajkou, pak i s Ajkou probíhal za zavřenými dveřmi, zbytek rodiny Ajku s matkou slyšeli. Ajka nakonec vyběhla z pokoje, podívala se na svou sestru, otce matku a ostatní sourozence …..  oblékla si svůj kabát a bez rozloučení a jediného slova vyběhla z domu a hlasitým bouchnutím za sebou zavřela dveře.

Po odchodu matka řekla svým dětem…. „Uvědomila jsem si děti jediné…..že jsem právě sadila brambory do pole, které je zarostené plevelem. Ajka mě nemohla pochopit, protože se mě na nic neptala…..  nepochopila ani tehdy, kdy jsem ji postavila do role Hajky a já se postavila do role Ajky…. To byla ta hádka, kterou jste slyšeli a já doufala, že si uvědomí, jak je Hajce, když ji stále poučuje a chce po ní, aby žila její představy. Vždy budete mými dětmi a ať se stane cokoliv, vždy máte otevřené dveře do vašeho rodného domu….stejně tak i Ajka, která utekla před pravdou…. protože je odlišná od toho v co věří ona.“

 

A tady příběh končí…….mohla to být pohádka s dobrým koncem….ale já tento příběh nechávám otevřený…. On život je jedno velké divadelní představení, ve kterém hrajeme spoustu rolí…. Dokonce máme ve svých rukou i scénář a režii …. Jen na nás záleží, jak budeme žít.

Děkuji všem, kdož dočetli až do samého konce. Nedokázala jsem článek více zkrátit…. A doufám, že pointu jste pochopili….

Přeju vám hezké dny a fajn lidi kolem sebe a věřím ve vaše pochopení a tím pádem i vyvarování se toho, že budete sadit brambory do neúrodného pole.

S láskou vaše Zrzka

16.9.2014



nahrávám...