Ráda bych v první řadě chtěla poděkovala všem, kteří se zapojili do experimentu na šťastný život.

Děkuji vám všem, vážím si vás a jsem moc ráda, že jsem vás mohla formou písmenek poznat :o) Mám radost z vás, kterým se podařilo díky experimentu si splnit své přání a nebo k němu nakročit, „něco“ pochopit a uvědomit si. ). … a v druhé řadě bych tak nějak experiment po svém zhodnotila a ukončila a něco málo vám vysvětlila o svém záměru

 

náhled obrázku

 

Můj záměr o zvýšení sledovanosti stránek moje-pravdy se vyplnil.. sledovanost se zvedla. Abych se přiznala, tak tento záměr jsem na stránkách uvedla, protože jsem nevěděla, kolik účastníků se ke mně přidá a byla jsem mile překvapena, kolik nás bylo. Tento záměr jsem měla podložený fakty a záznamem z počitadla z TOP listu…začala jsem o něco dřív než vy díky tomu, že jsem pro svůj záměr začala něco dělat (poradna, fórum, opravy vašich záměrů….). V průběhu experimentu, jsem svůj záměr začala tak trošku bojkotovat, protože jak se lidi přihlašovali, tak jsem si na sebe upletla bič :o)… bylo to hodně odepisování na mailíky a cítila jsem zodpovědnost… nastavilo se mi zrcadlo budoucnosti, jaké by to bylo, kdyby se na mě obracelo čím dál víc lidí… nebojím se zodpovědnosti, ale stránky moje-pravdy jsou takovým mým děckem, které krmím svými „pravdami“… jsou mou radostí a něčím co mě baví a naplňuje. Ale nejsou tím jediným pro co žiju… ve svém volném čase. V průběhu experimentu jsem strávila více času u PC a tak trošku jsem musela šidit jiné situace ve svém osobním životě. Děkuji za tuto skutečnost a dnešním dnem dávám prostor novému záměru…. Kdo si má najít cestu na moje-pravdy, ať si ji najde a ať najde to co hledá…a ať stránky rostou radami, pravdami, směrovkami a komunikací mezi mnou a návštěvníky…plynule a bez slova musím :o).

Vyjadřuju se tady ke svému záměru, který jsem uvedla v úvodu, ale určitě je vám jasné, že to není moje priorita…mám spoustu jiných přání, které se mi plní vlastně tak nějak už od dětství… každý sen potřebuje čas a prostor pro uskutečnění… a to co se nám nesplní, … není chyba v nás, že bychom si špatně přáli (někdy to tak může být)…ale je to o tom, že universum má pro nás něco jiného a věřme, že i lepšího (ikdyž se nám to tak nemusí jevit). Kolikrát lpíme a většinou to bývá v partnerských vztazích, že se upneme na toho nebo tu…jedinou a nedáme šanci někomu jinému, který stojí před námi, ale my díky svému lpění nevidíme a neslyšíme.

Poradna se moc neujala a diskuze a podpora mezi vámi navzájem probíhala na fóru. Bylo pro mě úžasné vidět v začátku vaše nadšení, pak nějaká ta krize a právě tady v těch krizovkách, jste se začali vzájemně podporovat a dělit se o své pocity, které vás vedli k hlubšímu se zamyšlení nad tímto experimentem.

I když EXPERIMENT končí…tak nekončí… může ho zkusit kdokoliv a kdykoliv. Pro ty co už experiment zkusili je to spíš vykročení… experiment vám ukázal směr, kterým se dá životem jít.

Na našich cestách životem nás čeká ještě hodně smítek a kamínků, kamenů a klacků, které bude třeba zdolat a nějakým způsobem překonat. Experiment měl ukázat, že nemá cenu před kládou stepovat a stát na místě, ale že existuje několik způsobů řešení…jak tuto překážku zdolat. Není třeba se vracet znovu na začátek a hledat jinou cestu…i tam budou kamínky a kameny…atd. Njn…vím filozofuju, ale teď to řeknu po svém ze srdíčka…. Když už se dostanete do chmuru a bolesti, tak nemá cenu se v bolesti utápět, litovat se a máchat se v tom a připadat si, jako hrdinka nějaké telenovely a ještě víc se bičovat. Ano, chvíli si tu bolest vychutnejte, pochopte ji a pak se zvedněte a jděte dál… to je život… experiment je jen takový malý odrazový můstek a ukázka toho, že to jde i jinak než se litovat a máchat v bolesti. Život je krásný :o).

V průběhu experimentu mi jedna z vás napsala, že ji připadá, že žiju život, jako by každý den byl mým posledním. Jé….toto moto mám strašně ráda, ale když mi to napsala, tak jsem si uvědomila, že kdybych tak žila, tak už tady s vámi nejsem… já bych se strhala jak budík….vlastně si ani nedovedu představit takto žít a tak jsem jí odepsala…. Že toto není můj styl života… ale že žiju s tím, že tady na svět jsem nepřišla si svůj život jen odžít, odtrpět….ale že jsem si ho přišla prožít a užít…se vším všudy….můj život mě zkrátka baví… miluju svůj život se vším co do něj přichází. Všechno je tak jak má být.

PS: Je toho daleko víc co bych vám chtěla napsat, ale to nejdůležitější jsem snad napsala a věřím, že už umíte číst mezi mými řádky ….

Moji drazí účastníci experimentu, čtenáři, hledající i vy, co jste jen nahlídli…děkuji vám všem, za to že jste… že hledáte, nacházíte, měníte své pravdy….děkuji že chcete měnit sebe a tím i celý svět…mám vás ráda…

mějte se a smějte se tak jako to sluníčko na obrázku ......s láskou Vaše Zrzka

1.2.2011

 



nahrávám...