Když jsem si včera rozepsala tento vánoční příběh…netušila jsem, jak smutně tento příběh začne…a že ho budu muset přepsat…..

náhled obrázku

Letošní Vánoce jsou jiné než ty předešlé…  trávím je od včerejšího rána v práci…. volno mi začne až 27.12. ne… nemusí mě nikdo litovat… já jsem si své povolání vybrala a beru ho i jako své poslání….a u štědrovečerního stolu chybět nebudu.

Je 24.12.2011 04.30…vstávám do práce s předstihem, dokonce dřív než mi zazvoní budík. Uvařím si kafé a usedám k PC abych na PRAVDIČKY konečně dala přání k Vánocům a vám všem poděkovala za vaše přáníčka, kterých mi přišlo habakuk….a věřte mi, že pohladily mou dušičku a zahřály u srdíčka.

 

náhled obrázku

 

Venku to Vánoce moc nepřipomíná…. na to, že je prosinec, je poměrně teplo a prší…škoda…už dlouho si přeju bílé Vánoce.

Po ranním rituálku, kdy spáchám na sobě hygienu, lehce se přimaluju a obleču uniformu, přehazuju přes rameno baťoh a mažu do kotce vytáhnout parťáka Jasa…který už skáče v kotci a radostně mě vítá. Přivítáme se, skočíme do auta a jedeme do práce, kde střídám kolegu, který od půlnoci pátral s dalšími kolegy po jednom pohřešovaném muži…. My co jsme ráno nastoupili do služby, vyjíždíme, dostáváme instrukce a začínáme pátrat… jsme ve výhodě oproti noční směně… večerní mlha i tma zmizela…jen déšť nám naši práci znepříjemňuje….netrvá to dlouho a muže nacházíme… bohužel, své dílo dokonal a domů ke své ženě a synům se už nevrátí…. Bolest rodiny je hmatatelná … nás všech se tento příběh dotýká, mnozí nechápou, soucítíme…naše práce pátračů tady končí… vše si přebírají jiní…. kompetentní…Rozjíždíme se každý do svého rajonu a ještě než se rozjedeme, tak si popřejeme hezké svátky…

Vyrážím se psem ven do našich místeček….  zkontrolovat, jestli je všechno tak jak má být…. Když tu si všimnu jak z nebe něco padá…. kousek ode mě…to něco padá tak lehce, jako by to bylo peříčko….jsou to dva balíčky…na kterých je čitelně napsáno… pro Ondráška a Aničku, pro Nikolku a Aničku. Je to tak… Ježíšek letěl rozdat dárky a dva balíčky mu vypadly…nic není náhoda…není náhoda ani to, že ty lidičky znám. Jsem ve službě a na autech máme nápis POMÁHAT A CHRÁNIT. Takže ochráním ty balíčky, aby se nedostaly do cizích rukou a pomůžu Ježíškovi s jeho roznáškou. 

Jaso se proběhal a tak se vracíme k autu… Nikolka a její maminka Anička bydlí kousek od místa, kde zrovna jsem a tak si říkám, že tam zajedeme. Nikolka mi vstoupila do mého života i s Aničkou v srpnu roku 2010. Je ve vigilním kóma …. je jak šípková Růženka, která čeká na polibek od prince… a já doufám, že jednou u nich na dveře její princ zaťuká. Zvoním u dveří a přichází mi otevřít Anička… obejmeme se a já ji předávám dáreček…. jsou to už druhé Vánoce, kdy se k nim vracím. Stojím u postele a hladím Nikolku a vedeme v duchu naše hovory. Nechce se jí vrátit… zatím ne… a tak si povídáme a já jí dávám kousek sebe…. S Aničkou poplkám taky a oběma na rozlůčku dávám pořádného hubánka a přeju jim oběma krásné Vánoce a nechávám pozdravovat  Nikolčinu dcerku Natálku, která přijde na návštěvu za babičkou a maminkou další den.

 

Cestou autem sleduju dění na ulici a usmívám se…. spousta tatínků a dědečků „venčí“ dětičky, aby maminky měly čas a klid připravit večeři a překvapení :o)… prolétne mnou vzpomínka na mé dětství :o).

Další balíček vezeme s Jasem o kousek dál…. Když Ondráškovi povídám historku, jak z nebíčka spadl dáreček, tak mu nejdřív hlavou proběhlo, že to mu asi z nebíčka shodil dáreček jeho tatínek….

 

 

Ale už mě zase vnímá a s otevřenou pusinkou hltá moje slova, jak mu popisuju, jak Ježíškovi, který právě všem dětem i dospělým roznáší dárky, dva vypadly a zrovna já jsem je našla a tak Ježíškovi pomáhám je doručit do správných ručiček.

 

Anička …maminka Ondry, je moje kolegyně a kamarádka….  Dnes je jí tolik let, co bylo mě, když mi vstoupila do života…. Už to bude deset let…. Naše cesty jdou spolu….vzájemně jsme si prožily naše boly i radosti… Naše pouto zesílilo v době její největší bolesti, když mi tenkrát zavolala, tak jsem neváhala a byla u ní… a od té doby jsme spolu furt…. Stala se i s Ondráškem součástí mé rodiny… Ondra pro mě znamená hodně…vrací se mi s ním krásně do doby, kdy moje děti byly v jeho věku a když mám možnost si s ním hrát… tak si s ním hraje moje vnitřní dítě….(chudák Anička…než jsem odjela, tak jsem jí ho stihla rozdivočit :o) ). Ondra i Anička si rozbalili dárečky…. a já jsem letos od Ondry dostala krásné blahopřání….andělíčka, pusu a obrázek, který mi namaloval. Za chvíli už se loučím s oběma … vracím se zpět k práci a Anička s Ondrou se jdou chystat na návštěvu k babičce a dědovi…

 

Jasin se už v autě nudil a tak když ho vytahuju z auta, tak mě vybízí na hraní a cvičení…. Tak si pocvičíme a pohrajeme….a já si vzpomněla, že jsem slíbila zavolat Honzíkovi a tak už vytáčím jeho číslo a slyším jeho…prosím :o)…a když na něho spustím ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE Honzo můj zlatý…. tak slyším jeho smích a radost, kterou mě zasahuje přímo do srdíčka a hladí…. a prdolíme a švitoříme… telefon mu rodiče dali na hlasitý odposlech, protože i oni mi chtějí popřát a já jim také chtějí … a tak se slyšíme všichni. Mám radost, Honza má radost a jeho rodiče taky…. Jsou rádi, že jsem na Honzu nezapomněla…

 

 

Končí mi dnešní den v práci….byla to rychlá, zkrácená služba.. Ještě proběhnu ředitelstvím a popřeju klukům kouzelné vánoce, udělám administrativu a vracíme se domů…. Jasa nakrmím, poňuňám a popřeju mu hezké Vánoce a dostává ode mě velkou kost….

Jsem doma a voní u nás Vánoce… smyju ze sebe dnešní pracovní den… a jdu vám dopsat Vánoční příběh… který vám chci naložit pod stromeček na PRAVDIČKY…. Když ho píšu, tak myslím na všechny další lidičky, kteří mi vstoupili do života, myslím i na vás, kteří chodíte na PRAVDIČKY….myslím a posílám všem lidem lásku a věřím, že většina domácností prožije KOUZELNÉ VÁNOCE…vím, že někde to tak nebude…ale věřím, že ve většině rodin, se rozzáří očka nejen  dětí….

Až dopíšu tento článek, tak půjdu obalit řízky a kapra… a nachystám s dcerou slavnostně stůl. Ještě než povečeříme, zavoláme společně synovi, který letos s námi nebude, protože i on je někde, kde je ho třeba… jeho povolání je jeho posláním….jeho místo u stolu sice zůstane prostřené, ale židle bude prázdná. Po večeři najdeme s manželem i dcerou dárečky, o které jsme si napsali Ježíškovi… byť jsme všichni už dospělí…ani jeden z nás neví předem co je v tom dárečku…je to pro nás překvapení, které rozbalujeme. Pár dárků zůstane zabalených… a rozbalíme je až se syn 27.12. vrátí domů… do té doby jeho dárky od nás (Ježíšků)  a dárky od něj (Ježíška) zůstanou tajemstvím. Těším se na naši Terezku…až se vzbudí a půjde si i ona rozbalit dárečky…už teď vím, že největší radost bude mít s mašličky a šustícího papíru…

 

Terezka…je naše holčičí fretka :o)….no a pak se budeme určitě všichni společně dívat na pohádky, filmy a nebo jestli některý s dárečků bude na hraní….tak si budeme hrát…. A hlavně si užívat tohoto jedinečného slavnostního dne – večera v roce.

Přeju Vám  ještě jednou KOUZELNÉ VÁNOCE… a pociťujme vděk za to, že máme s kým tyto svátky slavit, že i v době, která není zrovna nejlepší si můžeme pod stromečkem najít dárečky… prožijme si tyto svátky v klidu, míru a v lásce…. a pošleme lásku tam, kde chybí, ale i tam, kde je… lásky totiž není nikdy dost….

S láskou…vaše Zrzka

24.12.2011



nahrávám...