O lásce jsem už článek napsala….a jelikož, dotazy od vás převážně převládají v oblasti vztahů, kdy není láska naplněna,  rozhodla jsem se napsat o tom…. když láska bolí.

Každý z nás ve svém životě minimálně jednou zažil, když láska bolí. Je to tak šílená bolest, která nás utápí ve smutku a bolu a nic nás nebaví, jen trpíme…někdo tiše, někdo nahlas, jak muži tak ženy, všichni prožíváme stejnou a nebo hodně podobnou bolest.

 

 

KDY LÁSKA BOLÍ?

Bolí toho, kdo je opuštěn, protože ten co opouští, je s tím srovnaný a ví, proč opouští…..

Bolí při fyzickém a psychickém týrání….

Bolí, když není opětována…

Bolí, když se promění  jen v žití vedle sebe….a převládá prázdnota….

Bolí, když někoho ztratíme na věky…. (smrt…je konečná, tady už nejde napravit nic)

Existují další bolesti lásky, ale tyto jsou tak nějak nejčastější a tokové základní od kterých se pak odvíjejí další druhy bolesti.

 

 

JAK SE Z TOHO DOSTAT VEN?

Je důležité si uvědomit, že nikoho na světě nemůžeme vlastnit, každý má právo na jistou svobodu a to i ve vztahu (tím nemám na mysli hned zrovna cizoložství). Nemáme právo někoho omotávat svými sítěmi, přetvářet ho k obrazu svému, dusit ho láskou …..

I my máme svou volnost a volbu…. je to jen na nás, jestli zůstaneme ve vztahu, s mužem (ženou), který nás psychicky nebo fyzicky týrá, ponižuje, ubližuje….Jestli se budeme dál trápit pro někoho kdo o nás nestojí. Máme několik možností, několik cest. Většinou slýchám….jsem s ním kvůli dětem, kvůli baráku atd…. Pak je třeba položit si otázky. Je pro děti vhodné vyrůstat v rodině, kde vidí rvačky a hádky svých rodičů, kteří jim mají být vzorem? Je vhodné dát přednost baráku, před svým zdravím jak fyzickým, tak psychickým? Stojí mi ten dotyčný za to, abych se trápila?  Na to si musí odpovědět každý sám a každý učinit rozhodnutí.

Ano já vím, že toto všechno víte, ale nevíte jak z toho ven. Kdysi jsem si prošla taky takovou bolestí…vlastně několikrát, ale naposledy, když jsem si procházela nezapomenutelnou bolestí, tak jsem si něco uvědomila. Uvědomila jsem si, že ještě větší bolest než kterou jsem cítila bych prožívala, kdyby ten dotyčný umřel. Byla jsem od bolesti už tak vyčerpaná, že jsem si tuto myšlenku prožila tak živě, že jsem tu chvilku v představivosti protrpěla se vším všudy jako by byla opravdová. Toto uvědomění mi pomohlo ….se s ním rozloučit a rozejít v dobrém. Přála jsem mu štěstí a lásku, kterou už se mnou nemohl mít. Odpustila jsem mu a nechala ho jít, kam ho srdce táhne. Věděla jsem, že to tak má být, že nemůžu někoho vlastnit, někoho nutit aby mě miloval, aby se choval podle mých představ. Pocit, že ho uvidím někde šťastného….než mrtvého…byl pro mě osvobozující a dokázala jsem mu dát volnost a sebe zbavit pout, které jsem si sama dobrovolně nasadila. Navíc jsem si uvědomila, že chtít ho pro sebe, když on nechce, bylo ode mě sobecké…nebrala jsem ohled na to co chce on, ale v hlavě mi znělo jen to, co chci já. Jo a jen tak pro ulehčení a zasmání….vy se tomu asi teď nad sebou nezasmějete, ale časem snad ano…..sebelítost….bože, jak já se litovala a v té své sebelítosti jsem si připadla jak hrdinka nějakého seriálu, na které hledí moje mamka, jako správný důchodce. Dnes se tomu směju, protože vím, jak jsem se ještě víc utápěla v bolesti a působila si tím ještě větší bolest, než byla opravdu. Tehdy jsem se dostala ke knížce Miluj svůj život, a začala s tím hned a pomalu se můj život začal měnit.

 

 

TAKŽE CO Z TOHO VYPLÝVÁ?

Každý partner, kterého zrovna máme nás něčemu učí a každá bolest nás někam posunuje….on v tuto danou chvíli je pro nás tím pravým…. Ať už nás to činí šťastnými nebo bolavými. Všechno to jsou zkušenosti, kterými si máme projít. Dostáváme naloženo přesně tolik, kolik uneseme a kolik nám pomůže dostat se dál, pochopit a poučit se.

Nelpěme na jednom jediném člověku….my si sice myslíme a cítíme, že on je jediný, ale univerzum ví daleko víc než my. Až čas ….jediný léčitel a lékař na „bolesti srdeční“ :o) naši bolest zhojí…. teprve s odstupem času zjistíme k čemu nám to všechno bylo dobré.

Někdy jdeme proti proudu řeky života a to i ve vztazích, ale pozor, i tady se to může obrátit proti nám. Sice na čas pocítíme štěstí, že jsme tu svou lásku dostali zpět, ale časem…. se to většinou vyvine daleko jinak, než jsme si přáli a představovali…proto radím….dejme i vztahům volný průchod…

 

TAKOVÁ MALÁ MEDITACE NA PROČIŠTĚNÍ VZTAHU

….(manželé, děti, rodiče, kolegové, kdokoliv)

 

Uvolnění přeskočím….a přejdeme hned k vizualizaci.

Vizualizujte si toho s kým potřebujete pročistit váš vztah….. stojíte naproti sobě asi metr od sebe a vidíte, jak jste propojeni přes pupíky pupeční šňůrou. Pozorujte jak je tlustá, zkroucená, barevná….atd.  Pak ji ztenčete po celé délce (nebo naopak rozšiřte) asi na šířku palce (svého palce), rozsukujte pokud tam jsou uzlíky, srovnejte tak aby byla lehce zvlněná, a pokud je špinavá a nebo mám nějaké nehezké barvy, tak ze svého pupíku po celé délce vpouštějte a čistěte neonově bílým světlem až zůstane tato pupeční šňůra čistě bílá. Pokud s tímto člověkem chcete váš vztah ukončit, tak vezměte nůžky a pročištěnou šňůru přestřihněte. Poděkujte za tuto zkušenost a nechte ho jít. Pokud takto chcete čistit vztah mezi vámi a dětmi, nebo rodiči, kde pravděpodobně nebudete chtít nic ukončovat definitivně, tak každý večer zkontrolujte šňůru, jestli se znovu nezkroutila, nebo nezanesla špínou…pokud ano tak znovu čistěte….po dobu sedmi dnů.

Další pomocník….nebojte se poprosit svoje ochránce nebo andělíčky, či univerzu, aby vám pomohli váš nemocný vztah uzdravit a nebo ukončit.

Je toho daleko víc, co bych ke vztahům napsala, ale je třeba číst mezi řádky….a hledat svoji pravdu a své řešení. Nikdo za vás neučiní vaše rozhodnutí, nikdo za vás nebude žít váš život….to vy ho držíte pevně za opratě a určujete kudy tudy za štěstím

 

Mějte se a smějte se……život je krásný…. a pokud vás moje písmenka trošičku nakopnout a nebo vám pomohou najít směrovku, tak se můj záměr se kterým jsem to ze srdíčka a s upřímnosti psala, naplní…..mám vás ráda….. vaše Zrzka

3.1.2010

 

 

 



nahrávám...