Napadl mě příběh, který se mohl stát a který Vám do pochopit, vše co se v této sekci, k tématu o osudu bude psát.

Kratičký příběh, jak by mohl vypadat osud...od jeho prvopočátku, po jeho konec, i když ......začínáme na jednom konci :o).

KONCEM TO ZAČÍNÁ

Tak je to tady opět, ani nevím po kolikáté tuhle cestu absolvuji. Moje životní cesta na modré planetě se uzavřela. Opouštím své fyzické tělo a pomalu odcházím. Celý můj život se mi přehrává jako celovečerní film a já docházím k pochopení. Cestou po nekonečných schodech vidím chyby, kterých jsem se dopustil, vidím i to dobré co se mi podařilo. Necítím na sebe za to stud, zlost, výčitky.....jen chápu a rozumím. Vidím souvislosti z mého předchozího života, proč jsem jednal jak jsem jednal, v jakých zkouškách, které jsem pro sebe nachystal jsem obstál a ve kterých nikoliv.

 

k tomuto obrázku patří i moje oblíbená písnička od Zeppelin...

 

přeju vám hezký poslech a až se někdy sejdeme na schodišti nebo až tam nahoře....tak....budeme plánovat :o)

 

   

REKAPITULACE CESTOU PO NEKONEČNÉM SCHODIŠTI

Ve své roli muže jsme několikrát zklamal své okolí, hlavně ženy to se mnou neměly lehké. Toto ženské plémě, jak jsem je s radostí označoval, jsem nemohl pochopit. Znamenaly pro mě jen pobavení a obsluhu, proto jsem se ani neoženil, ale dvě děti jsem stihl zplodit, ale jen zplodit. Výchova a vše kolem nich byla práce jejich matek. Žil jsem bohémským životem a zákony jsem porušoval, jak se jen dalo. Hrál jsem hazardní hry, byl jsem hrubián a násilník. Své místo ve společnosti jsem si vydobýval nátlakem, úplatky a silou. Veškerý majetek, který jsem zdědil po svých rodičích jsem nakonec prošustroval v hazardu, lehkých děvách a alkoholu. Bylo mi 42 let, když jako král podsvětí, jsem skončil v žaláři, kde jsem měl strávit zbytek svého života. V 48 letech jsem v žaláři zemřel na zápal plic. Tady končí můj životní příběh a končí i cesta po nekonečném schodišti a já se ocitám ve světle, kde na mě čekají další bytosti.

 

PLÁNOVÁNÍ VE SVĚTĚ SVĚTLA

Ve světelném světě, se setkávám se všemi, kteří se mnou prožili mé dosavadní pozemské životy. Cítíme k sobě lásku a pochopení, není tady žádná bolest a odsuzování za své činy. Některé bytosti odcházejí znovu prožít život, který si naplánovali, jiní přicházejí. Dokonce tady se mnou jsou i mé dvě děti a vnoučata, které jsem nikdy neviděl. Sedím si tak na bílém obláčku a se všemi plánujeme své další životy. Kdo se komu narodí, do jakého státu, do jakých sociálních podmínek, dokonce jména si vybíráme. Plánujeme nekonečné možnosti našeho vývoje na zemi, u každého rozcestí a křižovatky naši osudové cesty je nepřeberné množství možností, kterou cestou se dál vydáme a jak se v určitých chvílích zachováme atd. Hlavním cílem našeho plánování je, zajistit překážky a zkoušky, tak, abychom se poučili z chyb, kterých jsme se dopustili v předešlých životech. Máme na to spoustu času, který tady neexistuje. Čas na znovunarození nastává v době, až je vše do nejpodrobnějších detailů naplánované.

 

NOVÝ OSUD - NOVÉ ZKUŠENOSTI, NÁPRAVA CHYB

Narodila jsem se ve Francii v roce 1961 do rodiny, která patřila do střední sociální vrstvy. Maminka (jedna z matek mých dětí v předešlém životě) byla učitelkou a tatínek (druhá matka mých dětí v předešlém životě) pracoval jako policista. Na světě už dva roky přede mnou se jim narodil syn Emílio (moje dítě z př. ž.) a mně dali jméno (které jsme vybrali již ve světle) Annet. (setkali jsme se znovu, abych je tentokrát nemohla jen tak opustit a musela s nimi nějaký čas žít) Manželství mých rodičů bylo harmonické. Maminka byla hodná a tatínek na nás děti byl přísný, ale spravedlivý. S bratrem jsme měli nádherný vztah, byli jsme nerozlučná dvojice. Studium ve škole nám šlo skvěle a rodičům jsme dělali radost. Oba jsem studovali na gymnáziu a bratr po základní vojenské službě následoval otce a stal se policistou. Já jsem pokračovala ve studiu a stala jsem se právničkou - advokátkou. Mým posláním se stalo obhajovat práva žen u soudu (pochopení, že žena není jen služka, jak jsem si myslela jako muž v př. ž.) a setkávala jsem se s týranými ženami, opuštěnými a nebo s těmi, které opustily své děti z nějakého důvodu. Pro všechny jsem nalézala pochopení. Za jednou ženou jsem se coby její advokátka vydala do vazební věznice. V této zrenovované historické budově jsem byla prvně, ale měla jsem pocit, že to tady znám (byl to žalář, kde jsem v př. ž. strávila zbytek svého života). Nechápala jsem jak je možné, že jsem tady nikdy nebyla a vím, co mě čeká za branou. Tato událost na mě tak zapůsobila, že jsem doma přemýšlela, jak je možné, že jsem to tam znala, když jsem tam nikdy nebyla. Jak je možné, že se mi v životě stávají události a vím, jak budou pokračovat (to jsou zas letmé vzpomínky na to, co jsem si ve světle plánovala). Vdala jsem se a za pět let, jsem se rozvedla, právě z důvodu, že manžel byl tyran a šikanista. Chtěl mě mít doma jen pro sebe, vyžadoval sterilní úklid našeho domu a když neměl včas jídlo na stole, tak mě bil. ( byl jednou z žen se kterou jsem v př.ž. žil a dělal ji totéž. Tuto překážku v životě jsem si schválně ve světle naplánovala, abych pochopila co ta žena prožívala a abych lépe chápala ženy, které jsem obhajovala. Mimochodem, všechny ženy co jsem obhajovala byli mé milenky z př.ž.) Děti jsem mít nemohla (poučení z př.ž. kdy jsem o děti, které jsem měla, neprojevila nejmenší zájem)a tak se moje povolání pro mě stalo posláním. Radost v dětech jsem nacházela v Emíliových dětech, které jsem si brávala na prázdniny a trávila s nimi své volné chvíle. V pozdějších letech jsem pro ženy v nouzi zřídila na starém statku (kdysi sídlo, ve kterém jsem žila v př. ž.) přechodný domov.

Když tak vzpomínám na své dětství, které bylo naplněné spoustou snů a přání, tak zjišťuji, že mé i bratrovi sny se splnily. Bratr chtěl být policistou, já také, ale otec byl proti a pod jeho vlivem a argumenty jsem se dala na studium práva a jsem mu dodnes vděčná, protože i když jsem se nestala policistkou bráním spravedlnost (v př.ž. jsem byla na druhé straně zákona ...pamatujete?). Splnilo se mi spousta dalších plánů o kterých tady nepíšu a doufám, že můj největší sen mít dítě se mi splní také, už jsem začala činit kroky a zažádala si o adopci která se v současné době vyřizuje.

 

DOVĚTEK

Tady příběh končí. Jen jsem chtěla nastínit mou teorii a vzniku OSUDU a to jak ho můžeme ovlivňovat. Samotné myšlenky, které nás z ničeho nic napadnou, jsou také jen útržkem jedné z variant našeho možného prožití života, takže pokud Vás z ničeho nic napadne, že máte odpovědět na inzerát, tak na něj odpovězte. Stále se ocitáme v životě na křižovatkách a odbočkách a tak si sami můžeme volit kudy tudy ke šťastnému životu. Pokud jsou na cestě vytyčené komické body (překážky, které jsme si ve světle přichystali, abychom pochopili.....ukažme si na fiktivním příběhu, který jste dočetli..... Jako muž jsem zacházela s ženami jako se služkami - v současném životě , jsem se stala na nějaký čas ženou, ke které se manžel chová stejně jako jsem se chovala tenkrát já a díky tomu, že hájím práva žen u soudu jsem si mohla tento komický bod očistit a manžela opustit........odpustila jsem mu a nechala ho jít).

Vaše Zrzka



nahrávám...