Hned v úvodu tohoto článečku, bych vás ráda upozornila, že nejsem technicky založená,

nemám potřebu vědět, jak funguje elektřina (když zmáčknu vypínač, kudy co běží, jaký proces se děje, než dojde k tomu, že se lustr rozsvítí), jak funguje EFT (když poklepu na jisté body a odťukám problém, či bolest, že dochází k odblokování a úlevě)…atd. Nějak se v tom nešťourám, nemám potřebu detailně vědět co, kde, jak, co probíhá….jsem ráda, že to funguje tak jak má a těchto procesů si vážím.

S příchodem blížícího se magického data 21.12.2012, o kterém se tolik píše vím jedno jistě…že došlo k jistému převibrování, které souvisí se zrychlováním….vše se děje tak nějak rychle….jako by vše rychleji dozrávalo, rychleji se plnilo…zkrátka většina událostí se odehrává jako ve zrychleném filmu…který bych nazvala  „ŠUP LUP“.



 Tímto článkem, bych vás ráda upozornila na tuto skutečnost, abyste vážili svá slova, své myšlenky….abyste se tak trošku hlídali v tom co děláte a jak přemýšlíte. Síla myšlenky je mocná a řídíme si jí svůj osud…to nad čím dnes přemýšlíme, se zítra stává skutečností…v této době, kdy došlo k převibrování toto rčení  platí téměř doslova.

Jistě, už slyším nevěřící Tomáše a jiné šťouralíny…jak začnou mudrovat…ahá…a proč jsem ještě nevyhrál ve sportce, a proč už nemám ženicha na kterého furt myslím…atd. Na to je jednoduchá odpověď…. Tato přání totiž nedokážete pustit ku světlu, aby se mohla splnit…ženicha furt pilujete, mihne se kolem chlap, nebo v televizi vidíte krasavce a už ho zase (ženicha) měníte, díky tomu jak po něm toužíte…stále pilujete jeho vlastnosti, podobu atd… takže si to své přáníčko u sebe hezky držíte. Tak samo je to se sportkou a výhrou…. Přemýšlíte jestli když vyhrajete někomu o tom řeknete, někomu z toho svého měšce dáte a nedáte, co za to koupíte a netrpělivě čekáte až se budou čísla losovat…mezi tím vám v hlavě ještě běží myšlenky, že vás z té výhry asi klepne pepka….a představa, že se výhry ve zdraví nedožijete …. Asi chápete co tím chci říct. Jsou přání, jsou myšlenky…které nejdou splnit, díky tomu, že na ně myslíme, upravujeme je, pilujeme …a držíme.

Ale pozor…a teď mi pravděpodobně dáte za pravdu vy,  kteří jste všímavý …hlavně v poslední době….

Kolikrát je to jen letmá myšlenka, letmé přání, „náhodně“ prohozená slova…a „ŠUP LUP“…jako by je Aladin je splnil na to tata. Důvod…pomysleli jste, možná vyřkli …a pustili do éteru…za světlem, k univerzu….přestali jste nad tím vším přemýšlet…a pak vám lezli oči z důlku, jak rychle se to splnilo.


POZOR POZOR POZOR A JEŠTĚ JEDNOU POZOR

PLNÍ SE VŠE….AŤ TO CO SI PŘEJEME…A NEBO TO ČEHO SE BOJÍME

 

I dnes neměním nic na své pravdě o tom, že strach a to co nechceme, aby se vyplnilo, je daleko větší emotivní prožitek a přání… než si uvědomujeme a pak se tedy nedivme, že se nám tyto situace, které nechceme plní daleko rychleji a častěji, než to co chceme, co si přejeme. To nepíšu nic nového…jenže, věřte mi a zkuste se malinko zamyslet a rozpomenout se na poslední vaše myšlenky, které se vám splnily…stylem ŠUP LUP.

Jsem praktik…a tak si dovolím nahlédnout vám do mého nedávno prožitého dne a myšlenek…a věřím, že se i pobavíte…mimochodem to je i důvod, proč vám to píšu…mám ráda, když někoho pobavím….a ještě se z toho dotyčný poučí.




Moje myšlenky a jejich rychlé splnění.

Je to jen několik týdnů stará záležitost…. Na své denní službě jsem nahlídla do plánu služeb a zjistila jsem, že kromě svého chlupatého parťáka Jasa se mnou bude sloužit ještě jeden kolega. Sem tam mi někoho do služby z kolegů přifaří…. Snesu se s každým, ale jsou lidičky, se kterými během chviličky není o čem mluvit…a tak se noční služby (když je klid a nemám výjezd) táhnou a já mám pocit, že s tím psem toho nakecám a práce udělám víc než s některými kolegy dvojnožci… Asi tušíte, že zrovna takového kolegu jsem měla dostat. Pro ten den jsem informaci, kterou jsem získala pustila z hlavy.

Druhý den než jsem si před noční lehla, abych něco málo naspala….jsem si na tuto informaci vzpomněla a nahlas, sama pro sebe pronesla….“TY JO, TO BUDE ŠICHTA…SE Z TOHO POSERU“. Nepronesla jsem to jen jednou…to je fakt….ale pokaždé, když jsem si kolegu a tu naši společnou službu představila…mi tato slova proběhla hlavou….ale nevěnovala jsem jim nějak velkou pozornost, nepilovala jsem podrobnosti, jak se asi poseru :o). Když jsem nastoupila do služby a než jsem si vyzvedla kolegu….jsem zaklonila hlavu a podívala se tam nahoru k nebesům a protože nikdo nebyl kolem, tak jsem si dovolila své přání říct nahlas do éteru…“BOŽE…POMOŽ….UDĚLEJ ZÁZRAK A POŠLI KOLEGU NĚKAM JINAM NEŽ ZA MNOU….POŠLI HO TŘEBA ESKORTU A NEBO MU DEJ JINOU PRÁCI PRO DNEŠNÍ VEČER“ Hotovo… přání jsem vyslala….ani jsem nedoufala (kecám doufala, ale jen tajně) že se mi to vyplní. Bylo 19:05 hod, když jsem toto přání vyslala…. Ještě jsem se zdržela se psem ve výběhu deset minut a šla si vyzvednout kolegu….bylo 19:15 hod….když zazvonil telefon a žádost o pomoc při eskortě jednoho človíčka, který ohrožoval sebe na životě a na zdraví lidiček za záchranky, kteří se mu snažili pomoct. Jediný kdo mohl provést eskortu byl můj dvojnohý parťák…. Mrkla jsem z okna k nebesům…a ze srdce těm klukům prdelkatým poděkovala za spolupráci… věděla jsem, že až se dvojnožec vrátí…těch pár hodin (polovinu služby) už to s ním nějak doklepu a přečkám. Kolega se vrátil….bylo téma na pokec o tom jak probíhala eskorta a další souvislosti s tím a čas nám hezky ubíhal. Ve čtyři hodiny ráno…jsem v břiše pocítila pohyby….hm…..těhotná nejsem….navíc tyto pohyby se projevily i zvukově a já měla pocit, že mám v břichu vetřelce…ale to už jsem věděla a hned jsem si vzpomněla…na své myšlenky z rána. No nic….budeme muset na základnu…jenže pozor….zazvonil mi telefon a v tom slyším operačního jak mi říká….“okamžitě jeď tam a tam, je tam vloupání do rodinného domu a je možné, že tam ještě pachatel je“ ….orosila jsem se…stáhla půlky, zapnula majáky a vyrazila k cíli. Naštěstí  se vetřelec v břichu umoudřil…zklidnil se….a tak jsem se psem odvedla práci, která byla potřeba…jenže jen co jsme skončili….vetřelec se ozval znovu…a v tom další telefon….“Zuzi, jeď tam a tam …je tam vloupání do vozidla“… i tentokrát se vetřelec v břiše uklidnil….a počkal…až si se psem a kolem uděláme svou práci. Konečně jsem jeli na základnu… rychle jsem se rozloučila z kolegou a přejela přes bránu….a vetřelec spustil znovu a intenzivněji. Čím víc jsem se blížila k toaletám…tím víc ze mě stékal smrtelný pot…. Strhávala jsem ze sebe opasek…a konečně dosedla…. Musela jsem se u toho svého vyprázdnění smát….a těm nahoře jsem poděkovala, že mě ušetřili a dali mi jen varovnou lekci…že mé přání nesplnili doslovala a do písmene…. Poučila jsem se….a dávám si pozor na slova….kor v dnešní době….kdy co vyšlete se vám vrátí jako bumerang a je to ŠUP LUP.




Moji drazí přátelé….věřím a doufám, že se z mého kratičkého příběhu poučíte….já jsem se už poučila :o)

Mějte se a smějte se a přejte si jen to, co opravdu chcete aby se vám splnilo.

S láskou……vaše Zrzka

26.8.2012



nahrávám...